Článek
Moderní a prosklený dům (se sklářskou pecí) po otci, který mu byl i učitelem, Bohumil prodal a přestěhoval se do úspornějšího. Ale natolik velkého, aby se tam vešla i jeho umělecká tvorba. Při životní změně hrálo roli i rozhodnutí přiblížit se přírodě a vzdálit se dálnici a hluku velkoměsta. Stačilo na to pár kilometrů vzdušnou čarou.
Dům plný skla
„Tatínek dům ve Stodůlkách, tehdy vlastně jako na vesnici, stavěl sám a s kamarádem tři roky. Podle projektu od dalšího kamaráda architekta. Velkoryse a ve španělském stylu, celý průchozí a prosvětlený. Bylo zajímavé v tom prostředí vyrůstat, protože dům byl doslova plný uměleckých předmětů. To ve mně zůstalo a mám také rád, když jsou zdi takzvaně zaflákané obrazy. Přítelkyně mě musí brzdit. Ale jsem rád obklopen věcmi, které mi dávají radost.“
Bohumil Eliáš ml. tak má interiér i zahradu ozvláštněné díly po otci, vlastními i od kamarádů.
„Sousedi teď trochu koukají, co se jim na zahradě v sousedství začíná objevovat. Sám dělám vše dohromady a i tatínek mě vedl k tomu, abych se nedržel jedné techniky. Něco může být zajímavější ve skle nebo na plátně. Obraz, socha i sklo si samy řeknou, co chtějí, a vedou vás.“
Syn svého otce pochytal nejen prověřené zkušenosti, ale byl uveden také do světa výtvarníků.
„Jsem z toho šťastný. Je to zajímavé pro kurátory i sběratele, které zajímá už jen to, sledovat můj vývoj a porovnávat ho s pracemi tatínka. Od dětství mě brával na cesty a po výstavách. Ukazoval mi města i galerie. Za tu kontinuitu jsem mu vděčný, i když je pravda, že jako dítě jsem se k nějaké tvorbě příliš nehrnul. Ale pak mě to chytlo.
Střední škola pro mne byla příšerná a zlomilo se to až na akademii. A s tatínkem jsme už byli kolegové, i když dva kuchaři v jedné kuchyni také vždy nedělalo dobrotu. Konfrontace je ale moc důležitá a hodně jsem se naučil. Táta byl schopný a nadaný malíř i sklář. A znal staré fígle, které se dnes nikde neučí,“ pochvaluje si vděčně absolvent pražské Akademie výtvarných umění a člen skupiny Rubikon.
Řád v pestrosti
„Rád se obklopuji hezkými věcmi a také mám kolem sebe rád pořádek a řád. I když to tady zatím tak nevypadá. Je tady ještě hodně prací k dokončení. Bylo pro mne řešení koupit dům hned k nastěhování a nestavět. Sice se mi tu nelíbí řemeslné provedení některých detailů, ale jinak je to dobře zrenovovaný starý dům se svým kouzlem. Hledání nám vyšlo hned na podruhé a klaplo to časově i s prodejem domu po rodičích.
Ovšem stavařiny si tady ještě užiji, protože budu přistavovat, až zbourám starou kůlnu. Chci tu mít přízemní, moderní lehkou a prosklenou dřevostavbu, která bude mým ateliérem i galerií. Brousit sklo se vracím do Kamenického Šenova, ale jinak si vše dělám doma. Sklepní místnosti pro to tady nestačí a jednou by z nich mohl být samostatný byt s okny a vstupem přímo do zahrady.“
Prahu pro svůj život Bohumil až tak nepotřebuje. „Stačí mi tam dojet a už teď se sem rád vracím. Do centra jezdím vlakem z radotínského nádraží. Bezvadný!“
Inspirativní mosty
Architektura a příroda jsou Bohumilu Eliášovi ml. inspirací pro jeho pestrou tvorbu.
„Mám rád čisté věci, grafické obrazy a nekomplikované věci. Inspirace je všude kolem nás, jen se dobře dívat. Někdy vznikne i náhoda a je nádherná. Jde o to, říci si, teď je to ono. Hodně si skicuji, fotím si věci a pak se k nim vracím. Nejvíc si asi opravdu beru z architektury. Měl jsem období, kdy mě přitahovaly visuté mosty, technické věci mám rád a přijdou mi i iluminativní,“ přiznává mladý výtvarník a také si pochvaluje, že si už v novém domově zvykl a hlavně jej těší, že stěhování zvládli rychle.
„Mám to tak, že i když umím být trpělivý při tvorbě, tak takovéto věci mám rád rychle hotové. Pece sem nainstaluji až v létě, tak teď už potřebuji čas na malování.
Je hezké nedojíždět za prací a být doma. Na druhou stranu je člověk v ateliéru pořád, a když máte rozdělanou věc, tak nekončíte v osm večer, ale třeba ve dvě v noci. Má to své výhody i nevýhody, ale mám krásné povolání, které mě baví, je to radost a celoživotní hra. Pravda, není vždy lehké se tím uživit. Občas se musí i něco prodat...
Táta mi vždycky říkal: Bohumile, važ si toho, že máš svobodné povolání. Můžeš si vstávat, kdy chceš, můžeš si dělat, co chceš.“
Rajčata a sochy
Bohumil Eliáš ml. se těší i na upravování zahrady - okrasné. „Nějaké to rajče a paprika tam budou taky. Holandská rajčata jsou bez chuti. Ale nadprodukce tu nebude,“ usmívá se při představě příštího léta.
Zatím je tu zaparkované zednické kolečko vedle přivezeného sousoší, které se tu už také rozkoukává. S pánem se přestěhoval i vlčák.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
„Už si tu také zvykl. A když jdeme na procházku, tak co barák, to pes. To jsem ještě nezažil.“