Kajakář Josef Dostál se zabydluje v novém bytě

Čtyřpokojový byt v klasickém pražském Karlíně je pro něho momentálně mírně nadměrný. Ale byt, ze kterého se ve stejném domě, jehož je děda spolumajitel, stěhoval, byl zase příliš malý.

Velkorysou předsíň, typickou pro staré činžáky s vysokými stropy, zdobí zarámované černobílé fotografie z kalendáře Jana Saudka – osobní dárek. Někomu by se mohly zdát zavěšené příliš vysoko, ne tak našemu hostiteli.

„V tomhle bytě s velkými a členěnými okny a původními dveřmi (i dvoudílnými) v dřevěných zárubních mě baví kombinovat moderní nábytek s původním kouzlem bytu. Ale zatím se tady hlavně měnila elektroinstalace, je nová koupelna, záchod. Zedníci tu byli skoro dva měsíce a malovalo se. Baví mě to tu zařizovat po svém, akorát to dlouho trvá,“ konstatuje mimo jiné student dejvické Vysoké školy chemicko-technologické, obor technologie výroby potravin.

Voják z povolání má v šatně jednu skříň vyčleněnu na vojenskou výstroj, druhou pak na rybářské nádobíčko a nechybí ani nějaké to sportovní vybavení pro volný čas. Nicméně žádné posilovací stroje v bytě nenaleznete. „Práci si domů nenosím.“

V šatnících ovšem vedle klasické garderoby mladého muže nechybí sportovní oblečení české firmy Alpine Pro, které propůjčil svoji tvář. K originálním kouskům ve výbavě bytu patří i postel vyrobená Pepovým tátou. Sochař (a bývalý kajakář) Tomáš Bosambo se specializuje na vyřezávání ze dřeva.

Masivní fošny tvoří základ opravdu prostorné postele. Ložnice je tak vlastně naplněna. V druhé menší místnosti ještě zůstala stará kuchyňská linka.

V rámci probíhající celkové rekonstrukce bytu si Pepa nechal zařídit novou kuchyň v prostorné a čtvercové místnosti vedle obývacího pokoje. Stěnu nad jídelním stolem zdobí fotografie našeho hostitele s jeho sestrami – obě jsou plážové volejbalistky. Připomeňme fakt, že jejich maminkou je bývalá reprezentantka ve volejbale, nyní uznávaná jazzová zpěvačka Eva Emingerová. Podařené příbuzenstvo!

„Kuchyňskou linku jsem si nechal udělat na míru a jsem s ní spokojen, i když tu až tak často nebývám. Když jsem ale doma a mám třeba i početnější návštěvu, tak býváme tady. Já s oblibou sedávám na barovém pultě, který měl původně sloužit jenom jako praktický předěl. Někdy si vařím sám, ale ne moc často, protože jeden z mých sponzorů je hospoda U Buldoka, takže chodívám i tam. A vedle v ulici na rohu je nová moderní restaurace, kde se specializují na lehká jídla. Moc se mi tam líbí i design interiéru. Architekturu mám rád a baví mě být v hezkém prostředí. Tak tam také zajdu poměrně často.“

„Doma jsem opravdu dost málo, jezdíme hodně často po soustředěních a skoro celé léto jsme v Račicích. Jediné měsíce, kdy jsem doma, jsou září, říjen, prosinec, leden. Z Račic samozřejmě jezdím po třech dnech tréninku na den domů. Mám to čtyřicet minut od baráku k lodi.

Vlastně jsem se osamostatnil už v devatenácti, to jsem nafasoval dvě obrovské tašky věcí na olympiádu v Londýně, stal jsem se vojákem, což byly další tašky věcí. Do jednoho pokoje jsem se už nevešel,“ usmívá se Josef. „Mám nohu č. 50, tak troje vojenské kanady zaberou celou skříň.“

Své místo si žádají i poháry a medaile. Přesto jich má Josef vystaveno jen pár, ty nejhlavnější.

„Posledních sto metrů na pětistovce v Račicích jsem si opravdu užíval i atmosféru vytvořenou diváky. Vedl jsem o dvě délky a byl to pro mne asi nejhezčí závod v životě.“

Ve svém současném domově je Josef Dostál spokojený, i když se ještě někdy podvědomě ve dveřích krčí.

„Líbilo by se mi mít vilu někde ve Střešovicích, vedle některé z ambasád. Jenže v kanoistice je každá koruna vydřená. Na druhé straně je pro mne štěstí, že nevydělávám jako třeba někteří fotbalisti nebo hokejisti, protože by se ze mě stalo asi hrozný pako. Prachy by mě asi zkazily,“ směje se náš hostitel.

„Kanoistikou se člověk uživí, ale že by se nějak zabezpečil na život, to ne. Na druhé straně budu mít po dvaceti letech vojenský důchod. A do reklamy proti kodexu sportu bych nešel. Jsem spokojený a těší mě, že se mi ve sportu daří a inspiruji spoustu lidí, aby dělali sport. Dostávám dopisy i od dětí, a to je moc hezký.“