Kamile Nývltové je nejlépe doma ve Rtyni

V Praze má podnájem, protože účinkuje hned v několika muzikálech. Dracula, Kleopatra, Angelika... Velké projekty, hvězdy stálice i výpravné kostýmy. Ale v hlavním městě pobývá i kvůli studiu na Ježkově konzervatoři, jen na svůj talent nespoléhá. Možná i proto, že je z muzikantské rodiny.

Tatínek je ve Rtyni ředitelem základní hudební školy (vyučuje hru na příčnou flétnu a klavír) a maminka vlastní taneční školu, kam rodiče svážejí na sto padesát dětí ze širokého okolí. Zrovna před naší návštěvou přijela Kamila s mámou, bráchou a jeho kamarádkou od sousedů ze společného vystoupení pro děti.

Nývltů je prý na úpatí Jestřebích hor a v podhorském městečku (s bytovkami na útulném sídlišti i roubenkami rozsetými pod nezaměnitelnou kostelní věží ze dřeva) více, ale když vstupujete k těm za potůčkem, je to jako byste do stavení procházeli bránou času. A to tam i zpět!

Tady původně bydlela babička pana Nývlta. Pak příbuzní před domkem postavili někdy před třiceti lety velký rodinný dům a rodiče Kamily si postupně původní domek po babičce zmodernizovali a přistavěli. „Asi by to tu dnes ani nepoznala, ale určitě by byla ráda,“ usmívá se Kamila.

Takže se za domem vedle zastřešeného garážového stání nečekaně ukáže nová fasáda ve svěží žluté barvě. Už chodba navozuje pocit, že vstupujete do novostavby. Moderní dlažba na podlaze, nové dveře a dřevěné zárubně a pak už prostorný a prosvětlený obývací pokoj s velkými okny do zahrady. Ta sama by si, hlavně v létě, zasloužila samostatnou pozornost ctitelů okrasných zahrad.

Prý je to chlouba a dílo pána domu. „Taťka má zahradu hodně rád, pořád něco vymýšlí a vždycky se těší, až děda také uzná, že je třeba staré jabloně vykácet. Nebo je dává pryč tajně. Jablka tady moc nejdou a okrasná zahrada tátu víc baví,“ poznamenává Kamila.

„Vždycky jsme na podzim stromky očesali, dali jablka do sklepa a na jaře jsme je zase vynášeli ven, protože si dneska v obchodě koupíte chutnější,“ souhlasí maminka – manažerka.

Radost ze zahrady a chvil na ní celé rodině umocňuje i zastřešená terasa, na kterou se vstupuje přímo z jídelny propojující obývák s kuchyní. Ta je zařízena pro změnu podle přání paní domu.

Všichni prý v přízemí rádi bývají pohromadě, v podkroví jsou ložnice a pokoje dětí. A krásný výhled do všech stran! Z kuchyně a okny ve štítě nejen na hřebeny kopců, ale i na sousedovic chaloupku jako malovanou.

Na stěnách výrazné barvy a k tomu spousta nápaditých doplňků dotvářejí příjemně mladickou a přitom venkovsky domáckou atmosféru. I tu buchtu kvůli nám prý sama Kamila upekla (přesněji skvělý a čokoládou nazdobený perník)!

Na návštěvy tu jsou zvyklí a jako rodina také rádi žijí pohromadě. „Není problém, aby se nás tu z rodiny sešlo třeba jedenáct,“ dodává paní Nývltová, která se sem za manželem přivdala před čtyřiadvaceti lety. (V přistavěném domě bydlí Nývltovi nejstarší a jejich dcera s rodinou.)

„V Praze si pořád zvykám, i když jsem v prvním podnájmu bydlela se sestřenkou, tak se mi po rodičích stýskalo. Bydlení ve starém domě jsme se ale snažily vylepšit nějakým novým nábytkem a alespoň obrázky na zdech. Nakonec jsem se zabydlela, i když jsem věděla, že je to přechodné. Teď jsem se přestěhovala do hezčího bytečku ve Strašnicích. Kromě výhledu na hřbitovy je moc hezký. Ale bylo by lepší bydlet jednou ve svém.“

Do Prahy se Kamila přestěhovala, když šla hledat štěstí v televizní soutěži X Factor. A našla ho tu tolik, že dostala nabídku na účinkování v muzikálu Kleopatra.

„Poslední dobou s mamkou pořád přejíždíme autem. Připravuji k vydání sólovou desku a počet vystoupení v muzikálech také přibyl,“ konstatuje k úspěšně pokračující kariéře absolventka střední oděvní průmyslovky (v Červeném Kostelci) a studentka druhého ročníku konzervatoře.

Ke kreativním disciplínám mají v rodině vlastně všichni blízko. Kamila se při domácí seberealizaci zatím omezila jen na vymalování své komůrky se střešním oknem podle vlastních představ.

„Mám ráda fialovou barvu, tak jsem si vybrala fialkovou…“ Jinak se rodičům do vybírání barev ve společných prostorech nemíchá.

„Malovali jsme po letech zrovna nedávno,“ podotýká jakoby provinile paní Nývltová s tím, že je tu pořád co dělat i po devíti letech bydlení. Sádrokartonové příčky v podkroví prý dělal manžel raději sám, protože i v těchto končinách mají s nepolapitelnými řemeslníky – neodvádějícími vždy čistou a včasnou práci – špatné zkušenosti.

Citlivě založená zahrada kontrastuje s vybetonovanou plochou před spojenými domy. Rodinné parkoviště je ale nezbytností. „Při naší práci jsou auta nutná. Nehledě na to, že už jenom kvůli nákupům lituji lidi, kteří auta nemají, protože místní obchodníci drží vysoké ceny. Je tady všude draho a vyplatí se zajet na velký nákup,“ dodává paní Nývltová, která stíhá péči o rodinu i o děti v taneční škole.

„Lidi z máminy taneční školy beru jako svoji druhou rodinu, protože jsem mezi nimi vyrůstala a i proto se sem ráda vracím. Taky mě všichni znají jako vlastní boty i s mými maléry a nemusím si tu na nic hrát,“ dodává Kamila a ještě přidává vzpomínku i plány: „Ještě jsem netušila, že někdy budu účinkovat v opravdové Kleopatře a už před čtyřmi roky jsme tu měli program – vlastní variantu muzikálů, které měly u dětí úspěch a vidělo je na třicet tisíc žáků z okolních škol. Mamka udělala choreografii, taťka na počítači nahrál hudbu, já zpívala, hrála a děti od mámy z tanečáku tancovaly.

Teď zase připravujeme minimuzikál na motivy pohádky Lví král. Nývltka tady byla vždycky známá jako zpěvačka,“ směje se Kamila.

Tak jen dodejme, že až Kamila v únoru vydá sólovou desku, potvrdí na ní jistě svůj osobitý X Factor.