Článek
„Když se dnes potkáme s Karlem Gottem, tak si povídáme už jenom o barvách a malování,“ dokresluje svoji životní etapu, přičemž ráda vzpomíná i na roky, kdy zpívala s dechovkou a procestovala s ní opakovaně i Ameriku. Ale na chatě v křivoklátských lesích je jí zjevně nejlépe!
Doceněný svatební dar
Že si tu manželé (manžel paní Vlasty Jan je známý kapelník) už desítky let opravdu hýčkají své území, potvrzuje i fakt, že sousední chatu si koupil a zvelebil syn.
Na jednom oploceném pozemku jsou tak dnes dvě chaty plus chatička s řadou oken - zpěvaččin ateliér. Inspirací jsou tu paní Vlastě samozřejmě příroda a klasická zátiší.
„Maminka se tu byla před lety projít, potkala nějakého pána, dala se s ním do řeči a pochvalovala si, jak je tady krásně. A on jí řekl, že je předseda národního výboru a jestli tu chce koupit parcelu, tak ať se staví… To bylo někdy koncem šedesátých let. Opravdu začali s partnerem stavět, ale už jim bylo jasné, že je to na ně z Prahy daleko, a koupili pozemek u Jílového. Hrubou stavbu mi dali svatebním darem! Tenkrát jsem moc nejásala a prohlašovala jsem, že nejsem žádný masťnák, který jezdí na víkendy na chatu…
UMPRUM jsem absolvovala v třiašedesátém roce a už jsem byla v Semaforu, Apollu, přišla nabídka zpívat po klubech ve Švýcarsku. Chatařit jsem se opravdu nechystala. Když mě maminka vypravovala do toho Švýcarska, dala mě na starost kapelníkovi, aby mě jako nezkušenou ohlídal. Už jsme spolu šestačtyřicet let,“ usmívá se při vzpomínkách Vlasta Kahovcová.
Dobrá volba
„Já jsem přírodňák a na zahradě sedím klidně do večera. Včera jsme tu dělali oheň.
Sousední chata svého času patřila mé kolegyni - zpěvačce Jarmile Gerlové, která emigrovala do Německa. Když se po revoluci vrátila, chatu získala zpátky a prodala ji nám. Syn zvažoval, zda chatku zbourat, nebo opravovat. Dneska je celoročně obyvatelná. Je tady opravdu klid, i když jsme u silnice. Ta je nakonec výhodou, protože není problém dostat se sem i v zimě. Manžel Jan je pořád ještě kapelníkem skupiny Golem a na koncerty může jezdit odsud.“
Pražský byt na rozhraní Vršovic a Vinohrad je pro rodinu spíše příjemnou základnou pro chladné a šedivé dny.
„Dobrá adresa - bydlíme kousek od Pepíka Dvořáka, ale býváme tam opravdu jen přes zimu. Měla jsem kousek od bytu i ateliér, ale když za jednu místnůstku v pátém patře bez výtahu chtěla majitelka devět tisíc měsíčně plus energie, tak jsem ho pustila. A taky co v Praze? Jak je hezky, jsme tady. Dneska jsem už jen malířka a chatařka. A když si zazpívám, tak taky hlavně tady.“
Vše se stihnout nedá
Vlasta Kahovcová si nepotrpí jen na kytičky v rozličných květnících i na plátně, ale svého času zaníceně vycházela do okolních lesů a luk i na bylinky!
„Zahrádka mě baví, pěstuju si i bylinky. Dřív jsem měla čas na ně chodit, sušit je - věnovala jsem tomu opravdu hodně. S tímto oborem to u mě začalo nenápadně - někdo mi poradil, že očím se nejvíc uleví koukáním do zeleně. Tak se ze mě stala téměř bylinkářka.
Poslední dobou dávám přednost vyjížďkám na kole po okolí. Máme tu bezvadnou partu. Míváme pravidelné srazy, ale nikdo se neptá, kdo a proč chybí.“
Vlasta Kahovcová s úsměvem připouští, že na začátku léta měla rodina plány, co vše kolem svých obydlí udělají a zvelebí.
„Moc jsem toho nestihla. Natírala jsem oplechování stříšky ateliéru… Jak bylo teplo, tak se k nám stahovali lidi, že z toho byl tříměsíční mejdan s kamarády: ,Přijeli jste na houby? Nerostou! Tak si otevřeme lahvinku…‘ Máme to tu rádi a kamarádi sem také jezdí rádi. Takže nám léto zase opravdu rychle uteklo.“
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.