Článek
Má blízko i k architektuře, některá jeho díla vznikají ve spolupráci s architektem či přímo investorem jako její součást. Zároveň ale rád tvoří ve svém. Jeho nejnovějším „dílem“ je obytný ateliér ve vile na okraji Kladna.
Ivan Komárek
Zrekonstruovaná, dříve nevyužívaná půda v kladenské vile z třicátých let se proměnila v prosvětlený byt (pokoj – ložnice, kuchyň s posezením, koupelna s WC) s tvůrčím prostorem, do kterého střešními okny přichází světlo vlastně ze všech stran. Teď už jen zbývá ještě neposkvrněný ateliér zacákat barvami.
Rekonstrukce s respektem
Ivan Komárek s rodinou žije i pracuje hlavně v Praze. Dvoupodlažní byt – také s přestavěnou půdou – mají přímo v centru. Pobyt v kladenském domě se zahradou rodina vnímá jako víkend na chalupě. Dědictví po babičce malířovy manželky Jany modernizovali několik let a využili při tom i zkušenosti z Prahy.
S tvorbou Ivana Komárka se můžete až do 5. ledna 2014 setkat v Rabasově galerii v Rakovníku, kde vystavuje více než sto svých nových koláží.
„Paní domů“ je totiž ve výboru společenství vlastníků, a tak vyřizuje pro chod domu drobnosti i vyjednání grantu na rekonstrukci střechy, k čemuž manžel Ivan s úsměvem dodává:
„Někdy si sousedé myslí, že jsme jim tam k dispozici pro všechno, takže já jsem z titulu funkce mé ženy půl roku venčil psa starým manželům, kteří naráz oba onemocněli.“ I tato činnost však Ivana Komárka inspirovala k tvorbě. Vznikla soška jezevčíka Standy z papíroviny, která se nakonec stala podnětem k celé sérii figur z tohoto materiálu.
Ukázka sošek vytvořených Ivanem Komárkem z nasávané papíroviny (vyrábí se z ní například krabičky na vejce), kterou vystřihuje z daných tvarů a následně sestavuje nové objekty.
„Léta jsme budovali byt v Praze a teď tady Kladno, takže já už pomalu nevím, kde to mám radši. I v Praze mám ateliér v půdní vestavbě jako součást bydlení, tam navíc na vše dohlížel památkový ústav. Tady jsme se také snažili zachovat dobovou atmosféru a vše jsme rekonstruovali citlivě a s respektem – od uchování původních kliček na oknech, klik na dveřích nebo třeba osvětlovacích těles až po krásnou xylolitovou podlahu. Nechali jsme tu i některý nábytek po babičce. Třeba ten trubkový máme moc rádi.“
Kuchyňská podlaha v patře citlivě zrekonstruované prvorepublikové vily je z původního, tehdy oblíbeného materiálu – xylolitu. I dnes vypadá krásně.
Inspirativní box
„Nikdy jsme k bydlení v Praze nechtěli ani chatu, ke které bychom se uvázali a každý pátek s taškami vyjížděli něco budovat. Tak teď máme k dispozici nejen upravenou půdu, ale i, jak říkáme, letní byt. Musím uznat, že je příjemné posedět na zahradě a vypít kafe. Naštěstí zahrada není až tak velká a sama si žije vlastním životem. Princip je v tom, že je osázená jen tím, co přežije samo, to ostatní nemá nárok. Vlastně i v zahradě je většina zeleně po babičce. Stačí občas posekat trávu a vytrhat pár bodláků. Přes ulici je Sletiště, aquapark, pěkný venkovní bazén obklopený lesoparkem s cyklostezkami,“ pochvaluje si prostředí Ivan Komárek, mimochodem i nadšený sportovec.
Kuchyňskou linku doplňuje originální stůl ze dvou desek. Trám zůstal původní, tak se mu deska stolu vyříznutím přizpůsobila. Moderní prvky doplňují křesílka z 30. a 50. let.
„Třicet let chodím rekreačně do boxovny. Začali jsme v Pragovce v roce 1980, jako studenti akademie jsme se tam šli z hecu podívat, ale chytlo nás to tak, že jsem byl na tréninku i nedávno. Tělo ale stárne a bolí. A taky se boxování za ty roky neobešlo bez zranění.“
Sportovní vzpomínku akademického malíře lze brát i jako odpověď na otázku, proč se do jeho tvorby, převážně figurální, promítají i atletická a nahá těla odkazující třeba na antické olympiády.
Domovy s uměním
Právě maratónští běžci byli inspirací pro patnáct figur, s nimiž se v současné době může potkat mnoho návštěvníků Prahy – figury jsou totiž vystavené v příletové hale terminálu 2 letiště Václava Havla. Další ukázka tvorby Ivana Komárka potvrzující, jak může umění vstupovat do veřejných i soukromých prostorů.
I tradiční uspořádání nábytku v ložnici respektuje babiččin odkaz a retro dělá z ložnice kouzelnou místnost.
Také knihovna je ozdobou ložnice.
„Když nějaká nabídka na práci do architektury přijde, tak ji přivítám, protože mě to baví. Takových realizací už mám mnoho a každá zakázka je jiná. Je třeba přizpůsobit se prostředí i zájmu zadavatelů.
Rád při tom využívám tradiční techniky a materiály, může to být třeba keramický reliéf, malba na keramické kachle, sgrafito, ale hodně mě zajímají i nové technologie. Při jedné z posledních realizací, kterou jsem dělal pro novostavbu rodinného domu projektovaného architektem Štěpánek Kubíčkem, jsem použil techniku vyřezávání laserem do ocelových plátů. Podle mých kreseb tak vznikla vstupní vrata, zábradlí francouzských oken, zábradlí galerie a zástěna zahradní kuchyně. Podobně se dá vyřezávat i do barevných plexiskel a vytvářet kompozice o velkých rozměrech.“
I zahrada dává „víkendovému“ bydlení na kraji Kladna nový rozměr.
To si Ivan Komárek vyzkoušel v zatím nejnovější realizaci – v rodinném domě u Mladé Boleslavi, kde do interiéru přenesl přímo náměty ze života majitelů a jejich koníčků, sportu a muziky.
