Článek
„Pracovat doma má své výhody i nevýhody, zejména pro mě. Ráno vypravím děti do školy a mohu hned do ateliéru, ale taky zpátky do kuchyně,“ usmívá se paní Daniela, která má rodiče v Bratislavě. Manžel má otce v Hradci Králové, tak je hlídání dětí jen na nich.
Přidá-li se k tomu nekončící práce na domě, který v posledních čtrnácti letech procházel vlastně neustále rekonstrukcí, není se co divit, že svůj stát ve státě ani neopouštějí. Dnes jim přináší i radost.
:.Autorkou obrazů je opravdu keramička, nedávno vystavovala v pražské Chodovské tvrzi. foto: Právo/Václav Jirsa
Nebylo tomu tak ale od začátku: „Přistěhovala jsem se sem k manželovi, který zvláštní stavení zdědil. V hrozném stavu. Nebyl tu zavedený plyn (ten potřebujeme i do speciální pece s přímým plamenem na vypalování porcelánu), rozvody elektřiny z předválečného období a jen lokální vytápění."
"Zkoušeli jsme dům i prodat, ale nepodařilo se. Tak jsme začali postupně renovovat a osobní věci včetně oblečení, pořád po domě přenášeli v krabicích. Přitom jsme se snažili věnovat umění a výstavní činnosti. Z toho se dalo vyžít jen do doby, než jsme měli děti,“ vzpomíná už s úsměvem Daniela.
:.Dílna a mezisklad jsou v bývalé stáčírně vína. foto: Právo/Václav Jirsa
Trefa do modrého
„Nečtu ani noviny, protože strašně rychle stárnou a já na ně nemám přes den čas. Stačí občas ty horory v televizních zprávách. Pravda, do novin balíme hrnky.“
Paní Daniela se může věnovat umělecké tvorbě i proto, že manžel hodně svého tvůrčího času věnuje výrobě originálních modrých hrnků z porcelánu s jednoduchými motivy.
:.Útulná je i velká moderní koupelna. Ani tady nechybí obrazy. foto: Právo/Václav Jirsa
Kdo navštěvuje hrnčířské trhy - třeba ty vyhlášené berounské - je jistě zná a má možná i doma. „Říkám jim střelivo, protože je střelím, aby byly peníze na provoz domu a další výdaje,“ konstatuje při pití čaje na dřevěné terase ještě zalité sluncem pan Martin, který se poslední dobou (k jeho i manželčině radosti) stále více vrací k volné i užité tvorbě.
Právě začišťoval čajovou konvici. „Když si někdo koupí náš hrnek, kupuje hlavně kvalitní materiál a pak i ruční práci,“ vysvětluje hrdě a skromně zároveň. Vytočit i nárazu odolný hrnek z porcelánu každý neumí.
:.Nová střešní okna prosvětlují jídelnu - všechna ostatní ale záměrně respektují původní ráz domu-vlevo. Starožitnosti pěkně ladí se dřevem, keramikou a pohodovými doplňky v domě-vpravo. foto: Právo/Václav Jirsa
Lesopark venku i dřevo v domě
Interiér i zahradu zdobí objekty hlavně z vlastní tvorby (včetně kachlů za varnou deskou v kuchyni) a na první pohled je patrné, že naši hostitelé - keramici - mají rádi dřevo. A slunce.
Podlahy jsou z prken, schody také z masivu a do obývacího pokoje spojeného s jídelnou i kuchyní vpouští světlo i nová střešní okna. Ve stěně vybourali místo na dveře, a tak se rovnou i z prvního patra ocitají na prostorné terase s pohodlným posezením u stolu a poležením na lehátkách.
:.Z prvního patra se dá vstoupit na novou terasu. foto: Právo/Václav Jirsa
Vzrostlé stromy jsou tu opravdu hodně staré a vlastně všechny chráněné. „Zahradu zachováváme v přírodním rázu. Manžel vlastně jen seká trávník a já mám v jednom koutě jen pár růží. Když jsme se tu zabydleli, nejednou jsme překvapili naše návštěvy, které se u nás cestou z práce zastavily a my je pozvali k ohýnku, ať si s námi opečou slaninu.“
Jednou ze stavebních úprav prostorného domu s klenutými stropy v přízemí byla i výstavba dalšího dřevníku na zahradě, protože v krbu topí poleny.
Kouzlo místa ještě umocňuje fakt, že v případě potřeby lze za pár minut dojít pěšky na stanici metra!
:.Dlážděný vstup nepopírá staré časy a zašlou slávu viničního domufoto: Právo/Václav Jirsa
Otisk hrnčířova palce
„Raději ani nevzpomínat na zážitky s řemeslníky! Většinou tady ve své pracovní době odvedli práci, která je dvakrát nezajímala a bylo jim evidentně jedno, že omítka po jejich odchodu opadá," vzpomíná náš hostitel, který ctí řemeslo a oceňuje každou poctivě odvedenou práci.
Situaci nevyřešil ani stavební dozor: „Ani placení stavebního dozoru nás neuchránilo od rozčilování a zklamání. Člověk by snad musel celou dobu za každým stát.“
„Před časem jsem byl v Řecku s tamními archeology na vykopávkách. Dali mi na památku i jeden - pro ně bezcenný - střep. Ale byl na něm viditelný otisk hrnčířova palce! To mě fascinuje. A těší mě, když něčemu mohu dát i já svůj otisk.“ Loučí se s námi Martin Kos v červené zástěře, připraven pustit se hned v ateliéru do další práce.
:.Manželé Daniela a Martin Kosovi jsou oba keramici a s dcerkou a synkem obývají v Praze úžasný, dříve viničný dům. foto: Právo/Václav Jirsa
K brance nás vyprovodila paní domu se slovy: „Snažíme se udržet dobrou náladu, protože negací a strašáků kolem nás je habaděj. Tak bojujeme a snažíme se tvořit takové věci, aby na člověka, když už se na ně podívá, působily pozitivně.“
Možná nějaká soška vznikla u Kosových ještě v den naší návštěvy. Záměrně jsme nezdržovali celý den, takže máme také zásluhu na vzniku něčeho hezkého!
