Článek
A to je vesnice Říčky u Brna vlastně pár kilometrů od dálnice. Ovce se musely přestěhovat kousek stranou a vlastní prostorná zahrada za domem, vzhledem k nové výstavbě, tak získala ještě více na důležitosti. Pořád ještě poskytuje nebývalé soukromí v zeleni.
V chalupě bylo uděláno více rekonstrukčních prací, včetně zvedání stropů, než se zvenku zdá.
Ostatně náš hostitel, se vztahem k přírodě a venkovu vůbec, dokáže plochu pozemku využít. Neváhal sem ze sousedství přemístit roubenou chaloupku - seník. Vlastně ji zrenovováním zachránil před cestou do ztracena a má tak na zahradě i malý skanzen. „To jsem si naběhl! Některé části byly úplně uhnilé a podezdívka jsou jen volně naskládané kameny v hlíně. Strašná práce!“
Hlína, dřevo a knihy
„Bydlím tady na pomezí Vysočiny a jižní Moravy vlastně už sedmým rokem. U jednoho stolu jím, čtu i pracuji. Docela rád vařím a potrpím si na ručně dělané hrnky a často navštěvuji hrnčíře v nedaleké vesnici a postupně se tu vybavuji jeho výrobky. K dřevu patří.“
S původními okny si pohrál truhlář a dřevěný je tu i chodníček z pražců.
Lukáš Hejlík se tu také spřátelil s dnes už svým dvorním truhlářem a zrenovovaná chalupa má tak už opravdu svoji tvář ctící původní podobu. Ale s jasným rukopisem a vkusem současného majitele.
„Renovace venkovních a původních oken, starých asi sto třicet let, stála víc než pořízení replik - nových vnitřních oken. To mi dělal už dříve jiný truhlář, taky skvělý, který mi tu pomohl i s nábytkem.“
V kuchyni se Lukáš neztratí a mnoho moderních vymožeností k vaření nepotřebuje.
Šikovný truhlář, který na rozdíl od mnohých současných řemeslníků nepoužívá větu „to nejde“, se pouští i do nápadů našeho hostitele. „Nejprve jsme začali s knihovnou ze starých trámů a pak podle toho udělali i stůl,“ vypočítává Lukáš, který tu nyní bydlí hlavně s knihami, jež mu utěšeně přibývají. Mimo jiné i díky Lukášově pořadu o nových knihách. „Představení je hodně divadelní a akční, nejde o nějaké klasické autorské čtení.“
Práce předků a otců
„Dřevo mám rád a samozřejmě je tu starý nábytek, ale postavil jsem si i kachlová kamna a docela mě to baví. Podlahy a stropy jsme tu dělali nové, ale s použitím starých trámů. Dnes už by se mi do takové akce asi nechtělo. Práce tu bylo víc, než jsme čekali.“
Novým originálem s patinou je zde i stylový stůl.
Dlouho takovouto chalupu hledali. Nároky byly jasné: „Aby byla samostatně stojící - což je v tomto kraji těžké. Aby měla velkou zahradu - nějakých tři tisíce metrů. Dobrou dostupnost do Brna - v pohodě za půl hodiny… Původně jsme si mysleli, že tu nebude moc co opravovat, ale byl to samozřejmě omyl. Díky otcům - můj táta je stavař a táta mé bývalé ženy má firmu na plynofikaci a vodu - jsme to vše dělali vlastně svépomocí a moc nám pomohli.“
Po nedávném rozvodu tu Lukáš Hejlík bývá, jak říká, odhadem třetinu svého času. „Druhou jsem v práci a třetí třetinu na cestách po celé republice. O to raději se sem vracím. A to i přesto, že mě tady většinou zase nečeká nic jiného než práce. Jenže jiná.“
Lukáš Hejlík a jeho farmářská značka na kůži.
Přes vztah k místu nemá Lukáš problém chalupu na léto pronajímat cizím lidem. „O prázdninách rád cestuji a nechávám to tu tak, jak to je teď. Bylo tady už několik rodin s dětmi a vše funguje bez problémů. Taky potřebuji, aby to tu pořád někdo obýval, protože stavení je z hlíny a je třeba, aby to tady větralo. Žádné polystyrenové obložení nebo plastová okna jsem nepořizoval. Dům musí dýchat. Takže jsem rád, že tu někdo je a ještě mi přispěje na celoroční chod chalupy. Ještě si kvůli práci držím byt v Praze, ale i tak ke všemu projedu hodně benzínu.“
Terapie na vesnici
Lukáš Hejlík je rodák z Mostu a divákům televizních seriálů je známý spíše jako uhlazený mladý muž. Kde se v něm vzaly sedlácké sklony?
Knihovna přes celou stěnu (podle vlastního návrhu) prozrazuje jeden z koníčků pána domu.
„Vyrůstal jsem na vesnici, ale byl jsem nejmladší a rozmazlované dítě. Opravdu nevím, kde se to ve mně vzalo. Pustili jsme se ale do toho tady v manželství a mě to nepřestalo bavit, i když jsme se před časem rozešli. Je pravda, že už se zahradě a zvířatům nevěnuji až tolik a s ovečkama mi pomáhá soused.“
Stádo je celoročně venku, takže s nastupující zimou začnou problémy - krmení, zamrzající voda. „Je to koníček na hraně udržení. Mám dvanáct ovcí a teď už jenom jednoho berana, asi tak třicet jehňat ročně.
Knihovna má místo i u postele.
Když už jsem na vesnici, vždycky jsem se snažil s místními komunikovat. Včetně toho, že jsem chtěl zaměstnávat i místní, tam dojít pro vajíčka, tam pro mléko. Mluvit s místními je dobré i proto, že jinak by mluvili spíš oni o mně,“ usmívá se Lukáš, když nás vede blátem a mokrou trávou k ohradě.
Prima role
Od nákladného a prestižního seriálu Terapie (vysílá HBO), kde má hlavní roli psychiatra Karel Roden, si prý také slibuje, že by mu mohl pomoci přetrhat vazby na seriálovou ošklivku Katku. „Je to drama a moje role (veterána z Afghánistánu, pacienta psychiatra Rodena) obohatí můj profesní životopis. Podobně jako připravovaný seriál pro Primu, kde budu za učitele společenských věd - homosexuála.
Místnosti na spaní připomínají skanzen.
Což je pro mne zábavné, protože občas tak o mně v bulváru píšou. Rád se vymaním ze škatulky seriálového seladona,“ vypočítává, když si po vycházce ukončené pro déšť vyzouvá holínky.
Koupelna koresponduje se stylem celého stavení.
Na chodbě jsme nahlédli ještě do koupelny. Taky stylově vybavená a zařízená. Jenže se do ní jde přes nevytápěnou chodbu, což prý dámské návštěvy v zimě příliš neoceňují.
