Článek
Herectví si vyzkouší po boku Tatiany Vilhelmové, se kterou okouzlili ve Star Dance. Přidá tak ke svým oborům další a při posezení na téměř jarní zahrádce se nám přiznal, že mu nikdy nedělalo problém vzít na stavbě do ruky lopatu. Činil tak, i když byl po absolvování liberecké stavárny provozovatelem pizzerie u Jablonce, kterou si zařizoval k obrazu svému.
Největší část bytové plochy zabírá ložnice. Bílá a žlutá na stěnách s červenými doplňky prostor rozjasňují.
FOTO: Milan Malíček, Právo
„Naopak to mám docela rád - občas. Zejména když dělám na svém. Kolem dvaceti jsem dokonce brigádničil tak, že jsem obkládal koupelny - taky dobrá praxe ze školy, i když jsem se po ní věnoval rovnou zase tancování.“
Jaro v divadle
Ale nejvíce se mu jeho odbornost hodila, když si s partnerkou nechali v Liberci postavit dům. „Bohužel tam netrávím mnoho času, protože pracovně jsem vytížen hlavně tady v Praze.“
A tyto dny právě divadelními zkouškami. „Byla to samozřejmě výzva a vůbec jsem neváhal, protože se už dlouho znám se všemi, kteří na představení spolupracují. Ale hrát a ještě k tomu vedle Táni nebo Martina Hofmanna - je opravdu velká výzva a pro mne přínos.“
Střídmé, a přitom zdobné jsou schody vedoucí do pronajatého onajatého bytečku (vlevo). Garsonku si úspěšný tanečník pronajal už zařízenou. Své tvůrčí nápady tak mohl uplatnit jen v barevném ladění bytu a v originálních doplňcích (vpravo).
FOTO: Milan Malíček, Právo
Premiéra bude 20. dubna v pražském divadle Ponec a pak zase bude více času na chvíle v rodném Liberci. Tam se také už ve třinácti letech začal věnovat tancům, nejraději latinskoamerickým. „Osud mě zavál na stavárnu. Vedle tance mě bavilo rýsovat, vymýšlet a různě kutit. Je to svým způsobem k tanci kontrast, ale určitý cit pro design a kreativitu si žádá obojí. Důležitá je i představivost. Dnes už se oboru věnuji jenom pro sebe, a také navrhuji interiéry kamarádům, kteří znají a chtějí můj styl. To je můj koníček. Nejraději mám, když do toho nechtějí dát moc peněz. To je pak pestřejší a vynalézavější práce.“
Základna v metropoli
Bydlení v Podolí našel díky televizi, která soutěžícím tanečníkům zajišťovala ubytování. „Už jsem tu pak zůstal, protože jsem nenašel nic lepšího. Už to jsou dva roky. Je to tu zařízeno domácky. Mám to tu také rád i díky paní domácí a moc si toho cením. Zařízené už to vlastně bylo a já jsem jen dolaďoval barevnost stěn a detaily,“ pochvaluje si Petr Čadek pražské zázemí. Zato interiér liberecké řadovky pojali prý hodně moderně.
Decentní zátiší pod schody (vlevo). Golfové hole mají v bytě také své místo (vpravo).
FOTO: Milan Malíček, Právo
„Mám rád ostré hrany. Nic přeplácaného, preferuji sklo a větší prostory, i když náš dům není nic velkého. Sice má pět místností a garáž, ale jen sto padesát plošných metrů.
Přítelkyně je bankéřka, takže je celé dny v práci a ani ona nemá moc času se starat o dům. Potvrdilo se nám, že byla nejlepší volba nemít nic náročného. Nepotřebujeme zahradu o tisíci metrech ani nadměrné metry k bydlení. Nechtěli jsme se stát otroky svého domu. Naopak je to služba pro nás. Máme tam i příjemné posezení s grilem, ale nic, co by bylo složitější na údržbu. Spíš trávník, túje a nějaká zámková dlažba.“
S výhledem na Ještěd
Od koupení hrubé stavby se dobudovávalo ještě asi tři čtvrtě roku. „Bydlíme tam tři roky a už máme všechny místnosti zařízené, i když jsme všechno dělali postupně podle nálady a jak jsme cítili, že by to mělo vypadat. Dali jsme tomu čas a se zařizováním jsme záměrně nespěchali.“
Dekorace nepotřebuje žádnou zvláštní péči a je ozdobou pánského příbytku.
FOTO: Milan Malíček, Právo
Ale samotná stavba, jak už to tak bývá, nebyla ani zde ničím nerušená pohoda. „Objevila se spousta problémů, i když jsem měl výhodu v časovém přizpůsobování mé práce tak, abych byl co nejčastěji na stavbě. Ale i tak mi koupelnu napřed udělali jinak, než jsme se den předtím dohodli, a se slovy, že tak to nešlo. I když jsem věděl, že řemeslníci nemají pravdu, stálo mě hodně sil přesvědčit je, aby to předělali.“
Klidné a pohodové je hlavně místo samotné. Je tam vlastně pár domů, a přitom kousek od centra a s rozhledem na Ještěd a hory.
Pes na počátku všeho
Hezká tečka je samotný začátek příběhu o budování vlastního domu. O tom, jak to bude se sázením stromu a podobně, se třeba dovíme příště.
Taťána Vilhelmová s tanečním partnerem Petrem Čadkem ve finále Stardance II.
FOTO: Petr Hloušek, Právo
„Měli jsme malý byt (už druhý společný). Když jsme si pořídili psa, tak jsme vlastně paradoxně díky němu začali přemýšlet i o vlastním domě někde u louky, aby tam mohl běhat. Po třinácti letech společného života jsme si s přítelkyní řekli, že do toho šlápneme a postavíme si dům.“ Našli firmu, která stavěla moderní - atypické řadové domy. „Pozemky jsou v Liberci problém, a navíc jsme chtěli být blízko centra.“
Výmalba a obklady na pár metrech opticky rozdělují bytové zóny. Kuchyňské zákoutí poskytuje vše potřebné.
FOTO: Milan Malíček, Právo
Hrubou stavbu už s pomocí firmy dodělávali podle vlastních představ. „Dispozičně jsem si to už upravoval i navrhoval sám. Je to pět jedna s garáží, nějakých stopadesát metrů čtverečních, nic velkého a vyhovuje nám to tam všem. Pes je tam spokojený, přítelkyně trochu míň, protože tam bývám jen tak tři dny v týdnu. Už se těším na léto, kdy tam budu častěji. Liberec mám hrozně rád a hodlám tam trávit svůj život. Je tam kulturní i sportovní vyžití. Mám rád hory a v centru města je přehrada, kde se dá plavat.“
