Článek
Vlastně je to starší a klasický rodinný dům v Kozolupech, téměř na předměstí Plzně. Bylo by snadné jej přehlédnout. Tedy kdyby osvětlená a vyzdobená zahrada i okna nezářily do tmy a nebyly vyhlášeny široko daleko. Na jaře zahradu zdobí zajíčci a další motivy. Vlastně se tu něco děje většinu roku.
Jako správná čarodějka je Regina i kartářka, čte z koule, kávové sedliny, z kamenů, z ruky, z očí. „Je to jedno, je to jen pomůcka. Říká se o mně, že jsem trošku přísná. Ale to je dobře. Tato branže není pouťová atrakce, má své přísné zákony. A kdybych zneužila svoji práci, rychle se mi to vymstí tak, že se mi nepodaří vůbec nic - připálím oběd, vysype se mi pračka. Já svoji profesi nesmím vůbec zneužít. Přísnost je i odpovědnost a taková musím být i sama na sebe.“
Růžová pohádka
I když si prý Regina lidi, kteří ji vyhledávají v naději, že se jim dostane rady či pomoci, do bytu v patře zásadně nevodí, i její soukromí vypadá trochu pohádkově. „Adventní ozdoby mám ráda i proto, že miluji pohádky. Často utíkám do pohádky a s pětiletým vnoučkem si hodně užívám štěstí.“
„Někdy si při úklidu prachu pomáhám kompresorem,“ prohlásil lakonicky a s úsměvem manžel naší hostitelky. Ostatně on je její pravou rukou nejen na cestách a chod domácnosti zůstává hlavně na něm.
„My obýváme zvýšené přízemí a v patře je syn se snachou a pětiletým vnoučkem. Bydlíme tu asi pět let a dům musel projít celkovou rekonstrukcí. Ale vyplatilo se. Předtím jsem bydlela v paneláku (když se syn vracíval domů, tak mu lidi ve frontě před bytem říkali, ať nepředbíhá…) a tady máme velkou zahradu i se skleníkem, kde si pěstuji i bylinky.“
Na rozdíl od fádního tvaru domu, připomínajícího žlutou kostku nalepenou na tu sousední, je byt zařízen vskutku překvapivě a originálně. Prostor ve čtvercové kuchyni s jídelním stolem a oknem do zahrady ozvláštňuje a opticky předěluje vyzděný oblouk. A pak ta spousta ozdobných předmětů! Starožitnosti, hračky a - jak říká naše hostitelka - i cetky. V době naší návštěvy bylo vše ještě bohatě doplněno vánoční výzdobou.
Čarovné děje bez náhod
„Čarodějka jako taková není vůbec hanlivý název a práci s nadvědomím, vědomím i podvědomím se věnuji třicet let. S danými schopnostmi jsem se narodila a pak jsem měla to štěstí, že mě v mých patnácti letech babička vzala k opravdové čarodějnici. Byla to vědma, Němka žijící na Karlovarsku, která tu zůstala po válce. Řekla mi: Holka, holka - ty jsi jedna z nás. Nebudeš to mít jednoduché, ale bude to tvá cesta.
Moc jsem jí sice nevěřila, ale babu jsem trápila celé prázdniny. Nic není náhoda. Náhody neexistují, jen nepřímé shody jakoby osudového setkání. Předala mi své umění i poslání, poodhalila mi roušku tajemna, naučila mě práci, která si žádá pokoru, víru, nesmíte zpychnout…,“ vzpomíná Regina a vybavuje se jí i první reakce jejích rodičů.
„Když se to,provalilo‘ - tatínek stavař, maminka ekonomka - byl to pro ně prvotní šok a mámo, co z ní bude! Už když jsem vycházela devítiletku, všichni na tablu byli celkem normálně vyvedeni, jen já na koštěti v dobových hadrech. V rámci puberty jsem to jako potupu obrečela. Ale už tenkrát jsem viděla aury a předvídala písemky a jiné maléry. Aniž bych si to uvědomovala, tak když někdo spadl při tělocviku z hrazdy, já ho uklidňovala, že to nic nebude, protože jsem to podvědomě věděla.“
Nemoc je nám učitelem
Dnes Regina (nebo také T’Hana a nositelka dalších jmen) přijímá někoho téměř denně. Podnikatele i politiky. Překvapivě většinou muže. Chtějí vědět, jak se mají rozhodnout.
„Když ke mně někdo přijde na sezení, na nic se ho neptám a mluvím o něm nejprve sama. K jeho překvapení, ale získávám si tak jeho důvěru. Když u někoho poznám nebezpečí vážné nemoci, hned jej šupem směřuji na vyšetření k odbornému lékaři. Nemoc je naším učitelem. Dokud vás nic nepostihne, tak se pořád někam spěchá. Až vám dá bílý plášť zprávu a najednou je času dost. I na to si uvědomit, že každý den je originál. A na rozdíl od jiných lidí, kteří už to třeba nestihnou, se můžeme rozhodnout, kam třeba půjdeme nebo co budeme jíst.“
S takovýmito schopnostmi se prý nežije nejlépe a Regina připouští: „Sama se sebou bych žít nemohla a mého partnera, manžela obdivuji a miluji. Čarodějnice opravdu mívají své vrtochy. Nejsem konfliktní, ale bývám impulzivní.“ Když prý spolu nakupují v hypermarketu, manžel pořídí nákup zeleniny, oleje… a paní Regina plyšáky v oddělení hraček.
Energie životů
„Miluji starožitnosti a považuji je za opravdové originály. Vánoční (advent miluju!) a podobné cetky jsou jen repliky. Z velice starých a pravých věcí, které tu mám také, dýchá moudrost našich předků. Vnímám z nich energii jejich životů, jejich radost i bolest a mám k tomu všemu velkou úctu. Není to sběratelská mánie. Vnímám tu energii. My jsme dnes moc uspěchaní a zkažení technikou.
Je jasné, že i tenkrát byl zákon byznysu, ale měl jinou podobu. Byla tam trošku větší pokora než dnes. Tenkrát to byla poctivá lidská dřina. Co všechno ten člověk prožil, než dodělal jednu židli - zrození dítěte, nemoc, úmrtí v rodině. Jistě si někdy kladl i otázku, jestli svoji práci stihne dodělat. A jeho židle slouží dodnes. Energii z takovýchto věcí vnímám velmi pozitivně.“