Článek
Luba Skořepová vybrala místo plné energie
Každý rok koncem léta zastihnete stále velmi činorodou herečku Lubu Skořepovou na její chalupě nedaleko Železného Brodu. Jejích osmdesát šest let by jí nikdo nehádal.
„Jezdím sem i jindy, ale v druhé půlce léta jsem tu dlouho, protože musím zpracovat úrodu ze svých ovocných stromů. Považuju je za svoje děti a dávám jim jména.“
Ovocné stromy se jí za to prý odměňují bohatou úrodou. Nádhernou košatou broskvoň herečka pojmenovala Alžběta a díky jejím šťavnatým plodům, z nichž vaří marmelády, má pak celý rok postaráno o to, co si u snídaně namazat na chleba. Na chalupu v Podkrkonoší jezdí už čtyřicet let. Dům pochází z předminulého století a ve zdech jsou kamínky od Jizery.
Na chalupě v Líšném v Podkrkonoší tráví herečka velkou část léta. Jezdí sem autobusem.
„Když jsem sem začala jezdit, byla na zemi jen udusaná hlína a ve sklepě studánka. Byl to velmi prostý baráček, kde žili chudí lidé. V dobách totality ale nebylo snadné sehnat chalupu a já všechny vytipované domy objížděla s dámou, která poznala, že tady jsou energie v pořádku a v harmonii. A taky že jo. Zažila jsem tu hned několik zázraků,“ tvrdí Luba Skořepová.
Jedním z nich bylo, že u nedalekého léčivého pramene našla u kapličky v kopřivách starou vzácnou sošku, která pak skončila na národním výboru. „To ale není všechno. Kousek odtud na Malé Skále mám ještě zahradu, kde jsem zasadila staročeské stromy - černé třešně, ořechy, švestky a mirabelky. Také tam byla stará višeň s vykotlaným kmenem a já se rozhodla, že ji uzdravím. Do kmene jsem dala králičí hnůj a seno, až se stmelil. Jenže pak višeň rozčísnul blesk. Koruna padla na zem a jak plakala, vzápětí z ní vyrostly nové pruty.“
Kromě zahrady a chalupy v Podkrkonoší se Luba Skořepová stará ještě o zahrádku v Chuchli, kde mimo jiné stojí statný ořech pojmenovaný Ferda. „Vím, že jsem tu proto, abych se starala o přírodu a pomáhala jí, a také kvůli divadlu. To potřebuju stejně jako jídlo a pití,“ říká herečka, která stále hraje v Národním divadle i jinde.
Kromě marmelád tu ráda vaří pokrmy ze zeleniny a bylinek.
„Chalupa mě už stála hodně potu, ale asi proto to tu mám tak ráda, i když záchod je tu například stále jen suchý. Můj ráj je zahrada a nic jiného už ke štěstí nepotřebuju.“
Petra Janů relaxuje v bývalé kapličce
Zpěvačka Petra Janů se přiznává, že ze všech ročních období miluje nejvíc právě léto, jehož podstatnou část tráví na chalupě nedaleko Jindřichova Hradce. „Nabírám tu energii, protože naše chalupa je jako vystřižená z pohádky. Stojí daleko od civilizace uprostřed lesa, v blízkosti jsou pouze dva další domy obývané celoročně, ale jinak je tam božský klid.“
Zpěvačka si chalupu pořídila společně se svým manželem Michalem Zelenkou před třiadvaceti lety a prý to byla láska na první pohled.
„Viděli jsme ji jen zdálky z kopečku, ale hned jsme si s prodejcem plácli.“ A proč si k rekreaci vybrali právě tento kraj? Michal Zelenka je vášnivý rybář a tenhle kout jižních Čech je se svými řekami a rybníky rybářským rájem.
Chalupa byla původně dřevěnou kaplí a její základy pocházejí už z 10. století. Pak byla kaple přestavěna na kamennou a od roku 1750 sloužila jako součást lesního hospodářství šlechtického rodu Černínů.
