Hlavní obsah

Malířka Zuzana Novotná střídá domácí odpočinek s relaxem v malé chatce

Právo, Zdeněk Smíšek

Malířka (od dětství a navštěvování Lidové školy umění) Zuzana Novotná sice bydlí a pracuje v Teplicích, ale poslední dva roky – jak jen to jde – odjíždí relaxovat na chatku u Třebušína. Krajina kousek nad Litoměřicemi je prostě kouzelná.

Foto: Milan Malíček, Právo

„Když jsme chatku koupili, řekli jsme kamarádům, jestli pro nás nemají nějaké hrnky. Sešlo se nám jich tolik, že je dáváme na plot.“

Článek

I tam popouští uzdu své fantazii, peče skvělé koláče a raduje se spolu s partnerem i návštěvami ze života. Chatka je opravdu malá, zato k ní patří další dvě! Jedna je zatím pro hosty a druhou čeká asi zbourání.

O pozemek s bývalými podnikovými chatkami se opravdu dlouho nikdo nestaral a jejich nákup se novým majitelům podařil náhodou a v pravou chvíli.

Foto: Milan Malíček, Právo

Malířka Zuzana Novotná

„Než jsme si pořídili toto zázemí, jezdívali jsme na dovolené k moři a hodně na výlety. To tedy padlo. Ani jsem nečekala, že nás to tady tak chytne. Spíš jsme si to chtěli pořídit jako jistinu na důchod – a samotné nás překvapilo, jak moc nás začne chataření naplňovat.“

Foto: Milan Malíček, Právo

Pohlednice z hráze rybníka Machčák

Sbírka recesí v chatce

Už nyní, při probíhající rekonstrukci, poskytuje chata veškeré pohodlí. I když je v ní jen zádveří, koupelna s WC, kuchyňka s kovovými kamny a jídelním stolem – a pak už jen malá ložnice.

A samozřejmě ještě teráska s dalším stolem. Už na ní je patrný smysl pro humor a hravost hostitelů.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jedinečným koutkem a kouskem jsou i kamna od kamaráda.

K osvětlení terasy neváhali použít historizující víceramenný lustr (neznámého původu z bazaru), navíc ozvláštněný použitím každé žárovky jiné!

Na malé ploše je tu žertíků i šikovných nápadů více: Madla na kuchyňské lince tvoří ohnuté vidličky, stínidla otočného lustru jsou z nerezových struhadel… Skutečným protipólem je bydlení v centru Teplic.

Foto: Milan Malíček, Právo

Kuchyňský lustr ze struhadel je dalším originálním prvkem, stejně jako madla z vidliček.

Foto: Milan Malíček, Právo

Království dobíjení baterek

„Vím, že si občas dokážu vymyslet neskutečné ptákoviny, ale můj partner je tak šikovný a zručný, že je vždy dokáže realizovat. S jarem začínáme pracovat na dokončení zahradního ohniště. Chceme ho i zastřešit. A celé je to kvůli tomu, abychom se nemuseli ohýbat k ohni na zemi…“

Foto: Milan Malíček, Právo

Ložnice má nové vnitřní obklady z palubek.

Chatu čeká i dovybavení koupelny – vanu nahradí sprchový kout.

„Ale plán na obložení koupelny kachlíky jsem zamítla, chopila se štětce a místnůstku vymalovala pestrými barvami. Nedostatek financí řešíme vlastní invencí. A také je výhoda, když dokážete nezdar povýšit na záměr! To je pro mne hodně široká cesta, takže se tady opravdu hlavně bavíme, protože byt máme vyřešený. Tady si můžeme dělat skutečně to, co chceme,“ shrnuje po svém životní etapu paní Zuzana.

Foto: Milan Malíček, Právo

Koupelnu s WC rozzářily nástěnné malby.

„Nejzásadnější práce tady zatím je, že jsme dvě místnosti obložili novými palubkami.“

Ozdobou kuchyně jsou kovová – originální – krbová kamna, na kterých se dá i vařit. „To je naše království a dobíjíme tady baterky!“

Reproduktor v okně a nebe nad hlavou

Z bývalé rekreační oblasti různých podniků se stává zahrádkářská kolonie i s celoročními obyvateli. Na hrázi rybníka nás vítaly labutě. Kouzlo Středohoří a chráněné krajinné oblasti všude kolem.

