Článek
„Padesát metrů od garáže mám přístup na turistické tratě strojově upravované. Když tu jsem, začínám trénovat na zápraží. I v létě.“
Ale v době našeho setkání se jeho pozornost soustředila hlavně na sekání trávy na zahradě a na čas věnovaný rodině. Nepyšnil se medailemi, ale prolézačkou pro děti, kterou vlastnoručně vyrobil. Čtyřčlenná rodina v horské osadě bydlí už pátým rokem a nelituje.
Připravit sekačku a hurá s dětmi na prolézačku! Opravdu jsem ji dělal sám! Něco jsem okopíroval, něco vymyslel. A sám jsem si dělal i provazovou síť. Určitě jsem hračička a jsem na výsledek náležitě hrdý.
I když Lukáš připouští, že by si život časem, třeba i kvůli dětem, mohl vyžádat stěhování do velkého města.
Představy o praktičnosti projektu
„Na Božím Daru jsem zapustil kořeny samozřejmě kvůli sportu, a jak se rodina postupně rozrůstala, začalo nám to vyhovovat všem,“ pochvaluje si rodák z Ostrova nad Ohří.
„Jsme v přírodě a nemusíme se kvůli dětem bát nástrah velkoměsta. Uvidíme, jaké to bude po mé sportovní kariéře, ale to zatím neřešíme. Dům jsme chtěli mít vždycky, ale je to samozřejmě o penězích. Jak se začalo dařit ve sportu, už to začínalo mít reálnější podobu. Teoreticky jsme to s manželkou začali probírat dva roky před prvním kopnutím."
Lukáš Bauer
A dodal: "Vybírali jsme i typové projekty, až jsme klasicky došli k tomu, že bychom v projektu museli udělat kvůli našim potřebám tolik změn, že by to vyšlo pomalu dráž než projekt vlastní. Ten jsme nakonec zvolili s tím, že je to na celý život, i když ta možnost stěhování tu je vždy. Nevíte, co bude za pět let.“
Dům je prostorný a pohodlný, ale není projektovaný jako dvougenerační. „Po nějakých úpravách by tomu tak možná mohlo i být, ale myslím, že děti většinou v určitém věku chtějí jít od rodičů. Neřeším to, protože jsou ještě malé, ale když se dívám na starší fotky, tak si říkám, jak mohly být ještě menší. Utíká to.“
Synovi Matyášovi je sedm a dceři Anetce čtyři. „S Matyášem teď už budeme v první třídě, takže to bude další kolotoč.“
Respekt k místu
Při konzultacích s architektem vycházel Lukáš Bauer i ze svých cest po světě, hlavně Skandinávii. „Tam je hodně dřevostaveb, ke kterým jsem inklinoval. Zvažovali jsme i rychlost výstavby a nabídku velkovýrobců. Postupně jsme to ale opět posunuli ke zděné stavbě. A navíc se nám líbily domy v okolí obložené kameny. Přímo u nás sídlí majitel stavební firmy a zároveň i architekt, který nám dům nakonec opravdu nakreslil a postavil podle našich představ."
"Nejsem nějaký skalní patriot, ale je pravda, že jsem měl dobrý pocit i z toho, že dáme práci místním lidem. Samozřejmě že kdyby mi někdo třeba ze Slovenska řekl, že mi dům postaví levněji, tak té nabídky využiji.“
Respekt k prostředí vyjadřuje i symbolické oplocení pozemku, na který se dětem vejde i trampolína. Nechtěl jsem nic, co by bylo jako pěst na oko. Co možná nejhezčí, ale útulný a aby to tam takříkajíc patřilo.
Zvolené taktiky i konkrétních rozhodnutí Bauerovi nelitují. Snad jen realizovaná dispozice přízemí se ne vždy osvědčuje: za zádveřím se šatnou je už jen jeden velký obytný prostor. Kuchyň s jídelnou propojená s obývacím pokojem a v patře pak jednotlivé ložnice, pracovna, koupelna.
„Chtěli jsme to tak, bez vnitřní centrální chodby. Ale je pravda, že když má Katka z dětí lehčí spaní, tak ji někdy hluk z přízemí ruší. Možná to odstraníme lepšími interiérovými dveřmi. Ale to je asi tak jediné. Stěhovali jsme se na Vánoce 2006 a všechno funguje, jak jsme si představovali.“
Práci strojům a profíkům!
Ani práci kolem domu a zahrady se třiatřicetiletý Lukáš nevyhýbá, ale jak říká – upřednostňuje spíš kopání než nahazování omítky.
„Jsem neustále na cestách nebo na tréninku, takže brzy jsem přišel na to, že je lepší pozvat si firmu než se snažit dělat si všechno sám a připravovat se tak o čas, který bych byl raději s dětmi. Ale to neznamená, že bych třeba nevymaloval jeden pokoj. Pouštím se jenom do toho, u čeho si myslím, že bych mohl být spokojený s výsledkem. Je pravda, že ani s firmami si člověk není vždy jistý, ale vyplácí se mi řídit se při jejich výběru podle referencí od známých a spolupracuji dál s těmi, kteří se už osvědčili.“
Rodina je prý pro Lukáše Bauera tou nejlepší náplní volného času. A činorodost kolem domu nakonec také. „Někdy si i něco na sebe vymýšlím sám. Loni jsme s tátou budovali přístřešek na dřevo, aby bylo přikryté.“ Ale jak Lukáš může, tak pro ušetření svého času na rodinu využívá nejen profesionální řemeslníky, ale i moderní stroje.
Práce se Lukáš nebojí, i když si ji rád usnadní a v garáži neparkuje jen auto.
A tak s dětmi může testovat vlastnoručně vyrobenou prolézačku, zatímco robot seká trávník. Tak jako si někdo oblíbil v domácnosti automatické vysavače, tak Husqvarna přišla na trh s travní sekačkou na podobném principu. Jen pevné překážky může doplnit ohraničující vodič. Automower je pak spolehlivější než ovce ve výběhu.
„Baví mě si i plánovat práce na zahradě a následné budování. Technické vymoženosti využívám rád. Nedávno jsem při údržbě trávníků použil i vertikutátor. Pozemek je téměř sedm set metrů velký. Přes hodinku sekání trávy. Nic až tak velkého, ale na to, abychom tam s dětmi mohli hrát fotbal, to stačí. Jsme na horách, takže na zahradě nic nepěstujeme.“
Příprava na vítězství
Už během našeho setkání jsem nabyl dojmu, že po běžecké stopě je pro Lukáše druhou parketou bydlení – rodinný dům, zahrada, děti… Vítězství jsou různá, ale v tom, co je pro život nejdůležitější, má olympionik zjevně jasno.
Nejnovějším tvůrčím počinem je dřevník vedle domu.
„S dětma jsem rád a oželím i ten luxus, který mívám na soustředěních, kdy se jdu po obědě natáhnout, abych si odpočinul před odpoledním tréninkem. Tak to mě děti opravdu nenechají, ale je to s nimi také forma tréninku i relax,“ usmívá se vítěz Tour de Ski.
