Článek
Absolvent Akademie výtvarných umění si zvolil umělecké jméno MICL. Jednak je nezaměnitelné a jednak na něj přišel, když své křestní jméno zkracoval při podepisování textových zpráv.
Na Spořilově se mu mimo jiné líbí, že je tam hodně kvalitně vyasfaltovaných cest, po kterých může jezdit na skateboardu. Naučil se to v šestnácti letech. Také rád chodí střílet z luku do nedalekého zeleného ostrůvku řečeného Trojmezí. Okolní radnice si s tím prostorem neví rady, což vyhovuje i bezdomovcům.
Michal MICL Novotný před svým starším obrazem, který maloval pravou rukou, protože levou měl zlomenou z lyží. Jediné, co mu šlo, byly puntíky. To ještě nebyl členem výtvarné skupiny Natvrdlí.
„Cestou zpátky se vracím po divoké louce, kde někdy manželce natrhám i kytku. Tahle je také odtamtud. Z olympijského luku jsem si zvykl střílet (dostal jsem ho od kamaráda k svatbě), když jsem tam jezdil se synem v kočárku - luk ho nebudil. U lukostřelby je magický okamžik výstřelu, když se jakoby zastaví čas. Soustředí se do jednoho momentu, až šíp vyletí. Je to pro mne relax, protože malovat se nedá dlouho, čtyři pět hodin denně… Pak už není síla. Ráno vstávám se synem a od osmi maluji. Jsem ranní ptáče.“
Pohoda ve využitém bytě
Třípokojový byt s balkónem je tak šikovně řešený, že v něm může jeho nejmladší, desetiletý obyvatel jezdit mezi pokoji dokola na koloběžce. A jeho tatínkovi se ve čtvercové místnosti sousedící s kuchyní vejde pracovní stůl vedle jídelního.
Ložnice je zároveň obývacím pokojem.
Manželé mají postel v obývacím pokoji. Po deseti letech obývání tu žádné rekonstrukční práce a výrazné investice neproběhly, vše v pohodě slouží tak, jak to bylo původně postaveno a vlastně s minimálním vybavením. V podlouhlém dětském pokoji je podél celé delší stěny originální palanda. Horní patro je pro dcery a dolní pro synka.
„Dcery už většinou bydlí jinde, ale býval tu takový šrumec, že když jsem dneska sám na chatě, říkám si, že mi vlastně něco chybí,“ usmívá se čtyřiačtyřicetiletý výtvarník, rodák z Brna, v němž vyrůstal v klidné vilové čtvrti.
I tento lustřík je dílem výtvarníka - posloužily mu PET lahve a odřezky z vánočního stromku, stejně jako při výrobě věšáků v předsíni. Uvolněných a hravých věcí je tu více.
„Už jako malý jsem si hrál se špalíky dřeva.“ Později se v Blansku vyučil dřevomodelářem. „Vždycky jsem chtěl být řezbář, ale to je takové neexistující povolání a v továrně jsem zjistil, že to pro mne není, tak jsem začal vyrábět šperky…“
Teo a model města
„V devadesátém roce jsem se dostal na akademii a od té doby střídal Prahu s Brnem. Až jsem si tu pořídil rodinu a po různých podnájmech získal i tento byt. Docela se mi tu zalíbilo. Má to tu genius loci. Starý Spořilov byl vlastně první satelit u Prahy postavený na zelené louce asi v roce 1920 a bydlela tady spousta zajímavých lidí, například spisovatel Adolf Branald.
I jídelna je minimalistická a přitom útulná.
V šedesátých letech vyrostlo sídliště a teď už je docela hezky zarostlé a zelené. Když odsud chodím do svého ateliéru v Nuslích a vidím tam tu zástavbu z devatenáctého století, kdy je to v ulici od domu k domu chodník, psí lejna, silnice a zase znova zpátky, tak tady mi to přijde vzdušné.
Naopak tady vnímám tep města, který mi přijde zajímavý. Když přijedu za mámou zpátky do Brna, mám pocit, že se v té ulici nic neděje.“
V bytě s minimem nábytku jsou i obrazy od přátel.
MICL si doma tvoří šperky, drobnější artefakty nebo si kreslí. „Větší věci dělám i na chatě, i když v létě je tam zase celá rodina. Jak říkám, když mám chatu v chladnějším období jenom pro sebe, tak mi to tam přijde zase až moc klidné. Ale řeka je dvě stě metrů a chodím se tam koupat a příroda všude kolem! Takže jsem přejal ten pražský model, kdy jsou lidi přes týden ve městě a na víkend ho opouštějí. Moje žena je asi ještě přírodnější typ. (Marie Lenka Novotná je zpěvačka a tanečnice - pozn. aut.)”
Inspirativní prkna
„Kresba let na dřevě mě inspiruje a líbí se mi i barevnost. Okrová a neapolská žluť - jsou to příjemné barvy i v interiéru, na které se dá dlouho koukat a dobře s nimi žít. Dřív jsem maloval různé verandy a dřevěné konstrukce. Až jsem si postavil tu prkennou boudu a tehdy jsem si uvědomil zvláštní okolnost, kdy jsem nejprve vytvářel nějaký obrazový svět a najednou se to přeměnilo ve skutečnost, kdy jsem vytvořil reálný prostor.“
Masivní dřevo, včetně kmene stromu, se ke slovu dostalo nejvíce v dětském pokoji.
MICL jedno tvůrčí období věnoval plátnům, na nichž hlavními motivy byla prkna (Melouny a hořící prkno, 2009). Inspiraci ve vlastní zkušenosti a osobních prožitcích nachází často:
„Původní chatu z padesátých let mi pomáhali bourat kamarádi ze sochařského studia Bubec. Večer jsme si z vybouraného dřeva udělali oheň a kluci u něho seděli na staré podezdívce chaty. Při pohledu na ně mne napadlo, že architekti si od své práce odpočívají třeba tím, že něco bourají, pálí a destruují.
Největší skříně vyráběl kamarád. Nejmenší místnost vedle kuchyně je zařízena jako jídelna i pracovna.
A tak jsem namaloval obraz Architekti na dovolené. S architekty rád kamarádím i spolupracuji. Líbí se mi jejich životní poloha, kdy jsou na jednu stranu umělci a na druhou musí umět vyběhat i všechna ta povolení… Mají široký záběr a jejich poloha je celostní.“
