Článek
„Jako dítě jsem s babičkou a dědou žil tři roky v Alžíru, tak tu mám něco i z té doby. Ale většinu jsem si navozil v poslední době.“ Byt je tak trochu Náprstkovo muzeum a nad celou největší místností, nejobývanější síní, je natažený provaz s vlaječkami dovezenými z Malého Tibetu. „Napřed jsem je tu chtěl jen vyvěsit, protože byly po cestě zmačkané, ale tak se mi tu zalíbily, že už jsem je tak nechal.“
Šikovné ruce se nezapřou
O zakládajícím členu skupiny Lucie málokdo ví, že má i výtvarné sklony a šikovné ruce. My jsme se o tom přesvědčili na vlastní oči. Interiér jeho bytu zdobí (nikoli už nahodile) i jeho vlastní výtvory. Od umělecky ztvárněných a vlastnoručně zhotovených odpařovačů na radiátorech až po originální věšák ze dřeva u zápraží.
:.Na obývací prostor navazuje částečně oddělená kuchyň. foto: Právo/Václav Jirsa
„Na knihovnu jsem si netroufl, tak jsem ji zadal truhláři. Ale můj záměr, přes jasný výkres, nepochopil a z krásného třešňového dřeva mi udělal téměř obyčejnou stěnu jak do paneláku. Bočnice měly původně vypadat jako různě vysoké topoly a z bočního pohledu měla knihovna připomínat stromořadí."
"Nechal jsem si to jenom kvůli tomu nádhernýmu dřevu – na tom ujíždím a rád ze dřeva dělám,“ posteskl si stále ještě nesmířený s výsledkem náš renesanční hostitel. A ještě nad kávou (z perfektního kávovaru a slazenou cukrovými krystaly z Kostariky) dodal: „Nesnáším pravidelnost.“
Z původní půdy zůstala jen zídka nad kamennými schody, které vedou z chodby činžáku pouze do Dvořákova bytu. Už osm let je tu spokojený. Až na to, že si zvyká žít sám, protože před pár týdny se rozvedl a z bytu odešla jeho žena i s kocourem.
:.Kraj knihovny zdobí i suvenýry z cest po světě.foto: Právo/Václav Jirsa
Ale práce dává zapomenout a radost z nové nahrávky Vivaldianno je oprávněná. S houslistou Jaroslavem Svěceným (a dalšími muzikanty, včetně hráčů na australské didgeridoo i indiánské nástroje) natočil originální poctu Vivaldimu. Na jaro plánují evropské turné.
Přestavba holubího domu
„Dům potřeboval novou střechu, takže se velká stavební akce spojila s budováním mého bytu. Před tím tu jen přespávali holubi na trámech.“ Do dvora byly zvednuty nové krovy a vznikl prostor s rovnou střechou a linií nových oken. „Pod původní střechou by se nedalo ani sedět. Do ulice zůstala v původní, šikmé podobě,“ vzpomíná a přiznává, že výstavbu nechal na firmě a mluvit začal až do dokončovacích prací a zdobných i praktických detailů.
:.Schodiště se zídkou je jedinou připomínkou původního stavu půdy. foto: Právo/Václav Jirsa
„Odmalička jsem tíhl k modelařině. Stavěl jsem si lodě, letadla. Ale byl jsem netrpělivý a za dva dny musel model buď létat, nebo plavat. Až můj příbuzný, sochař Petr Kavan, mě přivedl k trpělivější práci. To už mi bylo asi pětadvacet, a zjistil jsem, že taková práce uklidňuje a s dlátem je i fyzicky náročná.
Taky už nerad skládám jen doma, i když tu můžu i nahrávat. Potřebuji mít pocit, že prostě jdu do práce. Byť do nedaleké ulice, kde mám s kamarády společný ateliér a studio.“ „Nadměrné“ metry svého bytu Michal teprve vstřebává, nehledě na fakt, že hodně času tráví právě ve studiu.
Potřeba domova
„Taky jsem si svého času myslel, že domov není vůbec důležitý a že je nejlepší všechno prodat, cestovat po světě a nemít žádný majetek, který člověka zatěžuje už jenom tím, že ho musí nějak spravovat.
