Článek
Ale v době naší návštěvy nešlo přehlédnout veselé čertíky a vánoční svícny. Nejen v ateliéru. Ladovskou zimu s bílou pokrývkou naši hostitelé nečekali ani letos, ale i tak sem vánoční čas přináší ještě víc klidu. Ostatně kouzlo tu mívají i mlhy.
Veselé barvy chmury do domu nepustí
Pošmournou náladu si do domu dostavěného v roce 1992 nepouští – obranu spolehlivě zajišťují výrazné barvy na stěnách v obývacím pokoji i jídelně. Meruňková, oranžová a červená hned rozproudí krev a zaženou chmury.
:. Kruhový objezd před domem potvrzuje rozměr parcely.foto: Právo/Václav Jirsa
„Záclony tu nepotřebujeme, výhled do zahrady a do lesa je vždy příjemný,“ shoduje se s Bronislavem manželka Jana. „Původně jsme tady měli všechno bílé a za okny živou zelenou tapetu. Postupně nám další barvy začaly chybět, tak jsem stěny přemaloval,“ konstatuje Bronislav.
Paní domu bývala učitelkou v mateřské škole, a tak má k výtvarnu také vztah. Teď je spíš manažerkou rodinné firmy, protože k ateliéru patří i galerie a prodejna.
.: Ateliér s galerií přímo navazuje na rodinné bydlení. foto: Právo/Václav Jirsa
Dnes už široko daleko známý Lesní ateliér Kuba v Kersku připravuje i doprovodné programy a kurzy. Jak jinak v tomto čase – samozřejmě s vánoční tématikou.
Když už rovina, tak s lesy
V přízemí domu s půdorysem T je prostorný obývací pokoj, kuchyň s jídelnou a pokoj mladší dcery. V podkroví pak pokoj starší dcery a pokoj pro hosty. Z přízemí i z patra lze projít do přístavby, která se z ateliéru s kruhem a pecí rozrostla i na prodejnu. Ta vznikla z bývalé půdy. Celé království jsou takové spojené nádoby vyzdobené keramikou.
.: Výrazné barvy v obývacím pokoji dávají zapomenout na plískanici venku. foto: Právo/Václav Jirsa
„Tenkrát šlo ještě spojit půjčky na rodinný dům i podnikatelskou činnost. Máme docela dobrý pocit nejen z toho, že jsme tady rádi a poměrně se nám daří, ale i z toho, že jsme inspirovali několik známých. Také zkoušejí podnikat v místě svého bydliště,“ dodává absolvent slavné keramické školy v Bechyni. Vyrůstal na Valašsku, kam se pořád rád vrací. „Chybí mi tady kopečky. A když už žiju v Polabí, tak alespoň v lesích, aby nebyla ta rovina tak vidět.“
:. Dříve předsíň před ateliérem, dnes vstup do galerie. foto: Právo/Václav Jirsa
Ráj zarostlý ostružiním
Místo proslavené také filmem Slavnosti sněženek si na nedostatek návštěvníků stěžovat nemůže. Hospoda, kde si můžete dát kančí se šípkovou omáčkou nebo se zelím (aniž by se myslivci poprali), je nedaleko. „Má to tu prostě genia loci. Kousek od Prahy a na čerstvém vzduchu,“ pochvaluje si keramik, který se sem přiženil. Manželka Jana pochází z nedaleké Sadské a pozemek si koupili v roce 1989.
.: Kruhový objezd před domem potvrzuje rozměry parcely, kde upravená zahrada přechází v nefalšovaný les.foto: Právo/Václav Jirsa
„Bylo to za pět minut dvanáct a naše životní výhra. K tehdejším platům to samozřejmě bylo také hodně peněz, ale proti dnešním cenám šlo o směšnou částku. Rok jsme čekali na stavební povolení. Bylo období, kdy ani úřady nevěděly, co se tu může stavět. Jednou to byly jenom chaty, pak zas jen rodinné domy."
