Článek
Šikovní kluci - i z písku umí polévku uvařit! Alespoň podle toho, jak nám naše hostitelka vysvětlila stopy po jejich kuchtění na terase.
„Nestačila jsem ty cákance ještě zamést,“ vysvětluje Štěpánka s úsměvem a s dodatkem, že dřív než tak učiní, zaschlý písek asi oprší.
Bříza s krmítkem je rodinný kouzelný strom, na který Štěpánka zavěšuje různé zvonkohry.
Relax a hry v zahradě
Zahrada je tu vůbec celá uzpůsobena hrám i klidovým zónám s posezením, ať už pod střechou pergoly, nebo u velkého kulatého stolu v zákoutí s krbem. Bazén v rohu zahrady je pro jistotu obehnán plůtkem. Uprostřed trávníku je pískoviště s plastovými stavebními stroji v pohotovosti. Zjevnou pohodu nenarušují ani návěje spadaného listí z okolních stromů.
Uprostřed zahrady má čestné místo pískoviště čtyřletých dvojčat Honzy a Adama.
„Už se těším, až budeme sypat ptáčkům do krmítka. Je to pak úžasná podívaná! Bříza s krmítkem je náš kouzelný strom, na který si zavěšuji i různé zvonkohry, s kterými by mě z interiéru partner vyhnal. Nejsem žádný zahradník a Honza také ne. V tomto směru jsme spíš trošku línějšího charakteru. Ale ano - o zeleň se staráme.
moderátorka Štěpánka Duchková
Podzim neubral nic na poetičnosti místa pod pergolou vedle bazénu.
Zahrada mě bavila, i když jsem se před lety nastěhovala za Prahu do domku po babičce. Ten teď pronajímáme a sem jsem se přivdala, tak říkajíc, k hotovému. I když je tato zahrada větší, nic mě tu nezaskočilo - listí padá pořád a tráva se také musí sekat. Sekáč trávy je partner, baví ho to a já jsem na ten úklid, stříhání levandulí a podobný druh prací. Jsme tu společně od roku 2005, a tak už se tu dávno cítím zabydleně.“
Hned u domu je prostorné posezení u letní kuchyně.
Dům je z roku 1895 a dřív to tu bylo opravdu předměstí. Ale klid v ulici se vzrostlým stromořadím mezi vilkami je tu i dnes.
K velkému kulatému stolu se pohodlně vejde celá rodina.
Uklidňující klasika
„Zařizování interiéru a design mě také baví, i když tady se vlastně moc vymýšlet nedá - když chceme, aby vše korespondovalo se stylem domu, který nechceme nikam posouvat. Žádný velký rozlet tady pak není. Rádi se chodíme dívat a vybírat do hal se starožitným nábytkem. Jednou za čas si vytvoříme představu a pak vyrážíme hledat.
Dříve jedna místnost je dnes součástí otevřeného přízemí spojujícího jídelnu s obývacím pokojem i kuchyní, oddělenou jen barovým pultem.
Jednou jsem se dohodla s odbornicí, že se s ní poradím o rozmístění nábytku. Její návrh byl ve výsledku ještě blbější, než to původní. Šlo hlavně o využití šatny. Od té doby jsem dospěla, při vší úctě k architektům, k tomu, že nakonec si vyhovím nejvíce sama. Navíc už tady před lety proběhla zásadní rekonstrukce, kdy se v přízemí vybourávaly stěny mezi místnostmi a vznikl tak vlastně jeden velký obytný prostor v přízemí a s ložnicemi v podkroví.“
Deska barového pultu plynule navazuje na krbovou římsu.
Se starožitnými, konzervativními doplňky v přízemí kontrastuje velkorysé uspořádání ložnice v podkroví propojené s koupelnou. Tou se myslí kruhová vana zapuštěná nízko nad podlahou pod střešními okny.
„Sice je to pohodlné, ale ne často využívané, už proto, že voda ve vaně brzy vychladne. Máme v podkroví sice i oboustrannou krbovou vložku, na kterou je hezký pohled i z postele, ale kdo by tam nosil dříví a vynášel popel,“ s věcností jí vlastní glosuje spíše zdobné prvky interiéru Štěpánka Duchková s tím, že kuchyň je pro ni zařízena praktičtěji.
Kuchyň v rohu místnosti je součástí celku, přesto zrakům návštěvníků zůstává z větší části skrytá.
„Vařím ráda a poměrně hodně, kuchyň jsem si přizpůsobila svým potřebám, sporák je na plyn, ale to je asi tak jediné, co vám k technickému vybavení domu řeknu.“
Rušná zóna pro kluky
Celý dům, včetně zahrady, vyzařuje klid a pohodu mezi hezkými věcmi. Jan Hruška je podnikatel a Štěpánka Duchková si umí klidných chvil doma také vážit.
Horní koupelna má nízkou vanu obloženou dřevem.
„Odpočinek je pro mne čtení knih. Když si mohu číst, tak úplně ztrácím pojem o čase. V ušáku nebo na gauči vleže, to někdy i u knihy usnu. V ložnici si nečtu, protože tam s námi pořád ještě spí kluci, i když mají svůj pokojíček. Jsou ještě malincí a užívám si to, dokud to jde. Věčně tam nebudou a už vidím, jak mě jednou pošlou do patřičných mezí. Podkroví je klidová zóna a přízemí ta rušnější.“
Koupelna je propojena se zbytkem prostoru.
Ovšem pro děti je, podle slov naší průvodkyně, rušná zóna celý dům. „Dokážou tady věci! Hračky si sice musejí uklízet, ale umí i leccos zničit. Jejich poslední kousek byl, když od babičky Hruškové dostali na zeď nalepovací věšáček ve tvaru hrušky.
I téměř celé podkroví je jeden propojený prostor. Dokonce ani horní koupelna nemá zbytečné stěny oddělující ji od ložnice.
Nedávno jsme malovali a jednou koukám, že hruška je nalepená uprostřed zdi v předsíni. Úplně na nesmyslném místě! Tak jsem ji sundala. Samozřejmě i s omítkou, takže jsem v kůlně našla zbytek barvy a dětským štětečkem jsem restaurovala díru v omítce. Manžel to ani neví, to se teprve teď dočte,“ usmívá se Štěpánka Duchková.
Krtci jsou oblíbenými společníky dvojčat.