Článek
„Nabídku koupit tento pozemek jsme dostali, když byl dům ještě rozestavěný a nám vyhovovalo, že jsme stihli vstoupit do konečných úprav. Ale chodbu v přízemí jsme nechali podle původního projektu širokou. Byla jsem nadšená z té světlosti a dostatku místa! Děti mají každý svůj pokoj, ale musím přiznat, že nejhezčí místností v podkroví – tak nějak na mne zbyla – je můj ateliér, takový bonus,“ usmívá se naše hostitelka.
Iveta Autratová
„V ateliéru je spousta světla – má okna na dvě strany a ještě vstup na terasu nad garáží. Po čase jsme si uvědomili, že ji vlastně téměř nevyužíváme. Buď na ni foukalo nebo se příliš opíralo slunce. Takže jsme na ni nedávno nechali postavit zimní zahradu a teprve teď je to příjemný prostor k posezení.“
Většina plochy terasy nad garáží byla zakryta zimní zahradou. Vstup do ní je z ateliéru.
Lvíčata v podkroví
Smlouvy na ilustrování knih Ivetu nadchly, ale na druhé straně jí vnesly do života nový rytmus. „Musím počítat s termínem odevzdání a udělat si určitý rozvrh prací. Přesto je nyní pro mne ilustrování možná zajímavější, než stát jen tak, bez jakéhokoli zadání, před čistým plátnem. Večer si přemýšlím o obsahu knihy, vymýšlím kreace a ráno je začínám realizovat.”
Dům obklopený zelení nabízí propojení pohody prožité v interiéru i na zahradě nebo někde mezi – třeba v zimní zahradě.
„Se spisovatelkou Lenkou Rožnovskou jsme se dříve neznaly a poznaly jsme se až při spolupráci na knize Statečná lvíčata. Příběh o dvou lvíčatech napsala až poté, když viděla mé obrázky. Moc mě těší, že v nakladatelství Grada vyjdou další příběhy – např. Bílý tygr nebo slůně Riang.”
„Jako malá holka jsem v knihách neměla ráda, když v textu byla popsaná holčička v červeném tričku a na obrázku měla zelené. To mě vytáčelo. Chceme být k dětem fér,“ pochvaluje si malířka. Možná i proto, že nedávno měla výstavu obrazů v brněnské Galerii Dílo. A vloni v pražské Malostranské besedě, vystavovala i v Zurichu.
Nad jídelním stolem je servírovací okno.
Své obrazy má na stěnách a stojanech v podkrovním ateliéru, ale bytové prostory zdobí hlavně velké obrazy Mistra Vojkůvky. „Osobně se neznáme, ale jeho obrazy mám moc ráda. Také si nemyslím, že bych měla vytěsňovat jiné autory jenom proto, že si můžu na zeď pověsit vlastní obrazy. Ráda se podívám na jiné věci a jsou mi i inspirací. Mám ráda hezké věci a je jedno, kdo je vytvořil. Vážím si každého, kdo umí a snaží se umět.“
Snídaně v trávě
Bydlení v domě se zahradou a výhledem na zalesněné kopce nad Brnem dávají životnímu stylu rodiny opravdu nový rozměr. „Bydleli jsme v 1+1, pak jsme ho vyměnili za pěkný byt 2+1, kde byl také nádherný výhled do obory. Děti byly ještě malé, na malování čas nebyl. Na víkendy jsme byli většinou pryč, takže nám i malý byt stačil.”
Rostliny a zvířata (i na obrazech malíře Vojkůvky) tu mají všude zelenou.
„Dnes už je Davidovi třiadvacet – už se osamostatnil – a Anetce patnáct, takže už chce také své soukromí.“ Soukromí poskytuje i chytře založená zahrada vytvářející hned několik filtrů od silnice i sousedů. Teráska s posezením navazujícím hned na dům je stíněna řadou tújí a dalších pestrých dřevin. Výhled z obývacího pokoje uchvátí paletou odstínů zelené. Až po modrou, pokud je na ni přes mraky vidět.
„Snažila jsem se na zahradě i něco pěstovat, ale s retrívrem Sárou (je to moje pusina) za zády to moc nejde – jahody sklidila dříve, než dozrály. Prosadila si svou, a tak jsme zvolili variantu částečně okrasné a částečně přírodní zahrady se stromky a keři. Dnes nám to všem vyhovuje,“ pochvaluje si malířka soužití, nejen na zahradě, se svým oblíbencem. Spokojený je tu i manžel Roman. (Líbilo se tu i jeho obchodním partnerům z Japonska.)
Téměř celá zadní část domu je vyhrazena kuchyni.
„Nejhezčí je, když za teplých rán na zahradě snídáme. To si ráda posedím, poslouchám ptáky a pozoruji broučky v trávě. Takové klidné chvíle miluji.“
Parcela se mírně svažuje, čehož architekt využil i při dispozičním řešení přízemí, kde je velký obývací pokoj – s přímým vstupem po rovině do zahrady – od kuchyně oddělen i třemi schůdky.
Akvárium dodává i vodní prvek obývacímu pokoji. Další jsou v podkroví.
Paleta pro slunce
Dům je nově omítnutý a vše tu působí svěže, snad jen vzrostlá zeleň prozrazuje, že nejsme na návštěvě novostavby. Malířka „rodinný ateliér“ užívá s rodinou už dvanáct let.
„Přesto tu nemáme ještě všechny detaily úplně dořešené. V obchodech sice nabízejí spoustu super věcí nevalné kvality, což nemám ráda a vadí mi, jak se v tomto směru plýtvá materiály. Až si při tom někdy říkám, v jakém stavu necháme našim děckám přírodu. A také už máme o designu určitou představu, která se třeba i špatně popisuje, natož kupuje.”
„Než si koupit něco, co mi nic neříká, tak je mi milejší holá žárovka. A když sem zasvítí sluníčko, tak to opravdu nemá chybu a jsou tu pěkné odstíny barev. Je pravda, že volba vyladění interiéru byla spíš moje práce. A dcery – ta také ráda maluje.“
Při čelním pohledu vypadá dům menší.
