Článek
Od roku 1988, kdy stavení nad břehem Úslavy zdědil po bratrovi dědy, přebudoval podkroví, vyladil kuchyň, postavil koupelnu, přistavěl zasklenou terasu (zimní zahradu v patře) a na zahrádce vylepšuje pergoly. Domek přestavěl vlastně celý.
„Skrz střešní tašky bylo vidět dovnitř. Tam, kde je dnes koupelna, rostly pod propadlým stropem kopřivy. Je to starý, atypický barák, takže musíš vymýšlet, jak to udělat, aby vše pasovalo a zapadalo do prostředí. Je to tak o něco dražší, než pořídit úplně nové věci, ale to se nedá nic dělat.“
Dobrá adresa
„Taky mi radili, ať stavbu vyženu do výšky. Ale já na to nedal a každému jsem tvrdil, že to musí z venku zůstat takové, jako to bylo. Když sem přijíždíš, vidíš, že všechny ty baráčky k sobě patří.
Kdybych tu udělal jakoukoliv opičárnu, tak kouzlo Malé Strany – tak se to tu jmenuje – zničím. O posvícení se tady říkávalo, že se tu pečou koláče jen po jedné straně. Na druhé straně ulice nejsou baráky.
.: Dvorek za domem a pod strání poskytuje dokonalé soukromí.foto: Právo/Václav Jirsa
Rčení tady lidi mají úžasný. A já mám fajn sousedy. Říkají si všechno na rovinu, a když je třeba, navzájem si pomáhají. Třeba po povodni.“
V roce 2002, v den Samsonových narozenin (12. srpna) dostal dárek. „Voda se zastavila přesně u mého prahu. Sousedi už měli v přízemí metr vody. A to všechno až po povodňové vlně. Rybáři kvůli rybám neupouštěli rybníky, hráze se protrhly a přišel ještě metr vody.“
Za vraty svého stavení sám nic nepředstírá. A umí si tu udělat radost i maličkostmi. Nebo nábytkem z poctivého dřeva. „Tatínek býval truhlář, ale před dvěma roky mi umřel. Naštěstí mám i kamarády, kteří to umí. Já jsem se truhlářem kdysi také vyučil.
.: I střechu sklípku lze pod svahem využít-vlevo. Léto v zimní zahradě-vpravo. foto: Právo/Václav Jirsa
Ale jen vyučil. Kdyby mě dneska pustili do dílny, tak bych vůbec nevěděl, na co koukám. Ale na masiv nedám dopustit a do staré chalupy patří. Žádná překližka.“
Lázně v 1.patře
Rodinka – manželka a dvanáctiletý syn Damián – prý chtěla na zahradě zakopat bazén. Ale hlava rodiny rozhodla, že stačí nafukovací a vybuduje se něco jiného: „Uděláme bazén s teplou vodou v obýváku!“ A tak se také stalo. Podlahu vyztužily traverzy a vířivá vana i pro tři lidi se do prostorného a členitého podkroví dostala odkrytou střechou!
„Když se v noci vrátím, odházím hadry, padnu do toho po hubě a pak už jen přelezu do pelechu,“ usmívá se spokojeně nad realizací svého originálního nápadu Samson. Díra ve střeše byla využita k nainstalování střešních oken. Podkroví s dvěma velkými vikýři se ještě prosvětlilo.
„Žena rehabilituje staré lidi. Někdy je hodně unavená. Když ale namasíruje také moje bolavá záda, tak jsem za čtvrt hodiny jako znovuzrozený. Ale hlavně je usměváček. Má obrovský smysl pro humor a to je půlka výhry v manželství,“ pochvaluje si a ještě manželce přiznává zásluhu na vyladění interiéru.
.: Lázně jsou hned vedle ložnice. foto: Právo/Václav Jirsa
„Je mi dvaapadesát, a to už člověk musí myslet hlavně na to, aby byl zdravý. A v pohodě. Jak tomu tak není, tak už má člověk ze všeho, co udělá, pocit únavy a určitého vyčpění. Fungovat musím, protože sedím na několika židlích – hrávám sám s Partou, Hop Tropem, s Redlem a Janouškem i s pražskými jazzmany (Slunečno).
Léto je pak pekelný, protože mám třeba dvacet koncertů v měsíci.“ K tomu třeba skládání hudby k Večerníčkům z dílny Václava Chaloupka. Naposledy o ježcích. Televize je začne vysílat od 6. prosince.
Slunce a příroda
Samson si na venkově pochvaluje klid. I za cenu, že tam také všechno mají až poslední. „Dodnes tu není kanalizace a takové ty věci, o kterých říkají, že jednou tady určitě budou. Třeba je k tomu donutí z Bruselu. Ale je mi tady i tak dobře. Nejdříve jsem to budoval jako studio, pak se tu začalo i bydlet. Nakonec jsem zjistil, že Praha je pro mě neosobní.
.: Letošního léta se Samson opět vrací nejen jako muzikant, ale i jako moderátor na Černohorský festival Slunce ve Strážnici.foto: Právo/Václav Jirsa
Stěhují se do ní lidi, kteří jdou za co největším knedlíkem. Největší vlčáci připravení o ten knedlík bojovat a tu náladu tam cítíš. Nechtěl jsem, aby mě to semlelo. S lidmi se potřebuješ znát a zdravit se s nimi. Je mi tady dobře i proto, že tíhnu k přírodě. Prostě si na rozdíl od jiných nemyslím, že je možný žít na betonové placce.“