Před sedmi lety ji Petra Janů s manželem kompletně zrekonstruovali - vzniklo tu i podkroví a všemu dali ráz tzv. venkovského stylu. „Chalupa je vlastně příslušenství k zápraží, protože jakmile je jen trochu hezky, jsem venku. Chvíle, kdy si lehnu na lehátko, čtu si brakovou literaturu a popíjím kafíčko, si opravdu vychutnávám. A pak mi dělají radost moje skalničky - zasadila jsem jich patnáct a uhynula jen jedna,“ pyšní se sedmapadesátiletá zpěvačka.
Přiznává, že v létě má na chalupě v jižních Čechách svou základnu, odkud vyjíždí i na pracovní cesty, a do Prahy jezdí opravdu jen výjimečně. Na oblíbené místo své dovolené má i humorné vzpomínky. „Jednou jsem tam byla sama a v noci mě vyděsily záhadné zvuky. Ozývalo se to z půdy. Skončila jsem s peřinou u sousedů. Pak se ukázalo, že to byly kuny, které se tam proháněly.“
O Petře Janů je také známo, že několikrát týdně cvičí. Když je na chalupě, do fitness centra prý nejezdí, ale zato se v podkroví poctivě věnuje pilates.
Petr Kotvald má komfort uprostřed lesa
Ve východních Čechách nedaleko sečské přehrady má svou chatu Petr Kotvald. „Zdědila ji moje žena a společně tam jezdíme už víc než dvacet let. Bývala to chata se vším všudy, tedy původně i se suchým záchodem, ale to se postupně změnilo a podařilo se nám ji vybavit veškerým komfortem, na nějž jsme zvyklí ve městě. Patří k němu pračka, myčka na nádobí i sprchový kout s teplou vodou. Jinak to ani nešlo, když jsme tu trávívali celé léto,“ vypráví jednapadesátiletý zpěvák, který právě teď připravuje svou další novinkovou desku a na podzim chystá koncertní turné.
Kromě interiéru chaty se však v posledních letech zásadně změnilo i mnoho věci v okolí. Třeba v zásobování jsou to rozhodně změny k lepšímu. Dřív sem rodina prý musela jezdit s autem naloženým jídlem, zatímco teď je vše přímo v Seči.
Když byly Petrovy děti malé, trávil tu s nimi podstatnou část prázdnin. Teď sem s rodiči občas jezdí už jen mladší sedmnáctiletá dcera Viktorie. O to víc může nyní zpěvák na svém letním sídle relaxovat.
„Sekat zahradu a stříhat plot musím, s tím nic neudělám, ale pak si s velkou chutí sednu na zahradu a čtu si, zatímco v Praze se ke čtení prakticky nedostanu.“ Na chatu, která je v lese a jejíž nevelký pozemek je obehnán živým plotem, jezdí s manželkou od jara do podzimu, jakmile je chvíle volna. V zimě cesta zapadne sněhem, o který právě zde, na okraji Železných hor, nebývá nouze.
Petr Kotvald je hrdý hlavně na to, jak se mu v chatě, jejíž zastavěná plocha je jen kolem čtyřiceti metrů čtverečních, podařilo vybudovat kompletně vybavenou domácnost, v níž je díky ložničkám v podkroví celkem šest lůžek na spaní i potřebné soukromí. „V tak malém prostoru ani nelze udělat nepořádek, takže je tam pořád uklizeno, a to mám taky rád.“
Kotvaldovi si tu užívají všechny letní radosti - chození do lesa, na houby i k vodě. Dřív po přehradě dokonce jezdili i ve vlastní malé lodičce, ta ale jedné zimy zmizela, takže teď zbylo jen plavání. Když jsou u vody, rádi se zastaví i v některé z restaurací, jichž je tu dnes jako hub po dešti. „A když venku prší, zatopíme si v krbových kamnech, koukáme do ohně a je nám božsky.“
Igor Chaun na trávě zahání ranní splíny
Režisér Igor Chaun přišel na chuť chalupaření teprve před třemi lety, kdy si víceméně z náhlého pohnutí mysli zakoupil stoletý statek v původním stavu u Chotěboře na pomezí Českomoravské vysočiny.
