Článek
„Je pravda, že když se vracíme domů autem a starší (čtyřletá) dcera vidí uprostřed lesů Kašperk, tak hlásí: támhle je náš hrad... Na princezny si ale hraje jen jako každá holčička v jejím věku,“ usmívá se náš hostitel, který v Praze bydlel a vystudoval na Univerzitě Karlově historii.
Že je kastelánem na hradě, který nechal vystavět sám Karel IV., je jen shoda okolností. V každém případě se tu Zdeněk Svoboda cítí lépe než někde ve vědecké knihovně.
Dokonce je dnes, po prvním volebním období, i radním v podhradí, v neméně historickém a romantickém městečku Kašperské Hory, které hrad od roku 1994 vlastní a provozuje.
Byt z osmdesátých let
Přestože si Svobodovi nyní zařizují byt i v metropoli, v kamenném hradu – zřícenině – tráví osmdesát procent z roku. „Žena je na mateřské a pochází z Prahy. Ale seznámili jsme se v Irsku.
Služební byt pro kastelána byl dostavěn na konci osmdesátých let – prostorově poměrně velkoryse. Záchod a koupelna odpovídají době svého vzniku a zřejmě nás čeká rekonstrukce vodovodních trubek. Jinak je tady kotel na dřevo, které se zplynuje, a ústřední topení vytápí nejen tento byt, ale i kancelář a zavlažuje i expoziční prostory v této budově, takže tam může být i nějaký nábytek.
Tudíž udržet teplo v bytě, v části bývalého purkrabství, není až takový problém. Navíc za patnáct let, kdy tu působím, pozoruji, jak jsou zimy mírnější a mírnější i tady a na Šumavě vůbec. Někdy je tak málo sněhu, že není ani na běžky.“
Na zařizování vlastního interiéru se manželé shodli snadno. „Nemáme nějak vyhraněný vkus. Rozhodně jsme se tu ale nesnažili mít třeba louče nebo rytířské brnění… Hlavně nám šlo o to instalovat myčku nádobí. Náš byt je vlastně starý kamenný barák. Historicky je to přestavěná budova purkrabství, které bylo přistavěno k hradnímu paláci – nejstarší části hradu.“
Na kameni kámen
Zdeněk Svoboda získal první zkušenosti kastelána při ročním působení na Švihově.
„Práce kastelána není o tom, že dobře umíte historická data. Je to hlavně o organizování věcí – údržbě, opravách, návštěvnickém provozu... Člověk, který dělá kastelána, by měl mít hlavně vizi a představu o tom, co s objektem bude. Tady jsme koncepci obnovy už v podstatě naplnili a teď si zase musíme říci, co dál.
Víme, jak a pro koho chceme fungovat. Náš návštěvník by měl být poučen, měl by se umět podívat a umět si vše představit. Jak říkám – tři pé. To mě napadlo, když jsem psal průvodcovský text.
Nechci, aby hrad byl jen nějaký skanzen, po kterém provádí člověk a suše návštěvníkům říká, kde co bylo. I proto se u nás v sezóně průvodci střídají po čtrnácti dnech, aby ani oni nepodlehli stereotypu. Mimochodem, i ti tady v sezóně bydlí – v dolní části hradu. V nízké věži s ochozem, na kterém se dá za teplých nocí přespávat. Myslím si, že pro někoho může být návštěva na první pohled strohého hradu zajímavější než prohlídka nějakého zařízeného zámku.
Když se tedy umíte podívat. A jste-li vnímavý, můžete mít i pocit, že jste něco objevil. Pravda, někdo si může říci: ,Hromada kamení a ještě za to mám platit?‘ Nebo obráceně – může tady objevit pozůstatek života i stavebního vývoje. Když jsme u toho, tak nejlépe drží pohromadě to zdivo, které se postavilo za Karla IV., a nejvíce chátrají ty nejnovější části, třeba i ty už renovované.“
Ochota k představivosti
Podle kastelána není návštěva Kašperku to samé, jako stát před obrazem, o kterém ještě někdo řekne, co na něm je. I proto tu nově návštěvníkům nabízejí animovanou videoprojekci o životě na hradě až na závěr prohlídky. Jen jako doplněk vlastních vjemů.
Hrad má prostě svoji atmosféru sám o sobě. V létě se tu navíc hraje divadlo a probíhají různé doprovodné programy. „Vše je to otázka přístupu a toho, co jste ochotni vidět. Já si myslím, že na všem je něco zajímavého. Třeba tak, jak psal o zdánlivě obyčejných věcech Bohumil Hrabal.“
Asi tedy nepřekvapí, že Zdeněk Svoboda svoji práci považuje za pestrou a kreativní. „Vidíte výsledky a mám pocit, že má smysl. A taky tu mám kolem sebe mladé lidi. Ale před lety jsem si opravdu nikdy nemyslel, že bych chtěl být kastelánem. Mít vystudovanou historii je výhoda v tom, že mohu kontrolovat průvodce a občas se jich zeptat, odkud mají tu informaci, kterou říkají lidem.
Jsme místem, které je turistickým cílem, ke kterému se musí z parkoviště dojít. Když už sem někdo zamíří, tak se i zdrží a využije třeba i našeho občerstvení.“
Pro dětské návštěvníky bývají atrakcí i ovce, které se pod hradbami starají o sekání trávy v nepřístupném terénu. Vítejte s představivostí ve středověku!