Jak relaxuje moderátor Vlasta Korec na chatě u Berounky

Pár kilometrů pod hradem Křivoklát je to opravdu skvostné místo! Ostatně znají ho mnozí vodáci, chataři i návštěvníci nedalekého kempu.

„Před pár lety jsme tu byli s kamarády na nějaké oslavě. Místo mě tak okouzlilo, že mi to nedalo a zeptal jsem se, jestli tu není nějaká chata na prodej. A byla. Vůbec jsem neváhal. Dokonce jsem ji ještě nechal dovybavit, postavili jsme velmi příjemnou terásku na vyvýšeném místě s ještě hezčím výhledem na řeku než přímo ze břehu. Nádhera! Ale už vím, že při mém životním tempu jsem se přecenil a přiznávám, že se sem dostanu méně, než bych chtěl.“

Romantika v sobě Vlasta Korec nezapře a na břehu řeky vzpomíná i na to, jaký býval zálesák a táborník.

„Tyhle věci mě bavívaly. I s rodiči jsme jezdívali na chatu, a tak jsem chtěl mít také svoji chatu - pro moje děti - prostě poslat dál, co jsem hezkého zažíval já se svými rodiči. Jezdíval jsem na tábory a být v přírodě mě vždycky bavilo. Všechno ale stíhat nejde a navíc Majda, moje žena, má strach být s našimi neuhlídatelnými dětmi rovnou u vody. Navíc tím, že bydlíme v domě se zahradou v hezkém prostředí, dáváme v době společného volna přednost i výletům na různá místa. Rádi si půjčujeme i karavan.”

Madlence je sedm a Vlastíkovi čtyři roky. „Máme křesťanské děti, protože Vlastík se narodil na Velikonoce a Madlenka přímo na Štědrý den,“ usmívá se pyšný a šťastný otec, kterého ani přes časovou zaneprázdněnost neopouští klukovská hravost, když mi ukazuje fotky rodinky v mobilu. Záběry s dětmi u jeho závodního auta - po projetí cílem - nechybějí.

„Auta jsou moje vášeň a už se opět připravuji na Rallye Dakar. Pojedu v doprovodném vozidle a půjde samozřejmě i o pracovní cestu, ze které budu posílat reportáže do rádia. K tomu rád vyjíždím s kamarády na motorkách. Třeba do Itálie. K tomu nějaké potápění, kterému se chci věnovat ještě více…“ vyjmenovává Vlasta s tím, že dům kolaudoval v roce 2002 a pořád je na něm co dokončovat i opravovat.

„Hotový kolotoč, který zná každý, kdo bydlí v domě se zahradou. Ale máme to tam všichni rádi, máme fajn sousedy a o Vánocích se u nás tradičně sejdeme na svařené víno.“

„Tohle místo u Berounky byla láska na první pohled - a tak to mám rád. Je tady skvělá energie, sousedi... Prostě kraj Oty Pavla. Ale času se opravdu nedostává. K tomu všemu rádi připočítáváme ještě návštěvy u jedněch i druhých rodičů. Obávám se, že v tomhle tempu nebudu mít čas na chatu ani v důchodu,“ usmívá se Vlasta i při vzpomínce, že měl před časem během dovolené s rodinou u moře telefonát od kamaráda: „Máš vytopenou chatu…“

„Nechci být za nějakého rozumbradu, ale snažím se děti vychovávat k tomu, čeho si sám cením. Největší cenu má radost, zážitek a štěstí. A to, že jsme spolu. A to přináší i cestování, i po republice, ke kterému už děti vedu. Dokud to jde. Nedávno jsme byli ve Špindlu, na nádraží Braník na vláčcích - pravda, hlavní zadání bylo od manželky, ať zmizíme, protože potřebuje uklidit. Přiznávám se, že při mém hlídání dětí slízávám smetanu, ostatní je na manželce. Ale i přes maximální pracovní vytížení se snažím pomáhat.“

Když je Vlasta doma, tak nejraději, jak přiznává, spí a ještě raději se věnuje dětem.

„To pak jde stranou i starost třeba o zahradu. Ale nestěžuji si. Dokonce se mi začíná stýskat po muzikálech a herectví, které jsem vystudoval. Pracovně mám své aktivity rozložené do čtyř segmentů - televize, rádio, moderování akcí a divadlo. A vždy mi chybí to, čeho mám nejméně. Tak teď zase pošilhávám po divadle.

Hlavně jsem šťastný, že mám takovou rodinu, jakou mám - a čas prožitý s nimi je pro mě ten nejcennější.

Pro mě je víc než nějaký film v televizi přerušovaný reklamou čas, kdy usínám s dětmi v jejich posteli. To jsou nenahraditelné chvíle. Ty, kdy jim před spaním vyprávím pohádky. Teď chtějí bohužel - přes moji širokou nabídku - stále dokola jen dvě: Karkulku a Šípkovou Růženku. Ale pak je mi odměnou, když mi Vlastík před usnutím řekne: Tati, mně se po tobě bude spískat.“