Článek
Nápadná výška stropů (4,8 m) v největší obytné místnosti nás zaujala hned. Obývací pokoj s krbem a knihovnou, pracovním stolem manžela i malířským ateliérem v druhém rohu býval totiž hospodským sálem sousedícím s vesnickým stavením.
:.Malířka ladí interiér do odstínů červené foto: Právo/Václav Jirsa
Rekonstrukce tu proběhla od základů - včetně podřezávání a izolování vnitřních stěn. Z obýváku i kuchyně vedou francouzské dveře do zahrady. Ta je tu nedílnou součástí života celé rodiny.
Zabydlený hospodský sál
„Koupili jsme to téměř jako ruinu, všude byla plíseň. Ale stropy zůstaly zachovány. I s původní perfektní izolací - slámou a zvláštní hlínou. Stropy jsme snižovali jen v předsíni a chodbě.“
Chodba prochází celou šíří domu a hned návštěvám potvrzuje, že vstupují do citlivě a přitom nápaditě zrekonstruovaného prostoru. Všechno, včetně moderních prvků, působí dojmem, že je to tu odjakživa. „Začali jsme rekonstruovat někdy v roce 2002 a postupné práce se táhly několik let.
:. Bývalý hospodský sál se stal vzdušným obývacím prostorem. foto: Právo/Václav Jirsa
Vždycky jsme bydleli v místnosti, která byla v té chvíli dokončená, takže vlastně na staveništi. Nikolas se narodil naštěstí do hotového a cítí se tady nejlépe. Pravda, uklízet po něm večer hračky na tak velké ploše dá zabrat,“ usmívá se Michaela při pohledu na podlahu.
Ta je v obývacím sálu vylitá z plast-betonu s pryskyřičným tvrzeným trojsložkovým lakem. „Je to hodně módní záležitost, ale můžu ji vřele doporučit. Na údržbu skvělé a vhodné pro podlahové topení, které tu také máme. Ale je to příjemné, i když se netopí.
:.V okolí bývalé hospody je jezírko i rybník foto: Právo/Václav Jirsa
Původní sál hospody se nám zdál tak originální, že jsme ho chtěli v nějaké podobě zachovat, ale nebyli jsme si jisti, jestli půjde zabydlet. Snad se podařilo.“
Dekor podle nálady
„Zařizování a dolaďování interiéru mě baví a je to pro mne radost. Taky je pravda, že jsem třeba během půl roku byla schopná kompletně změnit barevnost celého interiéru.
:.Posezení u stolu v kuchyni korunuje stupínek s lavicemi z železničního vagonu. foto: Právo/Václav Jirsa
V jídelně se malovalo snad už pětkrát, protože si pořád dekor dotvářím podle nálady. Manžel skvěle fotografuje a má také cit pro výtvarno a design. Navíc je i manuálně zručný, a co vymyslí, také umí sám dotáhnout a realizovat.“
Nepřehlédnutelným příkladem je posezení v kuchyni vybudované spojením červené lavice z železničního vagonu s dřevěným podstavcem. Celé místo je tak vyladěné a perfektně opečovávané, že nás plány mladé rodiny do nedaleké budoucnosti překvapily.
:.Funkci obrazů plní i fotografie z exotických cest-vlevo. Jeden z obrazů v kuchyni-vpravo. foto: Právo/Václav Jirsa
Po deseti letech zvelebování a obývání chtějí životní styl změnit, prodat dům a vrátit se do města. Vysvětlení je jednoduché: „Manžel jezdí každý den pracovat do Prahy. Náklady na topení jsou stále vyšší a naše současné představy o bydlení splňuje pasivní dům (ekologické vytápění přírodními zdroji, např. sluneční kolektory, tepelná čerpadla... - pozn. aut.).
Plány s čistou kostkou
„Nejsme žádní militantní ochránci přírody. Ale nechceme jí přitěžovat zbytečným ježděním v autech a spotřebováváním dalších energií. I když se nám tady moc líbí a mám tu klid na malování, tak už máme konkrétní představu o menším a funkcionalistickém domě - čistá kostka.
.: I přes vysoké stropy se horní zavěšené skříňky v kuchyňské lince neuplatnily. Místo nich stěnám dominují obrazy a zajímavá je i řada lamp nad linkou. foto: Právo/Václav Jirsa
Ale také se zahradou, to určitě. S tou myšlenkou si zahráváme už docela dlouho, a změna nás láká čím dál víc a ekologii považujeme za velké téma,“ svěřuje se nám hostitelka s plány a dvouletým Nikolasem v náručí.
„V budoucnu bych také chtěla mít ateliér oddělený a malovat ve větším klidu. Nikolas teď vyžaduje hodně pozornosti, tak má své výhody být pohromadě.“Změna je život a pro stereotyp u Kunešů zjevně není místo.
:.Jeden z rohů největší místnosti je vymezen jako ateliér. foto: Právo/Václav Jirsa
„Teď jsme si vyzkoušeli etapu, která nás opravdu bavila, protože byla o výtvarnu a obklopování se hezkými věcmi. Ve funkcionalistickém domě, kde budeme preferovat čistotu tvarů, to už tak výrazné nebude, ale také nás to láká.
Příbuzní se sice diví, že chceme opustit tak hezké místo, ale s manželem na věcech nelpíme a jezdit sem jen na víkendy by nešlo.“
