Jak bydlí fotograf a výtvarník Jan Saudek

„Když jsem dům pořídil, byl v dosti dezolátním stavu. Tady, co stojíme, byl vlhký suterén, nebyla tu žádná dlažba, žádný krb. Jen vlhká podlaha, protože pod ní byla špatná kanalizace. Navíc je to tu v prudkém svahu, který mě dříve děsil, a další pozemky jsem později kupoval na absolutní rovině - i kvůli dětem."

.:Ani zahrada nepostrádá příjemná zákoutí-vlevo. Vila ve stráni má více vstupů i balkonů-vpravo.

"Ale dneska vidím, že svah má něco do sebe. A v každém případě je ta zahrada velmi fotogenická, protože je to tzv. stará zahrada. Před třiceti lety, až na jeden ořešák, jsem všechno sázel. Je tu i hodně ptáků. Taky jsem tady poprvé a zatím naposledy slyšel někdy v osmdesátém roce zpívat pozdě večer slavíka. To je nepopsatelný a největší zážitek,“ pustil se hned po přivítání ve vile do vyprávění náš hostitel.

Sám Jan vládne právě v přízemí, kterému dominuje výrazná linie oken. V jedné místnosti si zařídil ateliér na focení (s legendární patinovanou stěnou), ve vedlejší pak ateliér malířský se stojanem u okna a s kuchyňskou v rohu u protější stěny. Třetí místnost je vybavena hlavně psacím stolem, kde píše pověstné malované dopisy.

.: Ložnici ozvláštňují koberce i španělský býk na posteli-vpravo. Tlumené barvy a výhled do zeleně dodávají klid na psaní-vlevo.

Všechny tři pokoje mají velká zamřížovaná okna do zahrady s pestrou paletou barev. Čtvrtá místnost slouží jako ložnice - francouzské dveře z ní vedou rovnou do zahrady k lavičce pod břízou. První patro obývá majitelka domu - dcera s rodinou. V patře druhém, pod střechou, je prostorný byt s balkóny, obývaný Janem a jeho partnerkou (opět v očekávání) a jejich synkem.

.: Ozdoby interiéru, nebo rekvizity fotografa? Obojí!

Už jen z těch schodů musí mít náš hostitel pověstnou kondici. „Ještě chodím cvičit do parku na Pankrác, kde se zmítám na hrazdě - po dobu padesáti let i více - a pozoruji vrstevníky, jak to zabalili a zajímá je jen to, jestli rostou houby.“

Byt samotný je v porovnání s ateliérem samozřejmě civilnější a poznamenaný ženskou rukou. Barvy na stěnách jsou svěžejší a decentnější.

To ale neznamená, že by zde vůbec nebyl patrný bohémský duch zakladatele rodu. Zákoutí v ložnici zdobí Saudkovy obrazy nepostrádající erotické motivy.

.: Zákoutí ložnice ve druhém, „rodinném“ patře zdobí hostitelovy obrazy.

Jiné zátiší v bytě je „zařízeno“ umělcovou sbírkou oblíbených lahví tvrdého alkoholu postavených na jednoduché skříňce ze světlého masivu. Kompozici korunují obrazy s příslovečnými rty.

.: Mistrův bar je připraven hned v předsíni.

Dobře vybavená kuchyň působí možná překvapivě až stroze a rustikálně. Praktičnost tu má přednost před okázalými investicemi. Dřevěné a snadno přístupné regály nic nezakrývají a většina věcí potřebných k vaření je na jednoduchých a dlouhých policích.

.: V rodinné kuchyni vládne především praktičnost.

Z bytu pod sedlovou střechou je možné vykročit na terásky na třech stranách domu. „Děti si jednou budou moci zřídit místnosti i na půdě, ale to už se mě týkat nebude,“ podotýká hostitel. Na největší balkon se vystupuje z jídelny ve středu bytu.

I jídelna je něčím mezi konzervativně zařízeným pokojem a galerií. Výtvarná díla jsou na všech stěnách, televize trůní na starožitné komodě a nad dřevěným jídelním stolem pro šest lidí září secesní lustr. Samozřejmě je tu místo i na dětskou stoličku.

.: Jídelna vedle dětského pokoje ve druhém patře spojuje starožitné prvky s moderními.

Z každého koutu dýchá pohoda potvrzující, že jsou tady všichni rádi i pohromadě. Což mimoděk potvrdila maminka hostitelky, která v době naší návštěvy pomáhala s hlídáním vnoučka.

