Jak bydlí taneční mistři ČR Jan Onder a Lucie Hunčárová

Kdo v Lokti nebyl a líbí se mu Český Krumlov, nechť porovná! Jan je navíc místním rodákem a tanečníkem se stal už na základní škole! Přivítal nás v bytě, kam chodil v dětství na návštěvy – s maminkou učitelkou za její kolegyní.

„Jsme tady v podnájmu pět let. Často jsme na cestách nebo v Praze, a tak jsme se ani moc nezařizovali. Naštěstí je byt hezky zrenovovaný. Máme to tu rádi, ale už je čas na změnu. Přes kouzlo místa je tu v zimě chladno a málo slunce. Rozhodujeme se mezi koupí nedaleké novostavby řadovky se zahrádkou nebo prostorným půdním bytem v Sokolově, kde máme i taneční školu a často tam pobýváme.

Nejsem žádný kutil, ale posekat trávu s vidinou posezení u grilu, to si dovedu představit. Zrovna tak by nám asi vyhovoval, vzhledem k našemu životnímu a hlavně pracovnímu stylu, takříkajíc bezúdržbový, pohodlný byt. Hlavně aby měl úložné prostory,“ pojmenovává Jan jejich současnou a vlastně příjemnou starost.

Mistři ČR v latinskoamerických tancích družstev z roku 2012 patří mezi elitní taneční páry u nás, věnují se vlastní soukromé škole s působením hned v několika městech, jezdí na soutěže do zahraničí, chtějí se – jako umělci, sportovci – stále zlepšovat a k tomu ještě úspěšně pokračují v televizním natáčení dětské taneční školičky vysílané už rok v úterý a ve čtvrtek v 17.30 na ČT:D.

„Pořad se připravuje v Praze, a to je další důvod, proč uvažujeme také o pořízení malého bytu i tam,“ dodává Lucie, rodačka z Mostu, při vzpomínce, jak na začátku jejich vztahu (nejprve tanečního) pendlovali mezi Loktem, Sokolovem a jejím rodištěm.

To ještě netušili, že se dostanou do soutěže Star Dance, kterou Jan už dvakrát vyhrál.

„Jsem hrdý rodák, s rodiči jsme bydleli v paneláku, jsou tu dvě malá sídlišťátka. A v Sokolově tancuji už dvacet tři let, tedy od sedmi. To je docela peklo, že?“

Jan a Lucie chtějí v Lokti zapouštět kořeny ještě hlouběji, společnou budoucnost mají jasně spojenou s tancem. A to přesto, že Lucka je vystudovaná inženýrka ekonomie (Jan možná už natrvalo přerušil studium pedagogické fakulty).

„Vyplynulo to tak. Sportovní tanec děláme tak intenzívně, že se vlastně ani ničím jiným živit nemůžeme. Nikdy jsme nebyli někde zaměstnaní. Ale vyhovuje nám to tak,“ konstatuje Lucie.

Jan dodává: „Svědčí nám i místní klid (turistická sezóna k nám nedoléhá a na náměstí si rádi zajdeme do restaurace), už proto, že naše práce je být pořád mezi lidmi a usměvaví.“

Romantické bydlení mladého páru obnáší jeden pokoj, sloužící jako prostorná ložnice, druhý obývací – oba zdobené především historickými trámy. A pak už jen kuchyň s klenutým stropem!

„Dospěli jsme k tomu, že je lepší platit hypotéku za bydlení ve svém než dávat někomu nájem. V okolí přitom ani není velká nabídka nemovitostí za přijatelnou cenu. Ale zásadní pocit je pro nás mít svůj skutečný domov. Když přijdeme z práce, chceme se cítit opravdu jako ve svém. Na to se těšíme, až přijdeme domů a v klidu vydechneme při tom magickém slově domov. Bydlet v Praze natrvalo by se nám nechtělo, je na nás moc rušná. Rád se sem vracím i za cenu dojíždění,“ přiznává Jan.

„Ani moc nerelaxujeme. Když máme čas, snažíme se spát nebo si dopřejeme sportovní masáž. To je potřeba, protože svaly dostávají zabrat. Už jenom z podpatků,“ shodují se oba.

„Můj největší relax je třídenní výjezd s tátou na lyže do Alp, paradoxně v květnu,“ usmívá se Lucie. S tím, že ani ona se nepovažuje za nějakou zahradnici, ale dovede si představit, že až přijdou děti a klidnější rodinnější život, tak to také přijde.

„Moji rodiče mají chatu na Andělské hoře, kde jsem si užil dětství, takže vztah k přírodě, ohni, zeleni mám. Jestli jednou budeme mít přece jenom zahrádku, na sekání trávy bych se i těšil. Ale hlavně na to grilování,“ upřesňuje devětadvacetiletý tanečník.

„Taky jsme většinou zavření někde na sále (třeba i bez oken) nebo ve studiu a pobývat na zahradě by se nám líbilo. Uvidíme taky podle peněz. Nemáme se špatně, ale jít do vlastního se určitě prodraží. Hřejivý pocit z toho, že nějaké peníze mám, mě asi brzy opustí. Ale pak ty děti – už se těšíme – a samá pozitiva! Zatím jsme spíše ve spěchu, ale vlastní bydlení už chceme dořešit.“