"Máme pozemek pět tisíc metrů čtverečních a je tady možná jedním z nejmenších. Většina jich je podstatně větších," dodává. Nálety a ostružinami se prý nedalo projít, všude spousta komárů a klíšťat. Prostě zarostlý les.
.: Ateliér s galerií přímo navazuje na rodinné bydlení. foto: Právo/Václav Jirsa
„S úřady jsme pořád jednali, kolik stromů můžeme pokácet, a sami jsme nevěděli, jestli chceme stavět uprostřed nebo víc u hranice pozemku. Až přišla z ničeho nic vichřice a na jednom místě popadalo dvacet stromů.
A bylo rozhodnuto! Nakonec se nám to hodilo i později. Kdybychom stavěli uprostřed, nebylo by mezi stromy tolik místa na dnešní pořádání akcí pro lidi. Na posledním Hrabalově Kersku se tu sešlo na osm set návštěvníků.“
Dům stvořený i pro kamarády
„Při stěhování jsme se trochu obávali, jestli tady nebudeme osamoceni a bez kamarádů, kterých jsme měli vždycky hodně. Proto jsme vše zařizovali hned tak, aby za námi návštěvy mohly jezdit. I v patře je koupelna. A opravdu za námi kamarádi, kteří většinou bydlí v bytovkách, na víkendy přijíždějí. Už to máme tak zařízené, že všechny ženské vědí, co a kde máme v kuchyni. Já až tak neobsluhuji a nevadí mi, že v mé kuchyni hospodaří ještě někdo další."
.: Kuchyň, kde se opravdu vaří, navazuje na jídelnu. foto: Právo/Václav Jirsa
"Zapojení jsme všichni. V zimě tu slavíme Silvestry a v létě je zase krásně venku a jsme rádi, že je tu pořád plno, protože se máme rádi,“ pochvaluje si paní Jana.
„V Kersku se nám líbí i to, že tady všichni topí elektřinou, a je tu proto čisté ovzduší. Nepálí se tu ani listí. To ze zahrady odklízím a kompostuji v obrovské jámě. Udělám tam pahorek a listí se za čtyři pět let promění na humus, který rozvezu zpátky do lesa.“
Česko-valašský sváteční čas
„Manžel namaloval a vyrobil betlém, svatou rodinu v nadživotní velikosti. Vždycky je umístíme před dům a kolemjdoucí se u toho fotí. A my jsme rádi, že připomínáme české Vánoce. Se začátkem adventu postavíme i stánek a nabízíme punč a valašské koláče – lopaťáky. Frgál, to je spíš takový výraz pro turisty. Jinak to na Valašsku správně znamená spálený, nepovedený koláč.
:. Moderní design hi-fi věže nijak nepopírá křehkost porcelánu ve skleníku. foto: Právo/Václav Jirsa
Ale vžilo se to asi proto, že jde o zajímavé slovo. Zatímco si ženy ještě prohlížejí galerii, muži už na ně většinou čekají s punčem,“ konstatuje zkušeně paní Jana a dodává, jak v rodině kombinují vánoční zvyky.
„Klasicky česky máme kapra a bramborový salát.
Ráda jsem přistoupila na valašskou variantu, kdy polévka není rybí, ale pořádná bramboračka s poctivou jíškou a s houbama. Já to ještě vylepšuji tak, že z mrkve vykrajuji hvězdičky, aby byla polévka opravdu vánoční. Během roku nevykrajuji,“ usmívá se naše hostitelka, která se jinak umí otáčet i kolem pece v ateliéru.
.: Manželé Kubovi v jejich prodejně – bývalé půdě, kde nyní kralují čertíci. foto: Právo/Václav Jirsa
„To české (i valašské) bychom si měli opečovávat, připomínat a obnovovat,“ shodují se oba. „Stejně jako nedaleký Třebechovický betlém, kam jezdíme s kamarády na vánoční výlet každý rok. Nedaleko je i Přerovský skanzen, kde jsou české chalupy...“
