Jak bydlí stage designér Martin Hruška v pražské Troji

Na nezaměnitelnou pražskou čtvrť, kde bydlí, nedá dopustit od dětství. Jako patriot je schopný vyměnit jedno bydlení za jiné – ale v dané lokalitě.

Před pár lety si zařídil v bytovém komplexu kousek od řeky luxusní apartmán. Jelikož se s věkem představy mění, do budoucna se rozhodl pro rodinný dům.

Dnes už má hotové plány bydlení podle svých představ, na jedné z posledních volných parcel mezi řekou a zoo!

V současné době dočasně žije se svojí ženou a dětmi o pár set metrů dál v romantickém prostředí vinice v podkrovním bytě s krbem a s výhledem na Pražský hrad.

„Brali jsme se s Míšou před pár lety, ale potkávali, spíše míjeli se, téměř dvacet let. Společný kamarád nás pak seznámil při soutěži Česká Miss (pro kterou jsem také vytvářel scénu). Pocházíme oba z prostředí hudební branže. Manželka začínala jako právnička v agentuře GOJA, Gott–Janeček.

V průběhu času se stala producentkou koncertů, televizních pořadů například i hudebních cen Anděl a manažerkou hvězd, jako je Petr Kolář a Ewa Farna. Díky tomu máme samozřejmě spoustu společných přátel a kamarádů. Máme mnoho společného jak v soukromém životě, tak i v tom profesním, což považujeme za velké štěstí. Je to krásné žít s někým, s kým si opravdu rozumíte,“ pochvaluje si současnou životní etapu u nás i v zahraničí vyhledávaný stage designér.

„Ve čtyřiačtyřiceti letech to už má člověk také více srovnané. Práci už se snažíte oddělit tak, aby vám zbýval čas na rodinu, i když to někdy není lehké. Kdysi jsem si bral práci domů, jestli se to tak dá říci, dnes je to výjimečné. Jde spíš jen o nějaké vyřizování e-mailů, které se nedají odložit.“

Rodinku Martina Hrušky jsme navštívili v době, kdy už začínal pracovat na několika velkých hudebních projektech příštího roku, např. i na scéně jedinečného koncertu Pražského výběru se symfonickým orchestrem v O2 Aréně naplánovaného na prosinec 2016.

„Jsem opravdu milovník Troje od dětství. Babička měla zahrádku na druhém břehu Vltavy, kde jsou dnes tenisové kurty Sparty. Koukali jsme na parníky a chodili na procházky do zoo. Zahrádka už samozřejmě neexistuje, ale ten vjem mi zůstal. S maminkou – operní pěvkyní (pozn. red. Vítězslava Bobáková) – jsme se pak odstěhovali do Českých Budějovic a já vyrůstal v maskérnách a mezi kulisami. Maminka tam zůstala, ale já se do Prahy vrátil.“

Když si nedávno začal Martin Hruška kreslit plány už toho opravdu pravého bydlení pro svou rodinu, přesně věděl, že v něm budou hrát důležitou roli úložné prostory. Těžil ze zkušeností získaných v podkrovním bytě.

Sice velmi útulném, ale kvůli šikmým stropům jdou v takovém bytě hůře umístit šatní skříně a vše je prostorově komplikovanější.

„Když sem přijdete, tak na vás dýchne pohoda, ale ani vás nenapadne, že byt má vlastně tolik čtverečních metrů – kvůli šikmým stropům byt vypadá menší, než je. Dost věcí máme pořád ještě v krabicích a asi tam zůstanou až do dalšího stěhování,“ usmívají se sehraní hostitelé, mající už před sebou (v počítači) konkrétní představu o dalším bydlení.

„Ještě v minulém bytě jsem si potrpěl na doplňky ve stylu art deka, nic se nezměnilo, ale dnes už nemusí být pozlacené. Posouvám se spíše k minimalismu nepodléhajícímu módnosti měnící se během pár let.“

Jedna věc je si dům navrhnout, druhá pak jednání s úřady.

„Jsme teď ve fázi, kdy řešíme stavební povolení. To je většinou nejsložitější část projektu, ale musím říci, že na Praze 7 stavebníkům vycházejí vstříc, jak mohou. Potěšilo mě, když mi šéf stavebního úřadu řekl: Pane Hruško, my jsme stavební úřad, my chceme stavět. To mi přišlo milé a vstřícné.“

I když jsou oba zvyklí ze svých profesí jednat s lidmi, tak si na vyřizování náležitostí kolem stavby najali specializovanou firmu.

„Naše parcela není nijak velká, ale to nám nevadí. I na malé parcele se nabízí mnoho možností, jak dům navrhnout, jde jen o to, jaké řešení vám bude vyhovovat více, a to, co bude pro okolí a úřady přijatelné. V našem případě je to téměř celodřevěný jednopatrový dům se zelenou střechou a prosklenými bočními stěnami, částečně podsklepený (prádelna, šatna, technické prostory atd.).

Z ulice vlastně dům nikdo neuvidí. Snažil jsem se naplnit své představy o designu, a přitom nerušit ráz okolí a výškou naší stavby neobtěžovat sousedy. I kvůli památkářům, abych nenarušil historický ráz vedlejších budov další viditelnou stavbou. Proto jsem zvolil přízemní budovu se zelenou travnatou střechou.

Myslím si, že u nás se spousta lidí často chová neohleduplně, hlavně aby byli spokojeni oni, ale jestli svým domem bezohledně narušují okolí a tím znehodnocují celou oblast, je nezajímá. Přitom snižují její cenu, protože dříve či později si lidi řeknou, že v takovém prostředí nechtějí žít, když se do dané lokality stěhovali za přírodou,“ konstatuje Martin Hruška.

Že bychom se nechali do roka a pár měsíců pozvat do nového? Vizualizace představ našeho hostitele ukazuje, že by to opět stálo za to!