Jak bydlí herec Michal Slaný v prostorném pražském bytě

Kvalitu bydlení mu prý umocňuje i restaurace přes ulici s příjemně moderním interiérem nepostrádajícím kovovou sochu s divným kozlem.

„Máme tu i klavír, na který já nehraju,“ usmívá se znojemský rodák při naší návštěvě ve vršovickém bytě se stadionem pražské Slavie na dohled.

„Mám rád dobré víno, což asi souvisí s mým rodištěm i působením v Brně, ale jsem i pivař. A kuchyně je i u nás centrem většiny dění. Vaří samozřejmě manželka, ale já jsem při celkové rekonstrukci bytu a vybavování kuchyně trval na pořízení barového pultu (původně měl být ještě větší), abych od něho mohl vše sledovat. Jsem domácí barový povaleč. Ale doma bývám bohužel docela málo,“ usmívá se především divadelní herec známý i z nových televizních detektivek a filmových pohádek.

Michalova žena Klára Slaná-Jelínková je baletka souboru Národního divadla, a tak doma mívají časté porady o tom, kdo bude večer hlídat jejich synka. Jenom veleúspěšné představení Vše o mužích má za sebou přes čtyři sta repríz.

Z původní hodiny čtyřicet udělali spolu s Marošem Kramárem a Filipem Blažkem i tříhodinovou (pravda, včetně přestávky) a neopakovatelnou (pokaždé trochu jinou) zábavu. Pro ně i pro diváky. „Studio Dva je dnes pro mne, vedle jiných souborů, vlastně mateřskou scénou.“

S manželkou měli společnou představu o proměně bytu, kterou jim pomohla doladit designérka a realizovala firma.

„Synovi budou čtyři roky, takže proti našemu záměru přesunul hračky ze svého pokoje i do obýváku. Ale zvykli jsme si. Problém je jen, když přijdu v noci z představení a šlápnu na některé z autíček, nejlépe houkajících…

Vyhovuje mi to tady, i když by se mi líbilo bydlet někde v domě se zahradou, ale s touto profesí si to nedovedu představit. Asi bych se z nervů v kolonách před Prahou zbláznil. Nedovedu si představit, že bych jednou nestihl představení. Využívám i skútr, který nechávám před domem a zatím ho ještě nikdo nechtěl – na rozdíl od auta – ukradli nám už dvě.“

Téměř návodně k nám z vnitrobloku k barovému pultu během povídání dolehl zvuk sekačky na trávu.

„Ne, chatař také nejsem, ale mám odžitou zkušenost z mládí na vesnici u babičky s ohromnou zahradou. Zatím si takové bydlení nechávám jako sen. Co jde, si tady rád udělám sám. U babičky jsme i zdili, svařovali bránu… Navíc v Řícmanicích u Brna to byly ty nejkrásnější prázdniny a teď tam bydlí sestřenice. Když můžu, tak tam vždy rád zajedu,“ přiznává absolvent strojní průmyslovky, který se na JAMU a k herectví dostal vlastně přes latinskoamerické tance, které si oblíbil v tanečních (jeho bratr soutěžně tancoval).

Pohled na podlahu v obývacím pokoji, ve kterém jako jediném nechali původní parkety, zase evokoval otázku, zda paní bytu – baletka – cvičí i doma.

„Někdy ano. Třeba při záskoku si pustí v televizi záznam a občas tu na parketách opravdu tančí. Sousedi pod námi jsou naštěstí fajn.“

V třípokojovém bytě (obývák je po rekonstrukci propojen s prostornou kuchyní) je hravost a kreativnost majitelů patrná na více místech. A hned v předsíni, kde odvážný retro vzor tapety doplňuje na bílé stěně obraz od kamarádky, která na přání našeho hostitele přenesla motiv z tapety i na plátno. Oživující a nepřehlédnutelný prvek chodby!

„Inspirovala nás tapeta, kterou jsme našli na internetu a pak v nějakém časopisu právě použití stejné tapety na obraz. Nechtěl jsem to ale jen vystřihovat, tak jsem kamarádku poprosil o přemalování.“

Po zásadních úpravách byt prý ještě čekají nějaké dodělávky navíc, ale v současné fázi si rádi odpočinou od stavebního ruchu.

„Moje paní je tady od narození – je to byt po jejích rodičích – a spolu tu jsme pět let. Tak doufám, že udělané úpravy nějaký rok vydrží. Dodací lhůty řemeslníků bývají šílené. A dohnat je pak k dodělávkám je téměř nemožné. Nemám jen ty nejlepší zkušenosti. Mrzí mě to a nerozumím tomu, když někdo udělá svoji práci špatně a je mu to jedno. Třeba vrzající podlaha nebo šikmá polička.

Herci bývají v depresích, protože umění je neuchopitelné – úplně přesně nevíte, jestli jste odehrál představení dobře, můžete z toho mít jen nějaký pocit. Když ale třeba elektrikář udělá něco křivě, tak vy to vidíte hned, ale jeho na to musíte upozornit a ještě pomalu přemlouvat, aby to srovnal.

Skvělou zkušenost jsem tu měl s malířem, který své práci opravdu rozuměl, a bylo vidět, že mu na ní záleží – ten byl na výsledek ještě náročnější než já! Neodcházel od práce, dokud s ní nebyl sám úplně spokojený, a nezačal s ní, když nebylo vše připravené, jak potřeboval.“