Jak bydlí skladatel Pavel Callta v domě u České Lípy

Pavlův mladší bratr studuje a pracuje v Dánsku, on sám si umí představit, že by své životní i profesní štěstí zkusil třeba za deset let v Los Angeles („Vím, že je to crazy. Ale i jako bláznivá zkušenost by to bylo dobré…“).

Tedy až v Praze, kde bydlí s kytarou (a skládá většinu posledních písniček) na koleji, dostuduje vysokou školu marketingu.

Šikovně vymyšlený dům uprostřed zeleně, do něhož se s rodiči nastěhovali, když mu bylo deset let, a prožil tu skvělé dětství se s bratrem chystají prodat.

„Mamka si ho vysnila a pamatuji si, jak si plány i dlouho sama kreslila a promýšlela,“ vzpomíná Pavel, když nás provádí originálním domem.

Nebýt velké garáže a technického podlaží, byl by podlouhlý dům vlastně přízemní.

Ze zadní strany zahrady tomu tak je. Po rovných schodech od zápraží se vejde do prostorného obývacího pokoje s přímým vstupem na zahradu a s vysokým stropem pod mírně šikmou střechou. Po pár schodech se vstoupí do velké kuchyně s jídelním stolem, odděleným od linky barovým pultem, a opět s dveřmi do zahrady, na kterou se už vstupuje z ochozu vedoucího až na druhý konec stavení.

Jeho středem totiž vede chodba k dalším pokojům – ložnicím. Ty na zadní straně mají také francouzské dveře na „pavlač“ a zahradu.

Dům je natolik promyšlený, že je i nízkonákladový, se solárními panely na střeše. S rozmyslem a láskou je založena i zahrada, také práce Pavlovy maminky. „Já jsem tady vždycky sekal trávník a pomáhal mamce plít plevel. Byť často nerad.“

„Máma zemřela přede dvěma a půl rokem na rakovinu a hodně mě to zasáhlo. Dlouho jsme věřili, že ten boj vybojuje. Byla dobrá zpěvačka a hodně šikovná. Talent mám asi po ní. Táta tento svět opustil před půl rokem. Je těžké už jenom říkat, že je člověk optimista, ale rád bych jím byl. Pravda je, že mi pomáhá vypovídat se u paní psychoterapeutky a skládat písničky. Jednu jsem napsal a natočil i mamce,“ připouští náš hostitel a dodává:

„Kdybych už měl svoji rodinu, děti, tak bych tu třeba i rád zůstal. Je to tu fajn. Ale spíš tady s bráchou spálíme mosty. Až moc nám to tu připomíná rodiče. Asi si pro začátek pořídím malý byt v Praze. Dojíždět sem na víkendy je problematické a ani v České Lípě nevidím budoucnost. Předtím jsme bydleli v České Lípě, pak se taťka s mamkou pustili do stavby tohoto baráku. Jezdili jsme se sem dívat, jak zedníkům stavba pokračuje, to mě taky bavilo. No, bylo mi deset let.

Ani v Praze bych nechtěl bydlet v centru, protože nemám rád smog a ruch. Třeba Kunratice…“

Je čas pustit si některou z veselých Pavlových kytarovek. Že je šikovný zpěvák, si všimli před lety i porotci televizní show hledající talenty, kde se dostal až do TOP 12.

„Kromě pár televizních vystoupení to byla nakonec vlastně ztráta jednoho roku, kdy jsem byl vázán smlouvou. Navíc lidi samozřejmě zapomínají. Je to pomíjivé,“ uvědomuje si Pavel, který si v posledních měsících našel sám cestu k posluchačům hlavně přes internet a youtube, kde mu utěšeně narůstají čísla vypovídající o sledovanosti. Jak by řekli jeho vrstevníci – díky „lajkování“.

Zájem o jeho písničky nemohla přeslechnout ani přehlédnout nadnárodní vydavatelská firma. Jeho debutové autorské album se jmenuje Momenty, takže Pavlovy písničky jsou k mání už i v kamenných obchodech.

„Odmalička mám v sobě asi hodně fantazie a rád tvořím. Ale když mi dali nakreslit vázu, tak to mi nešlo, abstraktní věci ano. Při vymýšlení klipů a jejich scénářů se umím vyřádit. To mě s kamarády, kteří mi hodně pomáhají, baví. I když je mi jasné, že v hudební televizi pak klipy musí vysílat ve zkrácené verzi. Ale i tak si ke klipům rád vymýšlím i intro navazující děj a atmosféru. V domě a před ním jsme natáčeli třeba část klipu k písničce Naštěstí.“

Pavel Callta moc dobře ví, o čem mluví, když připouští, že na jednu stranu je škoda se takového domu zbavovat a na druhou stranu – co s ním?

„Nemluvě o tom, že když tady spím, mám spíš depku. S rodiči jsem si hodně rozuměl – člověk se nesmí ohlížet do minulosti, ale musí vidět přítomnost a budoucnost. Občas to jde, občas ne.“