Článek
Je to takový rozmáchnutý hrad motýlí v zelené barvě. S velkými a atypickými okny a halou - obývacím pokojem, že by naši hostitelé ani nemuseli na prostorné zahradě venčit své dva psíky.
Schodiště vede na široký ochoz, ze kterého se vstupuje do jednotlivých pokojů. Vysoký strop v členité střeše je ozvláštněn světlíkem, který pouští do středu domu ještě více denního světla.
Rozmáchlá realizace
„Většinu víkendů v roce koncertujeme - zkoušení je pro zbabělce. Navíc jsme nedávno natočili a vydali desku Čím to je?, takže jsme až takovou potřebu scházet se třeba tady u nás neměli. I když by se sem samozřejmě všichni vešli,“ usmívá se Jarek Plšek.
Ani interiér jeho „dílny“, jak říká své pracovně, nezdobí plakáty kapely nebo připomínky úspěšnosti vydaných desek. „Přece se nebudu na sebe koukat! A ani poslouchat se nemusím. Líbí se mi zpěváci s jinou barvou hlasu. Ale to si člověk nevybere a musí nakládat s tím, co má.“ Naši hostitelé se po dvanáctileté známosti před dvěma a půl roky vzali. Dokončovací práce na domě už probíhaly pod jejich společnou rukou.
Rozmáchlý projekt je dílem české architektky, žijící v Německu. „Je to její rukopis. Chtěla si tady zrealizovat své sny, na které tenkrát sama neměla. Takže jsou tu takové atypické stavební prvky jako velká okna od podlahy ke stropu nebo zastřešený bazén. Takže ten je teď prázdný a plánujeme jeho překrytí, aby se místnost využila jen jako další obytný prostor.
Také už po letech každou chvíli voláme nějakého opraváře a to nás docela deptá. Ale jinak jsme tady rádi, zvykli jsme si. I když už je mi dávno jasné, že po bydlení v paneláku jsme měli velké oči. Mezi dětskými pokoji je koupelna se samostatnými vstupy. No, jak v Beverly Hills, ale kdo to má uklízet,“ směje se paní Eva za zpěvákova přikyvování.
Tráva, keře a stromy
Velký je tu i pozemek a dnes už by Jarek i zahradu založil jinak. „Chtěl bych tu mít víc vzrostlých stromů. Teď mi připadá, že je tu až moc keřů.“
Výhled do zeleně je tu vlastně všemi okny a po letech už cloní i výhledu do ulice. „Dřív nám lidi viděli z chodníku až na stůl, ale nám to nevadilo. Okoukali jsme to v Holandsku,“ shodují se Jarek s Evou. Ostatně se sousedy si tu rozumí (ani okolní domy nejsou většinou typizované domky a fantazii s rozmachem tu prokázalo více architektů) a občas se chlapi sejdou ke společnému pokouření, pochvaluje si Jarda, když nám na obhlídce zahrady ukazuje, kde by co ještě rád vysadil.
„Zahrada je teď až moc přírodní. Přidal bych ještě i nějaké kytky, které by to oživily barvami. A na druhou stranu i stromy, které by se zase nemusely udržovat nějakým prořezáváním. Souhlasím s tím, když se říká, že zahrada je živý a proměňující se organismus. Taky by se mi tu líbilo jezírko, ale to už je opravdu ve hvězdách.“
Dokonce je tu výhled na zeleň i z koupelny - přímo z vany! Členitý dům vytváří částečně atrium, do kterého je vidět sice úzkým, ale vysokým (od podlahy ke stropu) oknem. Přímá výzva k relaxaci při koupeli!
Zrakům návštěv je ještě skryta půda s vydlážděnou podlahou. „Když je tu tříletý vnuk, hned je tu živěji,“ pochvaluje si (už i babička) Eva.
Nálada na barvy
Velkorysé prostory interiéru dovolují i výraznou výmalbu. Specialitu to zpěvákovu, který ve svém volnu nemaluje jen stěny, ale i vlastní abstraktní obrazy.
„Vymaloval jsem celý dům. Baví mě to, i když to bylo opravdu hodně práce. Obrazy si pastelem maluji tu a tam. Nebo vyrábím mozaiky z kachlů, třeba i na desky stolků,“ vypočítává své volnočasové aktivity muzikant, který je původním vzděláním technik. „Vyrůstal jsem a bydlel na vesnici v Horní Lidči u slovenských hranic. Rodiče měli taky barák a to člověk k různé práci přičichne snadno. Jak to na vesnici bývá. Pořád je co dělat, ale i tak by se mi asi líbilo mít i malou chaloupku někde v lesích.“
Přímětice u Znojma vlastně patří k městu. Ale dlouhou zadní stranu pozemku lemuje pole a trávy je tu všude dost. „Když jsme měli vyhřívaný bazén, v zimě byla zahrada pod sněhem, ale asi tak metr kolem baráku rostla zelená tráva.“