.: Dětský pokoj hraje světlými barvami, které do celého obytného interiéru vnesla partnerka.

Vyloženě veselý je dětský pokoj plný hraček. Hned od podlahy, kterou zdobí a zatepluje několik koberečků s dětskými motivy.

Při vzpomínání na různé příbytky nemohl náš hostitel zapomenout na chalupu nedaleko rakouských hranic: „Vykrádali ji takovým způsobem, že přijeli s valníkem a odvezli mi novou střechu. Dokud tam byla přísně střežená hranice, tak to bylo naprosto bezpečné místo, ale když tam začaly najíždět různé bandy, tak jsem to prodal.

Potom jsem vystavěl dům na venkově, který jsem dal přítelkyni, a pak vystavěl ještě jeden velký barák a dal ho také té samé přítelkyni. Proti tomu je toto chata. I když tam mám zařízený ateliér, už jsem tam několik let nebyl. Je to moderní stavba architekta Jarmila Srpa. Velkolepá stavba v Prokopském údolí. Trochu nadutá. Teď jsem tady, v domě dcerušky, nepatří mi nic a mám veškeré důvody být velmi šťasten."

.: Pohoda s malým Matějem na jedné z teras nad zahradou.

"Věci fungují, a poté, co jsem před dvěma lety přišel na mizinu, tak zase dokážu živit svoje malé děti a vnoučata. Protože nemohu prodávat fotografie - nemám negativy, živím se prodáváním obrázků.“ Zloději vůbec Jana Saudka vždy rádi navštěvovali, i když asi neuměli nikdy úplně docenit, kam se to vlámali.

„Od roku 70 do 77 jsem žil na Žižkově ve sklepě s oknem do světlíku (žádná hvězdná obloha jako na některých fotografiích). Tam mi ukradli i karmu. Nicméně tam nechali perský koberec slušné ceny, vybírali si podle zvláštního žebříčku hodnot.“ Tehdy opustil rodinu, odešel z třípokojového bytu v paneláku a úplně zchudl.

.: Umělcova slavná stěna pro fotografování je v tomto případě už jen kopií zdi ve starém žižkovském sklepě.

„Neměl jsem jinou možnost než bydlet tam, což mě zocelilo a sklep mi přinesl i takzvanou zeď. Byla vlhká a pracovala. Současné zdi - i tato - už jsou jenom napodobeniny, a je to ulhané, ale... Mám pořád nějaké ale. Ale ta první místnost mě moc naučila. Měla čtrnáct metrů čtverečních a já si zvykl pracovat na nejmenším prostoru, a to mi zůstalo. Tam jsem žil, spal. Kuchyňský koutek? Co vás napadá - ponorný vařič! Někdy jsem si s ním ohříval vodu i v lavoru.“

.: Malá kuchyňka je z fotoateliéru hned na dosah.

Ještě na jedno místo nás Jan Saudek pozval. „Dům, který jsem stavěl v posledních patnácti letech v obci Mokrovraty na Dobříšsku, kde jsem trvale přihlášen a na autě tak mám venkovské číslo, je na kraji lesa. Velice romantické a pěkné místo s obrovskou a velkolepou zahradou s jezírkem! Také tam mám břečťanem zarostlý protitankový kanón, který jsem dostal jako dar. Jako by tam skončila válka.“

Když Jan Saudek dostal v roce 1977 „trochu peněz z ciziny“, koupil tento dům v Braníku za čtyři sta dvacet tisíc.„Dneska je jenom ta zahrada, tuším, za čtyři milióny.“

„Je to pěkný, byl to můj sen mít vlastní dům. Teď sice patří dceři, ale žijeme si tu dobře. Nepřekážíme si a je tady dobrá atmosféra - jsou tu čtyři malé děti. Samí kluci. Teď je můj sen mít holčičku, ale vypadá to zase na kluka.“

.: Další místností v přízemí je i malířský ateliér s krásným výhledem do zahrady.

„Jsme v mém prvním domě a jsem rád, že jsem se po jednatřiceti letech vrátil tam, odkud jsem vyšel. Jsou sice i hezčí místa, ale nestěžuji si. Tohle je výborné místo a dneska jsme společně zjistili, že krb, kde jsem nezatápěl dvacet let, pořád ještě hoří,“ loučil se Jan Saudek.

Foto: Právo/Václav Jirsa