Článek
A když jsme u té plochy bytu, tak ta činí – v patře starého vilového domu – téměř dvě stě metrů čtverečních! Do dnešní podoby se interiér dostal před osmi lety celkovou rekonstrukcí. Změnou dispozic místností i vybudováním nového balkónu do dvora místo rozpadající se dřevěné pavlače.
Prolínající se zkušenosti
Vlastní pokoj tu mají i Ivanova dcera a syn, vydávající se částečně po jeho stopách.
„Těšil jsem se, jak se o mě na stará kolena postarají, ale Tereza šla do Brna na magisterské studium – obor divadelní věda. A Vojta se dostal na herectví na DAMU. Pravda, odmalička oba statovali v Klicperově divadle a chodili do slavného souboru Jesličky. Dcera tam i vyučuje a ještě koketuje s kočovnou divadelní společností. Takže vážně hrozí, že se oba budou věnovat herectví,“ usmívá se otec.
Syn Vojta jde v tátových hereckých stopách. Ale jeho cesta vede i přes herectví na DAMU.
„Ale co já se divím, když jsem od kuchařiny také zdrhnul k divadlu. Tak uvidíme... Je pravda, že světy herců a kuchařů si jsou tak podobné, až je to nápadné. Opravdu to mohu po letech porovnat. Co kuchař či herec, to ješitný mistr světa, citlivá nádoba se sklonem k alkoholismu a sebelítosti. A závislostí na potlesku a ocenění, stejně jako na penězích, které většinou nemají herci ani kuchaři. Jen málo z nich se dostane na opravdový vrchol. Už proto, že je jich všude jako naseto a školy každoročně chrlí nové a nové. Také ne každý tu řeholi vydrží a jen pár talentovaných se shodou okolností dostane k nějaké výrazné roli.“
Vedle barového pultu s pohodlnými stoličkami je připravený i prostorný jídelní stůl.
Kuchařská show
Kuchyň v bytě má Ivan Vodochodský zařízenou v podstatě na profesionální úrovni, ale zase nic tak výjimečného tu, jak sám říká, nemá. Základem je velká lednice, špalek v lince a její ergonomické uspořádání od vyndávání potravin po jejich úpravu.
Od šéfkuchaře Pavla Pospíšila se řečený Vodouch hodně naučil. Společné fotografie si také cení.
„Když se mě někdo ptá na problémy české gastronomie, tak je jich samozřejmě víc. Hlavní ale vidím v tom, že kuchaři nejsou tím srdcem podniku. Ve světě většinou restauraci i vlastní, u nás je to mnohdy tak, že podnik vlastní zbohatlíci, kteří si říkají, co jim ještě chybí – a tak si pořídí hospodu. Pak takový majitel nevzdělává sebe ani kuchaře, nedodržují se základní technologické postupy a vidím při své práci kolikrát hrozné věci. Jako přes kopírák. To pak degraduje celou gastronomickou scénu.“
Vše při ruce a „prkénko“ - špalek zejména. Plynový sporák má mezi hořáky i grilovací plotýnku.
Ne náhodou má Ivan na čestném místě v kuchyni společnou fotku s Pavlem Pospíšilem – prvním československým kuchařem (žijícím v Německu), který dostal nejvyšší gastronomické ocenění – michelinskou hvězdu. Nedávno oslavil sedmdesáté narozeniny, ke kterým mu do Německa Ivan rád jel popřát.
Protipólem kuchyňské části je ta obývací.
„To, co mě on při naší společné práci, probíhající během deseti let, naučil, to mě nenaučila do té doby žádná škola ani praxe. Mimochodem, přijde mi příznačné, že tento mistr má pořady v televizi na Slovensku, kde je mediální hvězdou a všichni ho znají, ale u nás není prorokem… Pro mě je ale Pavlíček můj guru největší!“
Teplo domova
Světelná pohoda a barvy vůbec jsou pro našeho hostitele důležité. „Doma musí být všechno teplé, kromě členů manželského páru,“ žertuje pohodář a upřesňuje, že u nich by bytový architekt s návrhy na chladný interiér neuspěl.
Předsíní velkého bytu je po přestavbě obytná hala bez oken, ale s krbem.
Obytná kuchyně je mnohdy opravdu jediným místem, kde se rodiny potkávají. „Ani u nás není společné stolování každý den. Aspoň se v tomto prostoru potkáváme. Když vařím doma, tak pro čtyřicet lidí, čtyři porce uvařit neumím. Hotová jídla po porcích zavakuuji a pak to průběžně vyžíráme. Také tu mám pořád nakoupeno, protože mě vždycky něco v obchodě zaujme – lednice musí být veselá. Musím říci, že manželka také dobře vaří. Ona běžná jídla a já na členech rodiny zkouším své gastronomické pokusy.“
Zrychlující se návraty
Současný byt se Ivanovi Vodochodskému z těch všech minulých líbí nejvíc.
„Manželce ten předchozí přišel útulnější, ale už nám byl s dětmi opravdu malý. Otázkou je, co bude, až ty půjdou do svého, protože nám to tu bude opravdu velké. Nikdy bych nešel do nějakého satelitu ani nemám vztah k chalupaření. Ke všemu někoho volám, než bych to zkazil. Nebaví mě vyměnit ani žárovku, a když, tak se s tím chlubím týden. Když už stěhovat, tak do domku v Hradci. Čím jsem starší, tím víc z Prahy spěchám zpátky. Tady mi to tempo vyhovuje rytmem, velikostí. Ani tu nemáme nějak zvlášť hodně kamarádů. Prostě se nám tady líbí.“
Pracovnu zdobí i fotografie z Kuby, které si Ivan sám nafotil.
Dálnici do Prahy má Ivan „provařenou“ už jen z cest na natáčení čtvrtečních a pátečních pětiminutovek pořadu Tescoma s chutí. Teď si přidá ještě další cesty díky roli v seriálu Doktoři z Počátků. Nezbývá než popřát dobrou televizní chuť i zábavu!