Zdejší kraj předtím neznal, ale zalíbil se mu, když sem jezdil na meditace za přáteli. Díky tomu, že je objekt dál od Prahy, byl i finančně dostupnější.
„Po hradecké dálnici sem cesta z hlavního města trvá jen hodinu a půl, udělám pár telefonů, poslechnu hudbu, a jsem tam,“ libuje si dříve ortodoxně městský člověk Igor Chaun.
„Když mi došlo, co jsem koupí provedl, byl jsem nejprve hodně vyděšený, protože jsem záhy pochopil, co všechno se tu musí opravit - a že vůbec nevím jak. Říkal jsem si, že jsem se zbláznil, ale pak se to postupně nějak poddalo a dnes tu jsem opravdu rád.“
Dům prošel velkou opravou - bylo nutné udělat nové izolace, podlahy i rozvody vody a elektřiny. Teď ještě zbývá dodělat fasádu a zkrášlit zahradu. Režisér se přitom všechno učí od píky a proniká do tajů dosud zcela nepoznaných oborů.
„Pro koupi jsem se vlastně rozhodl ve chvíli, kdy jsem viděl maštal s klenbami, kde předtím byli ustájeni koně a krávy. Najednou jsem to jako filmař viděl spíš jako krásný zámecký sál a bylo rozhodnuto.“
Těžké prý bylo sehnat dobré a slušné řemeslníky. „První firmy si se mnou ještě dělaly, co chtěly, myslím, že mě prostě holily, teprve se třetí firmou jsem byl spokojen. Teď už si to tu dodělávám sám, jen si občas najmu pomocníky a našel jsem i dobré místní řemeslníky z Chotěboře a okolí.“
Jakmile má režisér, který v Praze pracuje hlavně na pořadu Pošta pro tebe, volno, bez ohledu na počasí sedá do auta a jede na chalupu. „Když tu nořím ruce do hlíny nebo čerstvě posekané trávy, je to krása, která se nedá ničím nahradit. A koukám, jakou má příroda sílu, co všechno zmůže i na mém malém území a jak se mnou pořád bojuje a roztahuje se.“
Igor Chaun si pochvaluje, že poprvé v životě má možnost vyjít ráno s hrnkem čaje na sluníčko a koukat přitom do trávy nebo na rozrůstající se čerstvě založenou skalku, což se prý se snídaněmi v bytě v Praze na Letné - uprostřed oblaků smogu - vůbec nedá srovnat. Občasné pražské ranní splíny jsou tady pryč jako mávnutím kouzelného proutku.
Milovníci venkova i městské typy
Mezi vášnivé chalupáře patří také například Eva Pilarová, Dagmar Patrasová, Iva Janžurová, Ivanka Devátá, Jiřina Jirásková nebo Hana Maciuchová.
Jiným stačí naopak malá chata, což je případ Karla Šípa.
Řada našich umělců ve svých venkovských sídlech, často velmi luxusních a v dosahu Prahy, bydlí natrvalo. Tímto způsobem svou touhu po čerstvém vzduchu a zahradě vyřešili Petr Hapka, Jolana Voldánová, Marie Rottrová, Michal David, Pavel Vítek, Lucie Bílá i Helena Vondráčková.
Zaručeně městskými typy, kterým ke štěstím úplně stačí balkón nebo terasa, jsou naopak Hana Zagorová nebo Marta Kubišová.
Režisér je ve svých šestačtyřiceti letech stále nezadaný a společnost mu i na statku dělá především jeho pes, kterého zdědil po jednom z dělníků. „I když tu jsem často sám, jsem rád, že to tu je prostorné. Asi jsem megaloman, ale je to právě velikost, co potřebuju. Kdyby to tu bylo malé a všechno by bylo už opravené a hned hotové, asi by mě to nebavilo. Byly to nervy, práce i peníze, ale jsem rád, že jsem to dokázal. Věřím, že časem začnu statek využívat i jako místo různých pozitivních setkání, kurzů, besed a projekcí.“