Článek
I když, bohužel, jen pánská jízda, protože manželka Jana Šťastného – herečka Barbora Petrová – nebyla s jejich čtyřletým synkem Ondrou doma.
Takže jsme se mohli rovnou bavit o řemeslnických dovednostech a potvrdit si, že muži při zařizování bytu zpravidla souhlasí se vším, co jejich ženy navrhnou.
Vybouráním jedné stěny vznikl prostor, kde má každý své oblíbené místo.
„Nechají rozhodnutí na nás, i když vědí, že je to vlastně jejich rozhodnutí,“ usmívá se hostitel.
Jan Šťastný
Nejen barevný soulad
„Zvolili jsme jednoduché linie nábytku zhotoveného na míru, protože tu jsou opravdu vysoké stropy. Snažili jsme se skloubit i kouzlo sto padesát let starého činžáku s modernějším vkusem, aby se nám tady dobře žilo a nepopřeli přitom velkorysý styl starého bytu,“ pochvaluje si herec i stavebně upravený byt nedaleko domovského Vinohradského divadla.
Chodba prošla také stavebními úpravami a dnes poskytuje díky vestavěným skříním velký úložný prostor. „I u dveří Sapeli jsme zvolili jednodušší, čisté linie v kombinaci se sklem a kováním.“
Což byl hlavní bod při hledání bytu v centru Prahy, ke kterému se před pár lety dostali díky účasti na dražbě pořádané městským úřadem.
Kuchyň s velkým jídelním stolem jsou od obývací části odděleny jen úzkou příčkou s nábytkovou sestavou a posuvnými pruhy – závěsy.
„Máme tu tři hlavní barvy – bílou, černou a na zdech krémovou. Ostatní jen jako doplněk. S manželkou jsem souhlasil i při její volbě barev interiéru, kterých prý podle odborníků nemá být více než tři. Osobně přiznávám, že jsem se ze začátku černé bál, protože mám rád veselejší barvy. Ale po čase se ukázalo, že do bytu stále rád vstupuji a je mi tu veselo. Zejména, když tady běhá čtyřletý capart. S nadsázkou – ani s ním nemusíme chodit ven, kolik tady naběhá mezi pokoji metrů.
Po domluvě s architektem, který nám navrhl odstranit stěnu mezi dvěma menšími místnostmi, se k naší radosti opravdu podařilo, aby vznikl otevřený a velký obytný prostor. Kuchyň s jídelnou jsme od obývací části oddělili jen opticky úzkou příčkou s policemi a televizí a posuvnými závěsy. Většinu volného času trávíme společně právě tady.“
Od podlahy i s dveřmi
Původní byt 4+1 se proměnil na 3+KK na ploše téměř 104 m2.
„S Barunkou jsme začínali v podnájmu o šestnácti metrech čtverečních. Romantika, ale studentský život už mám přece jenom dávnou za sebou, i když se cítím mladě. Z ‚ložnice‘ stačilo natáhnout pro něco ruku do ‚kuchyně‘. Museli jsme s tím něco dělat a prcek se narodil už tady. V roce 2012 jsme kolaudovali, takže už se tady opravdu cítíme jako doma, i když tu pořád máme nějaké nedodělávky i další nápady.
Interiéru dominují jemné odstíny a kontrastující černý nábytek vyrobený na míru.
Měl jsem z přestavování strach, kvůli papírování se stavebním řízením, ohledy na sousedy… To je něco jiného než stavět na zelené louce.“
Ve snaze zachovat kouzlo bytu se při jeho rekonstrukci zdráhali vyměnit dveře, které už ale změnu potřebovaly.
„Nakonec nás odborníci ze Sapeli přesvědčili, že je možné u nich vybrat takové dveře i zárubně, které budou, ač moderní, korespondovat s původním prostředím a opravdu se povedlo! Včetně obložek i zasunovacích dvoukřídlých dveří oddělujících obývací pokoj od dlouhé předsíně,“ pochvaluje si náš hostitel, který i po letech docela rád vzpomíná na roky dětství, kdy s tátou nejen zedničil při rekonstrukci chalupy.
„Jediné, do čeho se ani dnes pro jistotu nepouštím, je instalace vodovodních rozvodů. Postavil jsem i krb, položil podlahy…“
Představa o zeleni
„Jsme tady spokojeni, žádné další stěhování neplánujeme, ale přece jenom si dovedu ještě představit, že bychom si dříve či později nechali postavit rekreační domek někde v přírodě. Ve výhledu to máme. Jsem nadšený chalupář a rád sekám trávu. Ale už bych dneska (za pár týdnů mi bude pade) nekupoval a nerenovoval staré stavení. Novostavba je dnes taky levnější než nějaká sanace.
Úplně nová a větší, než původní, je koupelna, do které sklo u stropu – nad kuchyňskou linkou – dokonce přivádí denní světlo. Přes den se tu vlastně nemusí svítit. Před vanou je ještě sprchový kout.
Máme i srdci blízkou lokalitu – krajina na Benešovsku, směrem ke Slapům, je přívětivá, není to placka ani strmé kopce. Miluju lesy. Zamilovali jsme si i Konopiště, kde jsme se dokonce na zámku brali. Tam někde bychom hrozně rádi. Nejsme klasičtí víkenďáci, ale na druhé straně se nám udělá volno třeba v týdnu, takže bychom potřebovali být i blíže Prahy.“
Stavařské geny
„V Beskydech, kousek za Vsetínem (jsem ze Zlína), jsme s tátou na klasické dřevěnici udělali spoustu práce. Táta byl stavař a v životě neměl na chalupě řemeslníka. Dělal si sám i klempířinu a další řemesla. Pravda, z mé herecké volby ze začátku úplně nadšení rodiče nebyli, stejně jako z mého odchodu do Prahy. Ale mé tehdejší angažmá v Národním divadle je uklidnilo.
Velký pokoj je zatím jedno velké klučičí království potvrzené modrou barvou.
Dnes už žiju ‚další‘ život a je to super. Žena je dnes ještě hlavně s Ondrou na mateřské, ale postupně se vrací k herectví. Hráli jsme spolu i ve Vinohradském divadle a jezdíme pořád i společné zájezdové představení s Petrem Nárožným. Žádná profesní ponorka nás netrápí a jsme pořád ve fázi fandění si, držíme si navzájem palce a chodíme se na sebe dívat. Je to až tak ideální, že to zní jako pohádka, tak bych to nerad zakřikl,“ usmívá se Jan Šťastný.
Při popisu dětského velkého pokoje dodává, že by nebyl problém ho mezi okny rozdělit příčkou na dva s předsíňkou. Tam by se ještě vešlo dětí! „Ničeho se nezříkám a rozhodně se vejdeme.“
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
