Jak bydlí zpěvák skupiny Arakain Honza Toužimský

Právě ke schodišti se váže nedávná historka dokreslující život muzikanta na cestě. „Dnes nemůžete přijet,“ omlouval se nám telefonicky ráno v den původně dohodnuté návštěvy Honza - sám zjevně zaskočený. „Táta si myslel, že jsem na šňůře a nevěděl, že jsem se v noci vrátil z koncertu a spím v patře. Tak pozval do domu řemeslníky a ti se pustili do obkládání schodů a vzbudily mě až jejich řezačky. Teď se ven dostanu jen po žebříku...“

Honza Toužimský se v Jistebnici (kousek nad Táborem) narodil a užil si tady dětství i mládí. „V tomto domě žila babička s dědou a už tak šest sedm let to tu postupně, rodinně předěláváme. Táta je neskutečně šikovný a kutil. Kromě toho, že má jako topenář - instalatér (tím jsem se vyučil i já) svoji firmu. Jsme tu známí jako mafie Toužimských a bydlíme kousek od sebe. Když se rodinně sejdeme na zahradě u rodičů, tak se vydržíme u krbu bavit dlouho do noci.“

Ale, jak se také říká, napřed práce, pak zábava. Stoletý dům má nové krovy, střechu, okna, stropy a celý obytný prostor z bývalé půdy. „Uvnitř je vlastně všechno nové. Ještě mě čeká fasáda, ploty, zahrada....“

Do Prahy za muzikou odešel Honza Toužimský se zkušenostmi z tancovačkové kapely a hned do muzikálů. Alternoval Kamila Střihavku v Excaliburu, hrál i s Petrem Kolářem, kterého pak už rovnou vystřídal v legendární skupině Arakain. Té pomáhá svým hlasem i snižováním věkového průměru.

Nyní účinkuje například v muzikálu Mona Lisa (Divadlo Brodway) a rockové opeře Antigona (Divadlo v Dlouhé).

Do rekonstrukce domu je zahrnuto i zařízení nahrávacího studia v přízemí. Metrové zdi byly dobrým základem vybavení. Pultík s klávesami, počítač a závěsy na stěnách s obklady na stropě pomáhají akustice a muzikanti sem z Prahy za svým zpěvákem rádi jezdí. Líbí se jim tu, a to ještě na zahradě není hotové posezení pod pergolou. V tomto prostředí vzniklo i nejnovější album Arakainu (s Honzou čtvrté) - Restart.

„Nikdy mě nenapadlo, že bych mohl u takovéto kapely skončit. Nebo taky začít,“ směje se Honza, vládnoucí jedinečným a dosud neškoleným hlasem.

„Jak byli kluci vytrženi z Prahy, když se sem sjeli, tak mi dali za pravdu, jaký je tady klid a pohoda. Člověk někam odjede hledat štěstí a pak zjistí, že nejlíp je tam, kde byl zvyklý odmalička.“

V době rekonstrukce bydlel Honza v domě rodičů vzdáleného od stavení dvě stě metrů a nějaký čas i v Praze. Ale tam jej to prý netěšilo. „Že jsem vesnický kluk, se o mně ví. V Praze jsem špatně snášel, že člověk vyjde z bytu a konec. Z vesnice jsem zvyklý, že k bydlení patří i zahrada s trávníkem...“

„Sedmdesát procent z toho, co se tady tvořilo, jsme si dělali vlastně podomácku sami. Táta zvládá opravdu všechny práce a podle toho, jak byly peníze a čas, tak se to tu přebudovávalo do dnešní podoby.“

S vyladěním střídmého interiéru pro změnu pomáhala Honzova sestra Soňa. „Po všech těch rušných zážitcích se sem rád vracím odpočívat a nepotřebuji kolem sebe nic extravagantního a znepokojujícího. Naopak. Upřednostňuji uklidňující barvy a je to tu tak normální a obyčejné, až jsem si říkal, že to pro vás nemůže být zajímavé. Tady jsem souvisle asi rok. A při budování a zařizování jsem tu byl hlavně od toho, abych betonoval nebo palicí boural příčky - to je moje, při tom se odreaguji a vyřádím.“

Na koncertech a ve zkušebnách podle Honzy člověk kolem sebe vidí pořád jen ošklivé sklepy a na nějaké schůzky s architektem není čas. „Ani jsem tu potřebu neměl. I když je pravda, že ani nesleduji nějaké trendy. Důležité je, že mi to tady vyhovuje, přijde mi to tu domácké a v pohodě. Když jsem týden na šňůře, rád si odpočinu obklopen příjemnými barvami, jako třeba tamhle ta mandarinka, vlastně meruňka.“

Dům jako malý hrad je vytápěn kotlem na uhlí, ale modelem pro 21. století! Ze zásobníku se šnekem posouvá uhlí a pod kotlem se topí třeba týden bez zásahu lidské ruky. „Když se vracím z cest, vyšlu mobilem SMS a tady to začne samo topit. Paráda! Topím oříškem, který je dnes nejlevnější.“ Uhlí je rovnou z ulice složeno okénkem v sousední místnosti. Po jejím vyklizení by se v ní dalo bydlet.

„Termostat u kotle mi vylepšil náš zvukař a připojil na něj spínač ještě i na úsporný režim, který můžu zapnout také esemeskou, když ho zapomenu před odjezdem nastavit. Je to pohodlné,“ pochvaluje si Honza.

Přízemí vedle kotelny - chodbu a dvě místnosti - zdobí podlahová dlažba v přírodních tónech. Podobně decentní je i koupelna a WC v patře. Vybetonované schodiště (částečně původní) zdobí dřevěné zábradlí a po vymalování bude jistě ozdobou interiéru. A už se po něm dá chodit!

Za domem teče loukou potok a málem se s námi k autu přišly rozloučit i kachny.