Článek
Rád se sem vrací spát i z koncertů ve vzdálenějších místech republiky a ráno jej těší připravovat mlíčko pro téměř tříletého synka!
Když zrovna necestuje někam na vystoupení, rád místo manželky odveze devítiletou dceru třeba na hodinu klavíru do nedalekého Ondřejova. V jeho rodné vesnici to bez aut nejde a paní Petra je osobní řidičkou dětí často. Nikdo z nich by ale bydlení na vesnici za Prahu nevyměnil.
Sázava v dohledu
V bývalé stodole přestavěné na rodinný dům bydlí rodina už deset let. Kuchyň má strop ze starých oblouků, ale zvenku stavení vypadá jako novostavba. Samozřejmě včetně nové střechy.
Přes ulici bydlí v domě, kde Jakub vyrůstal, jeho sestra a rodiče v nedaleké vesnici u Sázavy. Za silnicí nedávno věčný romantik (vlastnící zbraň) koupil stodolu, na kterou vidí z okna přes zahradu.
Tam, kde je pergola, bude podle plánů zimní zahrada – nový obývací pokoj s dveřmi hned u bazénu.
Stará stodola se přestavbou změnila na útulný domek s přístavbou.
A jako by toho měl málo, chystá se tam zřídit muzeum svých motorek – veteránů – a také zázemí pro návštěvy, kamarády motorkáře. Hravost a síla Jakuba neopouštějí, a tak chce k domu ještě přistavět další místnost a změnit dispoziční řešení domu.
„Ale přiznávám, že se mi už po tom všem stavění do dalšího nechce. Jenže děti budou brzy chtít mít své pokoje a mně už se teď nechce chodit spát po schodech do podkroví,“ usmívá se nad plány náš hostitel. „Petrušce a Kubíkovi nahoře doděláme ještě sprchový kout, dole předěláme podlahu a přidáme podlahové topení…“
Zpěvák Jakub Smolík
Pravda, k domu už přistavěl i garáž pro své dva harleye… Motorky jsou Jakubovým splněným snem, a tak je čas na plnění těch dalších.
Dělání, dělání všechnu nudu zahání
„Z dnešního obýváku uděláme ložnici a místo okna bude přímý vstup do dolní části zahrady. Nový obývák bude přístavba s tak velkými okny ve dvou stěnách, že to bude vlastně zimní zahrada. Se vstupem rovnou k bazénu,“ pochvaluje si Jakub vizi mající už i jasnou podobu v počítači.
Útulná kuchyně s klenutým stropem je jedinou místností, kde lze rozpoznat původní stavební prvky.
„Když byla Péťa těhotná, začal jsem to tady budovat. Dovezl jsem ráno zedníky, v jednu se vysprchoval a jel hrát. Péťa je zase odvezla. Zvládli jsme to, nastěhovali jsme se a bylo to naše nejkrásnější období. Vymysleli jsme to spolu, vybudovali a máme k tomu vztah, i když bych dnes už udělal zase něco jinak.
Zahrada sice ještě nebyla upravená, ale užívali jsme si to tu, včetně těch prvních Vánoc s malou Petruškou. Teď mě už trochu děsí pouštět se do dalších stavebních úprav a taky mě mrzí, že to částečně odnese už založená zahrada. Je ale pravda, že dělat rukama mě vždycky bavilo. Je to odreagování od stresu, který také přináší má profese. Když na mě zedníci zkoušeli, že něco nejde, tak jsem jim to ukázal, včetně přenesení něčeho těžkého, takže pak už jsme se dohodli snadněji. Prostě mě těší si tady dělat. Sekat trávník, čistit bazén…
Dnešní dveře vedoucí do zahrady k bazénu povedou v blízké budoucnosti do nové místnosti.
Dokonce jsem si koupil i frézu na sníh a baví mě to tak, že hned jak napadne, nasadím kulicha, nastartuji a odhrnuji sníh i sousedům – starostovi jsem nabídl, že za mírnou úplatu to budu dělat pro celou vesnici,“ usmívá se Jakub.
V prosvětleném obýváku s krbem mohou mít slovo tmavší barvy i velké fotografie.
Tak teď už jen ten sníh! Do nového roku se Jakubovi scházejí písničky na jeho – už třicátou – desku! O práci má tedy postaráno, i když sníh nenapadne. Do práce se už vrací i paní Petra – kosmetička a vizážistka. Salon Styl je v nedalekých Říčanech.
Počet místností nic nejistí
„Žádná sóla při koncertech sice na kytaru nehraju, ale když dělám na cirkulárce, tak opravdu opatrně.
V podkroví je dětský pokoj a přibude k němu při další rekonstrukci i sprchový kout.
Abych mohl být před lidmi na pódiu, chodím si i zasportovat, ale nejdůležitější je přece jenom psychika. A i když tu chceme přistavět ještě jednu místnost, vím, že v tom to opravdu není. Znám lidi, kteří spolu nejsou šťastní ani ve třiceti pokojích. Doma nás bylo pět v malém domku a vyrostli jsme tam taky a byli šťastní,“ vrací se Jakub k tomu, jak je rád doma.
Když nedaleko rodného stavení před lety kupoval parcelu, ještě netušil, co a pro kolik lidí na ní bude stavět.
Prostorná koupelna také ničím nepřipomíná původní účel stodoly.
„Za pár let už mě Kubík kolem krku brát nebude a mně to bude chybět… Na druhé straně mi kolikrát nepřipadá, jak to utíká. Moc rád se bavím, mám rád lidi. Každému přeju a možná se to i odráží v tom, že se sám cítím dobře. Vidím kolem sebe zapšklé lidi, možná mladší než já, ale nevypadají…
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Taky si pamatuji – jako by to bylo včera – jak jsme se těšili, až tady oslavíme první Vánoce. A už je to deset let! Poslední roky jezdíme na Štědrý večer k rodičům Petry do Tábora a je to moc fajn. Moje rodiče navštěvujeme o svátcích, když se vrátíme. A všude je to o setkání velké rodiny!“