Jak bydlí zpěvák Josef Czenda Urbánek v pražském bytě

Přitom stíhá dohlížet na vlastní firmu – designové studio specializované na zařizování koupelen. Přišli jsme tedy na návštěvu na opravdu dobré místo! I když Josef přiznává, že poslední měsíce upřednostňoval nahrávání desky.

„Kdybych nebyl majitel, tak bych se snad musel vyhodit,“ dodává s vědomím a vděčností, že kdyby ho ve firmě nezastoupili příbuzní, tak by to asi opravdu nešlo.

„Muzika mě bavila od mládí a z vysoké školy – stavárny – jsem odešel s tím, že mě hudba už uživí. Ale není to tak jednoduché. Navíc jsem vždy byl v muzice opatrný a nevěnoval jsem se jí až tak naplno. Vždycky jsem měl vedle muziky práci, spíš více toho povolání než muziky, a za to pocit, že nemusím až tak řešit, kolik mám právě v peněžence.

Muzikantský život je někdy i o čekání na honorář. Dneska mi firma dává výdělek a tím i svobodu věnovat se v klidu i muzice tak, jak ji chci dělat. Mít z ní radost a dělat ji tak, jak jí věřím. Vlastně jako v létech bouřlivějšího mládí, kdy to byla čirá radost. Je totiž pravda, že když jste až moc odpovědný, tak se muzice až tak věnovat nemůžete. Umělec musí být i trochu buřič, musí levitovat nad propastí. Stav bytí a nebytí vás žene k tvorbě. Ale když jsem dostal nabídku od Support Lesbiens, tak jsem se rád naučil levitovat mezi oběma polohami,“ usmívá se Josef – Czenda – nad svým životním stavem.

„Navíc jsem si uvědomil, že když chci v hudbě ještě přeci jenom něco dokázat, tak právě teď se skupinou Support Lesbiens. Rok 2013 byl pro mě přelomový hned v několika věcech,“ pochvaluje si současný stav otec dvouletého synka.

V třípokojovém bytě na dobré adrese, v nových domech na hranici hostivařské přírodní rezervace – přizdobené říčkou Botič – a Záběhlic jsou s rodinkou spokojeni.

Byt si Josef pořídil koncem roku 2007. „Byl jsem tu snad první bydlící, protože jsem prodal předchozí byt. Ještě tu nebylo ani vše dodělané. Se zařízením mi pomáhala kamarádka a designérka Kateřina Šindelářová. Šlo nám o moderní interiér, na kterém je dnes už těch osm let znát. Něco bych už třeba udělal jinak, ale žije se nám tu příjemně.“

„Stačil jsem nechat tady udělat i stavební úpravy, takže jsme zrušili malinkou šatnu v předsíni a posunuli stěnu mezi koupelnou a ložnicí, tím vznikl prostor pro vestavěné skříně v ložnici a koupelna se také trochu rozšířila.“

Skleněné – průsvitné, ale neprůhledné – dveře do koupelny i na WC už v předsíni prozrazují, že je tu prostor i pro realizování neotřelých nápadů.

„Koupelnu jsem si samozřejmě navrhoval a zařizoval sám. I proto, že jsem při tom ušetřil.“

Hlavní barevné tóny obkladů v koupelně korespondují s výmalbou předsíně. V obývacím pokoji s kuchyní už dominují světlé barvy (i velké rohové okno), stejně jako v řečené 13. komnatě, která slouží jako hostinský pokoj, šatna, žehlírna a hlavně jako zpěvákovo nahrávací studio s mikrofonem.

„Sousedi si ještě nestěžovali,“ dodává Josef a přidává další výhodu bydlení. „Jsou tu hezké procházky, ale v přírodě jsme tak rádi, že jsme si koupili i chatu na Slapech, kterou začínáme přestavovat, a už plánujeme prodloužené víkendy… Voda má svoji magii, těším se, jak tam budu na verandě skládat písničky.“

„Přiznávám, že je to pro mne složitá oscilace. Být frontman v kapele a majitel koupelnového studia je s neustálým převtělováním trochu na hlavu. Nicméně ve své podstatě obě polohy mají i podobné okolnosti – rozhodování, plánování a podobně. Nakonec i kontakt s lidmi. Dvě desky za dva a půl roku, to je v dnešní době výkon, na který může být kapela právem hrdá. Je to tak finančně náročné, že se dnes vydávají alba spíš tak jednou za tři roky. K tomu je samozřejmě základ koncertovat,“ konstatuje absolvent čáslavského gymnázia (maturitní předměty chemie a biologie zůstaly jen nevyužívanou zkušeností).

Cesta do Prahy za muzikou v roce 1998 mu přinesla i přezdívku Czenda.

„Být v práci na padesát procent normálně nejde, protože musíte být architektům i investorům stoprocentně k dispozici. A my chceme poskytovat perfektní a nové informace. Dvanáct let se pohybuji mezi novinkami v dlažbách a zařizovacích předmětech. Design se neuvěřitelně rychle posouvá dopředu a všichni jsou, aby na trhu obstáli, nuceni neustále něco vymýšlet. Přiznávám, že když jsem – po stavárně – v oboru začínal, tak jsem nesnášel výrazy jako retro, rustikální…

Šel jsem po moderních liniích a dnes jsem každoročními výstřelky tak přesycen, že začínám rozumět třeba i venkovskému stylu. Také už je pro mě zajímavější, jak snadno se utírá rozlitá limonáda, a dítětem pomalovaná zeď se mi zdá nakonec jako také dobrá varianta,“ konstatuje Josef se synkem na klíně.