Jak bydlí herec Tomáš Dianiška v třípokojovém libereckém bytě

Je jen náhoda, že s partnerkou bydlí v Pražské ulici, kousek pod radnicí. Na cestování mezi hlavním městem a Libercem si už zvykl a Palmovka je navíc na té správné straně metropole.

„Rád jsem tenkrát angažmá přijal, i když jsem si myslel, že by mohlo jít o roční zkušenost. Nakonec z toho bylo šest sezón,“ vzpomíná dvoumetrový divadelník.

V Praze bydlí Tomáš v podnájmu spolu se třemi kamarádkami jeho partnerky.

„Občas se diví, že tam ještě bydlím, a poznávají to podle mých bot. Tak málo se potkáváme, protože já se vracívám přespat v noci po představení a vstávám v devět, kdy už jsou ony v práci. Někdy je to opravdu legrace, zejména když si spolubydlící myslí, že já bych měl být ten kutil.

Nedávno se mi nějakou náhodou podařilo opravit kapající kohoutek. Šikovný opravdu nejsem. Přestože jsem chodil na elektrotechnickú priemyslovku – slaboprúd. Ale byl jsem slabý slaboproudař a už věděl, že chci dělat něco jiného, a přihlásil se na herectví,“ přiznává s úsměvem mimo jiné i autor divadelních her. Ve filmu byl k vidění například v Hořícím keři – v roli Slováka řečeného Mlíko.

„V televizních detektivkách jsem několikrát hrál vraha, a dokonce i úchylného vraha, a mamince se to už přestává líbit.“

Tomášova přítelkyně Barbora Kubátová hrající v Naivním divadle Liberec také hostuje Na Palmovce.

„Už jsme se spolu stěhovali snad sedmkrát. Po Liberci třikrát a po Praze čtyřikrát. Barbora je liberecká rodačka, a když já nastoupil do angažmá sem, tak ona začala studovat DAMU v Praze. Jsme spolu už sedm let a pořád pendlujeme.“

Společnou budoucnost vidí přece jenom v metropoli. „I když to v Liberci máme moc rádi a máme tu spoustu kamarádů. Vždy se s někým potkáme a rádi vidíme. Vznikla tady před pár lety komunita stejných lidí – od architektů přes fotografy až po herce, kteří společně chodí na premiéry, výstavy, do hospody… V Praze něco takového nezažívám. Když nepočítám náš divadelní klub.

Už by to chtělo vlastní byt a nebýt po podnájmech, ale nechce se mi to řešit a hlavně to neumím, papírování není nic pro mě. Vyrůstal jsem v paneláku, ale už jsem si zvykl na byty ve starých domech s vysokými stropy. Líbilo by se mi někde na Žižkově nebo na Vinohradech. Když přijedu k našim, divím se, jak jsme v tak malém prostoru mohli bydlet,“ usmívá se Tomáš a při vzpomínce na životní změny přidává aktuální téma z jeho rodiny.

„Jedna ze dvou sester pracuje v Bruselu, teď je na mateřské, která je tam krátká, tak pozvala rodiče, aby jí pomohli s hlídáním. A opravdu se jako důchodci chystají úplně změnit život, i když s obavami a ke všemu do toho ty atentáty…“

Členitý byt s vysokými stropy a okny do tří stran poskytuje dostatek místa pro hravost majitelů i fantazii kamaráda architekta. Absenci výtahu vyřešil rybářský prut s navijákem používaný ke spouštění klíčů od domu pro návštěvy.

Základna manželské postele v ložnici je tvořena vysloužilým praktikáblem (součást mobilního pódia). Pod matracemi ve správné výšce je tak i praktický úložný prostor.

Místo šatních skříní tu jsou podél šikmé stěny natažena ocelová lanka, na kterých jsou za závěsem ramínka s oblečením. U zdi za velkým stolem v kuchyni je pro změnu krátká řada sedadel ze zrušeného kina Varšava majícího slavnou historii.

„Architekt a kamarád Tomáš Foltýn nám tu dělal světla, dlouhé poličky na knihy – vše za pár peněz. Je to spíš o jeho nápadech. Včetně toho, že nám vše vlastnoručně přimontoval. S tím bych už měl problém. Nedávno dokončil interiér nové kavárny v sousedství a vymýšlení doplňků v našem bytě pro něj byla opravdu kamarádská výpomoc.“

Do Prahy se s námi Tomáš Dianiška nevracel. Barbora byla se svým divadlem na zájezdu, tak večer vyrazil za libereckými kamarády a kolegy. Jen si musel druhý den přivstat, aby autobusem stihl dojet na zkoušku do Divadla Pod Palmovkou.