:.Linie oken dotváří charakter nově vybudované místnosti pod zvednutou střechou. foto: Právo/Václav Jirsa
Ale když jsem objel zeměkouli kvůli natáčení projektu Pandurango (osmidílný dokument natočený pro ČT, pak i fotokniha a CD inspirované etnickou hudbou – pozn. aut.), tak jsem zase zjistil, že domov a zázemí jsou strašně důležitý. Na cestách jsme byli vlastně dva roky. Dneska obdivuji i kapely, které jedou třeba rok turné a jsou po hotelích.“
Po náročné práci na cestách si po návratu prý řekl, že už nepojede dál než do Dobříše. „Uvědomil jsem si, že zázemí s jakkoli velikým nebo malým bytem a místem, kde má člověk věci na svém místě, je pro mne už důležité. Do té doby jsem si to až tak neuvědomoval. Vlastně jsme teď v mém prvním, opravdu vlastním, bytě. Stěhoval jsem se mockrát. Tady bohužel není kde parkovat a není tu výtah.
:.Fotoobraz rozmláceného kostela zde zdobí zákoutí, ale je i součástí obalu nahrávky Vivaldianno. foto: Právo/Václav Jirsa
Možná se budu zase někdy stěhovat. To mi až tak nevadí. Ale zázemí už budu chtít mít vždycky. Taky už jsem přišel na to, že by pro mne asi nebylo řešením stěhovat se někam kousek za Prahu. To pro mne není ani ryba, ani rak. Dům se zahradou je určitě fajn, ale já bych v tom případě asi uvažoval spíš třeba o statku někde v Českém ráji. To mě baví! Mám rád přírodu. Ale to asi až později. Teď při mé práci potřebuji kontakt s lidmi v Praze.“
My už víme i to, že jeho práce má dobrý zvuk i daleko za Prahou. V londýnské centrále uspěl Michal Dvořák se svojí hudbou k televiznímu videoklipu zaštítěnému organizací Amnesty International, který poběží po celém světě.
:.Klid domova si Michal umocňuje dobrou kávou. foto: Právo/Václav Jirsa
Z jeho práce byl nadšený i Peter Gabriel (muzikant a autor projektu Small Places Tour, který upozorňuje na lidská práva a práci dětí, bezpráví, války). „Když jsem se dozvěděl, že má práce byla přijata, tak jsem si tu málem o sloup rozbil radostí hlavu!
Po tom, co jsem na vlastní oči viděl ve světě, se mi na té zakázce pracovalo hned jinak a ty přiblblý fašouny, co u nás pobíhají v uniformách po ulicích, bych poslal rovnou do Somálska. Snad by jim spousta věcí došla.“
:.Místo k posezení korunuje knihovna z třešňového dřeva, která podle Michalova návrhu měla z boku vypadat jako řada různě vysokých topolů. Výsledek truhlářovy snahy se ale od původního záměru poněkud liší. foto: Právo/Václav Jirsa
Hudební aranže Michala Dvořáka k jednotlivým obrazům se odvíjejí z ruchů daného prostředí: „Děti šijí v šílených továrnách za dva dolary na den tenisky, které všichni nosíme. Malý černoch si píská na vystřelenou patronu...“
Kuchyňské inspirace
Naše návštěva končila na veselejší notu a správně česky – u jídla. „Miluju vaření. Taky bych už něco v kuchyni trochu přebudoval. I když si myslím, že mám docela dobrou představivost, tak ve finále uspořádání třeba linky vypadá jinak. I když si dneska na počítači můžete nakreslit všechno a trojrozměrně.
:.Autorské originály jsou i odpařovače zavěšené na radiátorech. foto: Právo/Václav Jirsa
Dokonce mám pocit, že hudba, vaření a sochy mají podobný princip, kdy tvoříš z různých ingrediencí. A to mě baví. Už jsem si taky říkal, jestli je v pořádku dělat devět řemesel při desáté bídě, ale potřebuju to tak. Úzká specializace by mě neuspokojovala.“
