Karel Zima: herec zahradníkem

V přízemním čtyřpokojovém bytě se zahrádkou k dispozici si tu žijí jako na venkově. Během posledních měsíců se jednapadesátiletý herec rád stával kutilem a na společném dvorku, který si po dohodě s majitelem domu vzal do parády, se proměňuje na zahradníka – vizionáře.

Podkrovní byteček na Vinohradech, kam za ním rády přicházely i jeho dnes už dospělé děti z prvního manželství, zůstal staromládeneckou vzpomínkou, a jak sám herec dodává – lehce bohémskou.

„Dlouhodobý a finančně dostupný podnájem jsme našli díky známým a naštěstí v době, kdy se v domě z roku 1939 prováděla kompletní rekonstrukce. Ze dvou malých bytů pro nás vznikl jeden kompletně zmodernizovaný. Nad námi jsou ještě dva byty. Ještě jsme si stihli říci, jaké chceme podlahy, a částečně i upravit dispoziční řešení a umístění kuchyňské linky, kterou jsme si také sami vybrali. Výhodou bytu je i to, že má okna do tří stran. A nejmenší pokojík, který bude dětský, má navíc okno do klidné zahrady za domem,“ pochvaluje si náš hostitel.

„Zahradu dávám dohromady od minulého léta. Staré přístřešky jsem zboural, už stojí nová pergola a ještě budu dostavovat další místo k posezení s krbem. Ale hlavně jsem překopal celý trávník a udělal nový chodník s obrubníkem podél domu. Dokonce jsem tu vykopal starou kolejnici a sutě se odvozilo několik valníků. Strašná práce, ale bavilo mě to. Už se těším na sekání nového trávníku a dva nové stromky už jsou také zasazené,“ vypočítává herec, který si na „venkovský“ život velmi rychle zvykl, i když do té doby všechny jeho pražské adresy byly v centru.

Člověk by si pomalu myslel, že si rodák z Liberce přičichl k radostem venkova jakožto populární štamgast v seriálu Slunečná, kde sice příliš v rámci role paty od stolu v hospodě nevytáhl, ale o venkov šlo. Nicméně reálie natáčení byly jiné a herec s úsměvem dodává: „Většina se točila v ateliéru a postavených kulisách (včetně chlívků s kozami). Jen záběry, na kterých bylo vidět trávu a nebe, byly opravdu v reálu.“

„V mém životě se za rok dva opravdu změnilo vlastně vše podstatné. Žije se nám tady se sousedy hezky – jako na malém městě, kde se všichni znají a potkávají, děti zdraví… Ale ze začátku jsme si změnou úplně jistí nebyli,“ dodává Karel Zima a jeho žena Lucie, pražská rodačka, souhlasně dodává: „Zvykli jsme si tu rychle a není ani problém být hromadnou dopravou za chvíli v centru Prahy.“ Tedy i v divadlech.

Nejčastěji v Divadle Bez zábradlí, kde Karel Zima v době našeho setkání zkoušel s Danou Morávkovou a Janem Řezníčkem představení Bavič. Těší se i na dubnovou premiéru klasického kusu Slaměný klobouk v divadle Lucie Bílé.

„Nedovedu si představit, že bych jezdil na představení a bydlel někde dál za Prahou. Na to bych neměl nervy. O cenách benzínu nemluvě. Lucie má v divadle na starosti garderobu, takže někdy jezdíváme i společně.“

Společně se shodli i na stylu zařízení interiéru. „Jen jsem musela Káju získat pro šedivou barvu linky, kterou jsem si vymyslela já, a dnes mi dává za pravdu i v této volbě. Kombinujeme tu nové věci s těmi starými z různých antiků a máme to rádi prostě v domácké atmosféře. Třeba repasované dveře a kliky jsou tu původní,“ říká Lucie. Naši hostitelé mimoděk potvrzují, že celek dotváří detail.

Po necelém roku už jen nad drobnostmi přemýšlejí, jestli je ještě nedořeší jinak. Kuchyň si zahrála i v kutilském pořadu na Primě, kde Karel účinkoval v montérkách a učil diváky, mimo jiné, jak štukovat.

„Rukama mě baví dělat, až mi z toho kolikrát můžou upadnout,“ usmívá se a ještě věcně a skromně dodává: „Dneska na internetu najdete instruktážní videa na výrobu čehokoliv. Tak jsem nastudoval i přípravu podloží a pokládku dlažby. Navíc jsou dnes takové materiály, že se s nimi dělá dobře i nám laikům… Sám si ještě na předzahrádce postavím i skleník na zeleninu!“

„Vzhledem k tomu, že jsme v očekávání, tak se na letní cestování nechystáme a ani mě to nikam netáhne, protože mě to tu pořád baví zvelebovat. Až dokončím zahrádku, tak nám tu opravdu nic chybět nebude,“ těší se náš hostitel.