Manželé Hákovi proměnili dvoupokojový byt v malou galerii

Konferenční stolky mezi televizí a sedačkou jsou ukázkou jejich práce, stejně jako jednoduchý policový systém nebo třeba vázy.

„Manželé budeme rok a stejně dlouhou dobu tady bydlíme, ale spolu jsme už přes deset let," vypočítává Petr a Markéta dodává: „Do podnájmu jsme šli nejdříve proto, abychom si vyzkoušeli společné bydlení v centru Prahy. Bydlet spolu už umíme. Před tím jsme společně bydleli v části domku se zahradou v Horních Počernicích, a to bylo také hezké. Ale lákala nás Letná, kde pracujeme a stýkáme se s přáteli."

Jeden pokoj je prostornou ložnicí, druhý je obývák s kuchyní a jídelnou v jednom. O častém přijímání i početnějších návštěv svědčí i část řady sedaček z bývalého kina. Celý bytový prostor je vzdušný, odlehčený a prosvětlený. Nejen velkými okny, ale i bílou výmalbou. Okna ve třetím patře krásně rámují koruny stromů v ulici.

Oba vystudovali Střední umělecko-průmyslovou školu na Žižkově. Petrův obor byla tvorba a konstrukce nábytku, Markétin restaurování dřeva. Ve čtvrťáku spolu začali chodit a pak se rozešli na vysoké školy: Petr na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze - architektura a design, Markéta zamířila do Ústí nad Labem, kde si vybrala obor keramika a porcelán.

„Při školách jsme už spolu pracovali na projektu Talent design, vyráběli jsme různé produkty našich kamarádů designérů, které jsme vystavovali na Designbloku nebo Design Supermarketu. Projekt byl ale časově náročný a upřímně jsme byli hlavně natěšení na vlastní tvorbu. Dnes máme každý svůj obor, ale už se nám daří pracovat i na společných kolekcích," shodují se.

Markéta má v Jesenicích dílnu s vlastní pecí. Petr se většinou věnuje soukromým interiérům a menší architektuře.

„Mám dva další členy týmu a malý ateliér v Bubenské. Víme, že spousta absolventů našich oborů se raději věnuje něčemu jinému, ale o to více se snažíme, abychom byli úspěšní v tom svém. Na začátku to bylo těžší, teď to ale vypadá, že se vše daří tak, jak má."

Společně nedávno dokončili spolupráci na projektu Deelive Design Store na Smetanově nábřeží, kterému Petr navrhoval interiér a Markéta se starala o výběr produktů a zavedení obchodu do provozu. Lokalitu bydlení (Letnou) si vybrali zejména kvůli blízkosti pracovního i společenského ruchu, Petr to ani nemá daleko na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde je asistentem v ateliéru designu interiéru a nábytku.

„Rádi se vídáme s přáteli, a když jsme spolu začali bydlet, mysleli jsme si, že je pro nás ideální bydlení se zahrádkou s možností grilovat… Pak jsme zjistili, že na to nemáme čas a že hlavně dojíždíme do práce.

Teď jsme ve fázi, kdy v bytě vlastně jen přespáváme. A tato čtvrť se nám vždy líbila, ulice Čechova a Ovenecká obzvlášť. Ještě pořád nevíme, jestli bychom tu chtěli být celý život, podnájem jsme hledali tři čtvrtě roku, a podařilo se. Dalo by se tu nějakou chvíli vydržet určitě i s dítětem,“ konstatuje rodák ze sídliště v Praze.

Když se zařizovali, dali pryč vše, na čem paní majitelka nelpěla. „Koupelna a kuchyňská linka jsou dané, ostatní jsme téměř vše vystěhovali. Teď je tu mix starých věcí, našich věcí a koupených v klasickém obchoďáku s nábytkem. Plus zbytky z našich výstav a kousky od našich kamarádů. Je to tady tak trochu nepovedená galerie,“ směje se Petr.

„Nedělá nám problém přivítat tady třeba dvanáct lidí. Hodně a rádi si oba vaříme. Já dělám takové ty všednosti, klasická jídla v týdnu a Petr vyváří speciality přes víkend. Rádi ochutnáváme a zkoušíme různé věci. Vlastně tak přistupujeme k vaření i designu.“

„Většinou si dáme nějaké téma a pak ho začneme spolu zpracovávat. Jednou možná budu hostinský, protože prarodiče Markéty mají na Šumavě hospodu.”

„Našla jsem si městského kluka, ale jednou by se mi asi líbilo, kdyby se se mnou vrátil do míst mého dětství,“ usmívá se Markéta, rozená Držmíšková.

„Ale teď se nám tady moc hezky žije, chodíme do Stromovky - na žití je to moc hezká lokalita a za oknem nám v korunách stromů vrkají holoubci. A taky to tu zdaleka nemáme ještě úplně zařízené. Klasicky nám stále chybějí třeba lustry.“