Jak bydlí a tvoří designéři Tomáš Ligas a David Kratochvíl

Navštívili jsme je v Tomášově bytě se zahrádkou. „Jsem z Chebu, ale po vyšší odborné škole ve Volyni jsem šel za prací do Prahy (osm let jsem pracoval u renomované firmy), oženil se a rozhodli jsme se se ženou koupit si malý byt i s vědomím, že nám jednou nebude stačit. No, s jedním dítětem by to tady ještě asi šlo,“ usmívá se při posezení v pergole, kterou si sám navrhl i postavil.

„Jednou bych klidně a rád bydlel v domě někde na samotě. Ale manželce se ta představa moc nezdá.“

Zatím si tedy užívají pohodlí v nově postaveném třípodlažním bytovém komplexu s oploceným parkovištěm a upraveným vnitroblokem s parkem a prolézačkami pro děti.

Sympatický objekt u Jesenice na jihovýchodním okraji Prahy zatím ještě lemují pole, přes která je na vzdáleném horizontu vidět hradba paneláků Jižního Města. „Jedno z kritérií výběru místa bylo i to, že jsme pěšky za pár minut v Průhonickém parku.“

David, rodák z hlavního města, šel zase jinou cestou. „Zatím bydlíme s manželkou v chatě, kterou postavil táta, a kousek od ní rekonstruujeme malý statek ve vesnici Nenačovice – na druhé straně Prahy. Stavení je tak staré, že si zaslouží zachovat. Samozřejmě je to po všech stránkách náročnější, ale bereme to i jako úctu k tomu, co vybudovali předkové.

Stodola je z roku 1900 a to už dům u ní stál. Co bylo možné svépomocí, to jsem si dělal sám. Ale teď už budu muset poptat firmu a řemeslníky. Jediné, čemu se ve volných chvílích ještě stačím věnovat, je hraní s kapelou Nikdo neví nic. Už máme připravenou k vydání desku s vlastními skladbami! Na vesnici jsem rád. V satelitu z nesourodých domů bych žít nechtěl.“

Přírodu mají rádi oba a potřebují s ní být v kontaktu.

Jejich oborem na škole ve Volyni byly návrhy interiéru a design nábytku. „Rádi se tam vracíme na semináře a taky tam mají v bufetu dobrou sekanou,“ shodují se i v tomto.

„Bydleli jsme spolu na pokoji a po osmi letech od školy jsme si řekli, že zkusíme společnou firmu. Baví mě kontakt s lidmi a brali jsme to jako výzvu,“ vysvětluje Tomáš a David dodává:

„I když je to mnohem větší zodpovědnost, pro nás je to ale zároveň zábavnější. Je třeba skloubit náš styl se zájmem klientů a výsledek musí mít hlavu a patu. Často se lidé divili, že se osamostatňujeme v době krize, která zasáhla také stavebnictví. Snažili jsme se. A i přes ne úplně lehké začátky se nám podařilo vybudovat si své jméno – Artikl interier – a klientelu.“

„Lidé postupně přicházejí na to, že když si zaplatí designéra, jejich investované peníze se jim v konečném součtu vrátí. Do interiéru si totiž pořídí přesně to, co odpovídá jejich představám a nemusí nic brzy pracně a draho třeba i předělávat. Samozřejmě jsme při naší kreativnosti limitovaní objemem peněz, které chce zákazník investovat,“ připomíná Tomáš.

Oba si pochvalují, že si už na škole řadu věcí – i řemeslných – osahali a vyzkoušeli svýma rukama. I při zařizování vlastních domácností si zkouší nápady a postupy, které pak nabízejí klientům.

„Osobně upřednostňuji minimalistický styl, ale nebráním se ani atmosféře francouzského venkova. Při experimentování s barvami a materiály si manželka párkrát klepala na čelo, co to zase vymýšlím. A musím přiznat, že někdy se mé testování opravdu moc nepovedlo,“ připouští Tomáš s tím, že výrazná tapeta na zdi v obýváku – jednom ze dvou pokojů – měla být původně v ložnici.

„V tapetách je dnes opravdu výběr a do interiéru určitě patří. Ale žena nechtěla z postele koukat na hlavy Japonky.“ Ukázka, že i designér si nechá říci.

Že je otázkou volby i vybavení kuchyně, potvrzuje pouze dvouplotýnkový vařič vedle kvalitního kávovaru.

„Kávu máme rádi a pijeme ji často,“ vysvětluje Tomáš při exkurzi po útulném bytě, jehož obytnou plochu zvětšují francouzské dveře vedoucí na předzahrádku s pergolou a několika oku lahodícími keříky a stromky.

„Když jsme zaplatili první splátku za byt, tak se tu začalo stavět a mohli jsme od začátku do projektu vstupovat. I v takto malém bytě se nám, díky možnosti hýbat s příčkami, podařilo na úkor koupelny zvětšit kuchyňský kout, kam se tak vešly další vestavěné skříně.

V kuchyni jsme si zároveň nechali udělat snížený strop s osvětlením, aby se pod něj schovalo odvětrání digestoře. Vybrali jsme si třeba i obložky dveří. Mám tu i kumbál s nějakým nářadím a rád si některé věci (pracovní stůl) dělám sám. Už proto, abych si je vyzkoušel. Jedna věc je něco vymyslet. A druhá, jestli to jde vůbec zrealizovat.“