Článek
Nedávno pronajatý byt v členité novostavbě (s obchůdky v přízemí) je mezonetový a praktický i pro častou přítomnost osmileté dcery našeho hostitele. Ke snídani jí pravidelně dělává její oblíbenou kaši.
„Jsme tady krátce, ale postupně si to tu dovybavujeme, jak se nám bude líbit.“ Zatím jsou součástí interiérového vybavení i štafle a kbelíky s barvou.
„Mám tady věci nezbytné pro přežití, ale časem si tu vystavím i pár modelů z mé rozsáhlé sbírky aut v měřítku 1:18. Ve vile, kde jsem donedávna bydlel, měly své čestné místo - je to můj velký koníček. Příbuzné a kamarády jsem už dávno naučil, aby mi k narozeninám a k Vánocům dávali modely aut. A dnes už mám opravdu slušnou sbírku - asi šedesát aut. Některé modely jsou ručně dělané a certifikované.“
Dvě podlaží potěší
„Tento byt mě zaujal. I když jsem spíše typ na rodinný domek, který to tu, hlavně tím vnitřním schodištěm, trošku připomíná. Když si jdu na balkon zakouřit, tak se dívám do zeleně a mám pocit, že to nezdravé provozuji alespoň trochu zdravě,“ usmívá se Petr Havlíček.
Z televizních pořadů má natolik známou tvář, že považuje za výhodu, když brzy ráno odchází z práce a vrací se až večer, takže se ho sousedé na chodbě neptají, jak zhubnout.
„Potkal jsem tady zatím asi čtyři lidi, nejčastěji v garáži.“
Design bytu si řeší sám
„S nikým jsem se neradil, ale snažím se vše přizpůsobit dispozicím bytu. První tu byla sedačka, která barevně koresponduje s kuchyní, a vše další se jí bude přizpůsobovat. Mám rád přírodní materiály a kůže je pro mne velmi příjemná. Druhým požadavkem byla ložnice a představa o jejím vybavení z masivu se rozplynula, když jsem objevil postel za výhodnou cenu s potahem také z kůže. Teď už vím, že ložnice bude šedobílá, koberec, tapeta, pár doplňků. Všechno bych chtěl jednoduché, nepřeplácané, už kvůli úklidu.“
Kuchyň a pohyb vítězí
„Vždycky jsem chtěl mít velkou kuchyň, což se mi povedlo až tady. Ale zase v situaci, kdy až tak moc nevařím, protože máme úžasné obědy v práci. Připravuji tu jídla vlastně jenom pro dceru. Sám mám rád jednoduché a nekomplikované věci, včetně steaků, a je výhoda, že chutnají i dceři. Svíčkovou sice umím, ale nepouštím se do ní. O víkendu budeme spolu dělat guláš, ten má také ráda.“
K životu Petra Havlíčka patří i sport a sám je tak trochu překvapen, že nyní sportuje víc než v minulosti.
Centrum zdravého životního stylu Vittore nabízí klientům rady od stravovacích návyků přes pohyb až po psychiku. Něco mezi ordinací, kuchyní a tělocvičnou.
„Věnuji se tomu dvacet let a zkušenosti máme podložené i měřeními vykazujícími, že umíme snížit hladinu cholesterolů, tuků… Naši klienti jsou nejen obézní, ale často i nemocní - tlak, cukr… Pomáháme lidem vrátit se do aktivního života, ale mezi klienty máme i sportovce a ty, kteří si chtějí prodloužit mládí.
Přitom nikomu nic neslibujeme. Není to jen o jídle a o dietě, člověk kolikrát musí změnit celý svůj život, a pak se mu bude dobře i spát. Řešíme psychiku, relaxaci, jídlo, pohyb. Nikdy nikomu neříkáme kolik a za jak dlouho zhubne. Jsem rád, že i náš televizní pořad s Kateřinou Cajthamlovou není jenom šou, jako v originálním formátu. Je to i vzdělávání, jak konstatovali držitelé licence z Anglie, když viděli náš pořad a divili se, že ho dělají odborníci.“
Zeleň za garáží
„Vyrůstal jsem v centru Ústí nad Labem, které bylo naprosto příšerné nejen pro dětství. Pak jsem byl do maturity i po vysoké škole v Brně, kde jsem začal pracovat a bydlel v panelácích. Letitá zkušenost s odpuzujícími zážitky! Proto ta vize rodinného domku. Věřím, že až se mi v hlavě zase něco pohne, začnu stavět.
Bydlet na sídlišti mezi auty, kdy se všichni ráno vyvalí a večer zase zpátky, to už ne. I v práci mám výhled do lesa přes zelenou zahradu a tady taky. Příroda kolem mě musí být - to je moje podmínka,“ usmívá se Petr Havlíček při obsluze kávovaru hned vedle okna sahajícího k podlaze v pátém patře.
Přes svůj vztah k přírodě a odporu k přetlakům velkoměsta má náš hostitel rád i auta. „Jsem autíčkář, auta miluju. Během let svého podnikání jsem vystřídal dost vozů. I když mě přiváděly do ekonomického hrobu. Vždycky jsem chtěl mít Land Rovera - anglické tradiční auto, jako symbol mužského, hranatého a klasického auta. Jenže vyjet z garáží nejde plynule,“ přiznává s úsměvem „daň“ za splnění chlapáckého snu.