Jak bydlí kreslíř Petr Urban

Povídali jsme si v novostavbě, které říká Galerie. „V tomto místě byla rozpadající se kůlna, tak jsem ji zboural a na jejích základech postavil kompletní dřevostavbu. Je tu jen vyzděný a kamenný krb a pár metrů sádrokartonu."

.: Galerie v nové celodřevěné chalupě už má také svoji atmosféru.

"Dřív jsem míval pracovní schůzky v hospodě, ale to už se nedalo ani to nebylo praktické. Vejdou se sem moje obrazy a mám tady i výčep. A na téhle židli opravdu maluju,“ pochvaluje si autor, který na sebe nyní poutá pozornost i jako ilustrátor nového vydání Haškova Švejka. Zdi kolem nás zdobí i jeho veřejnosti málo známá plátna.

.: Krb nemůže chybět ani v nové roubence.

„Sousední starý dům nepostrádá ducha místa. Kdybych ho nechal zbourat, byl by pryč. Tady to je novostavba a ducha tomu musím dát teprve já,“ usmívá se spokojený hostitel. „I po dvou letech některé trámy praskají, ale atmosféru to tu už má a žádné velké problémy se stavbou nebyly.“

Původní stavbu, kterou Urbanovi koupili v roce 1996, důkladně rekonstruovali.

Několik míst bylo samozřejmě napadeno dřevomorkou, takže se tyto části vyměňovaly za nové.

.: Zahrada Inky a Petra Urbanových opravdu stojí za to. Měří 3600 m2.

.: Zahrada Inky a Petra Urbanových opravdu stojí za to. Měří 3600 m2.

„A to bylo právě nejdražší. Asi (určitě) by bylo lacinější barák také zbourat, ale byla by to opravdu škoda. Na rozhodnutí o koupi jsme měli pět minut. Zaujal nás ráno inzerát v novinách. Hned jsme volali a majitel nám řekl, že už má tři zájemce. Ale my jsme bydleli nejblíž, a byli tak na místě první. V životě to někdy tak bývá, že se musíš rozhodnout rychle a spíš pocitově než rozumově. A my jsme ten barák znali, protože jsme chodívali kolem.“

Dnes je starý dům s pár metrů vzdálenou novostavbou propojený zastřešeným chodníčkem. Sněhu tu bývá opravdu hodně.

„Vždycky jsem si přál mít doma krb. První jsem udělal v hospodě. Kouří. Tady máme také krby - a kouří. Ale nemám rád před ohněm skleněná dvířka. To je jako prezervativ a taky mi to připomíná krematorium. Jinak tady topíme plynem. Když rodičům přivezli uhlí, musel jsem jezdit s kolečkem."

.: Po rekonstrukci ve staré dřevěnici zazářil nový krb. Urbanovým ani nevadí, že kouří - na otevřený oheň nedají dopustit.

"Byla to taková dřina, že se to nedalo brát ani jako trénink. Nějakou zimní romantiku neprožíváme. Musím mít auto čtyřkolku, abych sem vyjel. A když celý život bojuješ se sněhem - shazuješ ho lopatou ze střechy, tak je to něco jiného než se jen dívat, jak za oknem hezky chumelí.“

První Urban se prý do Smržovky přistěhoval někdy po roce 1700 od Plzně. „Dvě stě metrů pod námi měl hospodu. Od té doby tu máme po kopcích chaloupky. Naproti bydlí strejda, v ulici stavěl děda, kousek dál bydlí táta, brácha. Naše rodina tu během let obývala snad na padesát baráků.“

.: Knihy, křesla a pohled do krbu. Prostě klid a pohoda.

Petr Urban v dřevěné chalupě vyrůstal odmalička. „Vždycky mi to bylo příjemné a jsem na dřevo zvyklý, mám ho rád a je to prostě přírodní. Bílé stěny a zděné stavby mi už nějak nedělají dobře. Ale v bytovce 3+1 také nebylo špatně. Dole ve Smržovce jsme žili několik let a dlouho mi nevadilo být v paneláku. To přijde ze dne na den.

Dokud jsem trénoval a závodil, tak jsem stejně nebyl moc doma. Až když jsem od devadesátého začal na volné noze kreslit, tak mi čtyři stěny začaly lézt na mozek. Tady můžu vyjít na zahradu, rostou tu houby a je to něco jiného. Taky jsme byli vždycky zvyklí na zvířata, takže teď máme dva psy a sedm koček.“

Před třemi lety Petru Urbanovi zemřela babička. Má ji namalovanou, jak sedí za stolem před zelenou stěnou - na stole leží lístek se vzkazem: Jsem s mlíko. Přijít hned.

.: Nabídku ilustrovat Švejka Petr Urban neodmítl.

„Vyplatil jsem příbuzné a teď rekonstruuji další dřevěnou chaloupku - kilometr odsud. Snažím se držet všechno tak, jak bylo - včetně barev a obložení kolem oken. I když to jsou trochu divoké barvy. Ale držím tradici. Interiér bude přizpůsoben naší době. Zachovat úplně všechno nejde. Zatím by to mohl být i penzion, ale výhledově i bydlení pro dceru nebo syna. Tady v Sudetech všechno natírali barvami - nejčastěji světle zelenou, takže se všechno muselo opalovat, seškrabávat a pak stříkat proti dřevomorce. Strašná práce! Já ji teda nedělal, ale platil jsem ty lidi, a to se také prodražilo.“

Doslova nepřehlédnutelná je i zahrada Urbanových. Pozemek má tři tisíce šest set metrů čtverečních. „Nahoře máme studnu, tudíž jsem kvůli ní dokoupil pozemek, aby byla na našem. Chci tu být soběstačný ve všem. Takže i když tu mám plyn, mám tu i kamna na dřevo.“

.: Kouzlo původní stavby umocňují knihy i starožitné doplňky včetně rodinných fotografií.

I když náš hostitel nemá nic proti architektům, tvrdí, že když už si člověk staví barák, má si ho udělat podle sebe. „Navíc mě to baví, tak proč bych se připravoval o radost zrealizovat si své nápady?

.: Rozlehlá vzrostlá zahrada nabízí příjemná zákoutí.

.: Rozlehlá vzrostlá zahrada nabízí příjemná zákoutí. „Shodneme se ve všem, i v barvě dlaždic. Oba máme rádi staré věci. Některé jsou třeba po babičce,“ potvrzuje činorodost svého muže paní Inka. Ve Smržovce je radní, oddává a s kolegyněmi dává dohromady už pět let i Muzeum místní historie. „Kamarádky vědí, že mám ráda i staré hrnečky, tak mi občas něco donesou a některé věci jsme také zapůjčili do muzea na zámku.“

.: Rozlehlá vzrostlá zahrada nabízí příjemná zákoutí. „Shodneme se ve všem, i v barvě dlaždic. Oba máme rádi staré věci. Některé jsou třeba po babičce,“ potvrzuje činorodost svého muže paní Inka. Ve Smržovce je radní, oddává a s kolegyněmi dává dohromady už pět let i Muzeum místní historie. „Kamarádky vědí, že mám ráda i staré hrnečky, tak mi občas něco donesou a některé věci jsme také zapůjčili do muzea na zámku.“

Foto: Václav Jirsa