Foto: Milan Malíček, Právo

Velkorysé osvětlení stolu na terase

„V noci je tady úžasné ticho a absolutní tma s neskutečnou hvězdnou oblohou. Do toho si pouštíme z vinylů hudbu. Je to ohromně romantické, to jsou pak druhé líbánky,“ smějí se paní Zuzana a její partner.

Foto: Milan Malíček, Právo

Malířčina invence se promítá i do vlastnoručně budovaného ohniště. Bude k němu patřit ještě stříška. Záměr je jasný – neohýbat se při rozdělávání ohně a opékání!

„Poblíž mají chatu švagrová s manželem, a než jsme se tu zabydleli, moc nám pomohli. V počátcích chataření zde panovaly opravdu polní podmínky, nebylo kde vařit, kde se umýt, o WC ani nemluvě.

Tehdy se ukázalo, jak moc je důležitá soudržnost dobrých a slušných lidí ochotných kdykoli pomoci. Do začátku našeho chataření nám darovali kamna, která jsou naší pýchou. Opravovalo se tu ze začátku hodně věcí a pořád je co dělat,“ dodává paní Zuzana.

Koníček jako živnost

Skutečným protipólem je bydlení v centru Teplic v činžovním domě z počátku 20. století. Podobných velkorysých činžovních vil se zdobnými fasádami, věžičkami a arkýři je v severočeských lázních hodně.

Bydlení v takovém domě má jedinečnou atmosféru prodchnutou duchem předchozích generací.

Foto: Milan Malíček, Právo

Z obývacího pokoje vedou okna i velké dveře na balkon s velkorysými sloupy podpírajícími balkon o patro výše.

Velké prostory bytu umožňují Zuzaně Novotné spojit bydlení s jejími dalšími koníčky, kterými jsou hlavně malování a šití. Jedna z místností je zařízena jako výtvarný ateliér a krejčovská dílna. Zde vytváří originální oděvy a kožené kabelky.

Zároveň se věnuje i svému dalšímu dlouholetému koníčku – výkladu karet. I tady je hmatatelná a viditelná pohoda.

Díky rodinnému zázemí byla paní Zuzana od dětství vedena ke vztahu k umění, literatuře i ručním pracím, což v dospělosti zúročila.

Foto: Milan Malíček, Právo

Obraz je o tom, že když si chlap hraje se ženou, tak si myslí, že vyhrál, protože ona je nahatá, ale z něj je kašpar…

„Se změnou v naší společnosti, která přišla v roce 1989, jsem se stala jednou z prvních soukromých krejčových. Vydrželo mi to celých deset let. Bez reklamy, jen s prvním inzerátem a na osobní doporučení, jsem vytvářela většinou vlastní návrhy. Šila jsem doma a po letech už si bez komunikace s vnějším světem připadala jako blázen. Našla jsem si zaměstnání a šití se věnuji jako jednomu ze svých koníčků. Nejraději se ale věnuji malování obrazů.“

Obrazy jako terapie

Když se paní Zuzana nastěhovala do svého prvního bytu, vypořádala se s holými zdmi (které dodnes nemá ráda) po svém.

Foto: Milan Malíček, Právo

První obraz Zuzany Novotné znázorňuje, že všichni spí, jen to dítě je vzhůru. Druhý, že žena má i mlčet. Ani třetí nemá název…

„Nejjednodušší bylo namalovat si obrazy. Pak už jsem v tom pokračovala a obrázky s úspěchem věnovala známým. V jednom životním období (po operaci páteře) mi malování pomohlo se vším se vyrovnat. Tenkrát jsem mohla jenom stát nebo ležet. A když mi pochválil obrazy i můj syn, už jsem věděla, že v tom mohu pokračovat.“

Zuzana Novotná svým výtvorům jména nedává. „Většina mých obrazů odráží nějaký příběh nebo můj prožitek či pocit. Nálada je pro mě důležitá a promítá se mi do barvy. Třeba modré. Někdo to má do zvuků, někdo do barvy. Ale každý člověk by měl poslouchat svoje nitro, protože tam to všechno je,“ dodává zvesela naše hostitelka.

Související témata:

Výběr článků

Načítám