Článek
Jeho dnes takříkajíc pánský byt, kde bydlí se synem dokončujícím diplomovou práci, je uzpůsoben tak, aby zde mohl odkládat jeho srdci (i peněžence) drahá kola a hostit při akustických zkouškách kolegy z kapely.
Petar Introvič
„Pravda, hrajeme spolu tak dlouho, že zkoušek nám už netřeba, ty necháváme zbabělcům, ale přece jenom se tu scházíme v kompletním i částečném složení,“ usmívá se náš hostitel Petr (Petar je přezdívka), který není typický introvert. Už proto, že na pódiu je rád i po desítkách let koncertování. Dlouho také věnuje čas vyjednávání lepších podmínek pro jízdu na kole v metropoli.
Celoroční kolo s blatníky parkuje na pohotovostním místě v předsíni, další na zdi v ložnici.
Radnice po ruce
Z domova to nemá daleko ani do kanceláře na magistrátu v Technické službě komunikací, kde je zaměstnán jako cyklokoordinátor.
„Už se toho v minulých letech udělalo hodně, i když se leccos poslední dobou zaseklo, ale pořád jde o to zprůjezdnit Prahu pro cyklisty tak, aby to nebylo na úkor někoho jiného. Do Prahy se vejdou všichni, ale musí se tolerovat. Poslední dva roky jsou tak trochu ztracené, mohlo to být ještě veselejší. Ochránit cyklistu na ulicích, v hlavním dopravním prostoru, jak se říká, je pořád aktuální. Ale máme na to stále méně peněz.“
Místnost za malým zápražím, se vstupními dveřmi, skříňová stěna šikovně rozděluje na jídelní kout a předsíň.
Petar Introvič ví, o čem mluví, nejen proto, že měl před pár lety vážnou nehodu, kdy ho při sjezdu z kopce srazilo auto.
Nejnovější „přírůstek do rodiny“ si žádá své.
Zážitků na knihu
Byt zdobí spousta fotografií od různých profesionálů, ale i od Petara Introviče samotného.
„Mám tady krásnou sbírku kýčů – duhy, mlhy, které si rád fotím na mých cestách na kole. Můj nejcennější záběr je Rudá záře nad Hanspaulkou. Fotím si i na mobil. I z okna kanceláře.“
Od jídelního stolu je výhled do kuchyňky i obýváku.
K vybavení interiéru tak patří nejen sbírka foukacích harmonik, ale i fotoaparátů. K dalším kreativním počinům snad bude brzy možné připočítat i spisovatelství našeho hostitele. Životní zážitky i vzpomínky jej logicky musely přivést k myšlence na jejich sepsání a zaznamenání.
„Starší lidi jsou už netvární, takže to píšu asi dva roky, do toho nějaké nové písničky, ale mám předsevzetí knihu dopsat. Už jenom kvůli lidem, se kterými jsem se na Hanspaulce potkal. A nebyli to jen muzikanti,“ usmívá se třiašedesátiletý bluesman. A sportovec.
Cyklistická liga
Vedle hraní v hospodách organizoval i cyklistické závody, např. Tour de Hanspaulka.
Po Praze se na kole Petar Introvič pohybuje zkušeně.
„V třiaosmdesátém roce z toho vykrystalizovala Unie amatérských cyklistů. Seriál bodovaných silničních závodů – největší ve středních Čechách! Myslel jsem si, že v kategorii nad šedesát let budu zářit. Ale nezářím, jsou tam fenomenální kluci, které to úžasně baví. Podle našeho mustru vznikly v republice další ligy a jednou za rok se jezdí mistrovství všech lig. Ale prapůvodně to vzniklo na Hanspaulce! A říká vám něco hanspaulská fotbalová liga malé kopané?“ Aby neříkala! Ale to snad už nechme do připravované knihy.
Obývák je vždy připraven na zahájení zkoušky s kapelou. Aniž by byli sousedi rušeni.
Karlínská jízda
„Když jsem šel zamlada z hospody a zavřeli mi doma dveře, tak jsem po hromosvodu lezl do prvního patra a oknem do svého pokoje,“ vzpomíná na léta na Babě – Hanspaulce, kde byli tehdejší hippíci a básníci schopni pomocí prodlužovačky z posledního baráku uspořádat beatnické večery u zříceniny. Tedy do příštího zákazu.
Kytara je v bytě neustále po ruce – i u počítače.
„Líbilo se mi i u tety v klasickém prvorepublikovém bytě s velkými místnostmi v centru a s výhledem přes Vltavu na Hradčany. Po rodinných peripetiích jsem byl ve svých třiceti letech rád za tento třípokojový byt v Karlíně. Hned jsem svolal kamarády na mejdan. Ještě to tu bylo nezařízené, ale kamna v holém bytě byla, tak jsem zatopil. Nevšiml jsem si ale, že roura vedla do ucpaného komína. Tak jsem to tu na úvod hezky vyudil. To je moje první vzpomínka na bydlení v Karlíně,“ ohlíží se muzikant, jemuž je muzika stále koníčkem.
„Hrát naše písničky denně a chodit na koncerty jako do práce, to bych nechtěl.“