Článek
Nepřehlédnutelným prvkem u žlutého domu je i dřevěný stožár se vztyčenou státní vlajkou. „Proč? Protože to tak má být. Za vlajku se nestydím, a proč ne?“
V interiéru hned upoutá velká voliéra s papouškem žakem. Klid a pohoda téměř hmatatelné.
„Víte co - já jsem se dostal do nejlepšího životního stadia. To mi budete těžce závidět,“ usmíval se lehce tajuplně náš čtyřiašedesátiletý hostitel: „V tomto domě jsou ženy, jen když chci já nebo syn. A nejsem závislý na jedné ženě. Jedno z nejideálnějších stadií! A bývalá žena jako milenka, to je taky docela dobré… Není problém říci návštěvě: Když se ti tu nelíbí, tak tě odvezu na Černý Most.“
Výhoda vlastního a venkova
„Jsem rodem Žižkovák, ale už s Ivanou Andrlovou jsme si postavili domek v Ďáblicích. Moc hezký řaďák, i když hlavně vysoký - čtyři podlaží. Stavěli jsme to ještě za socialismu pět let. A opravdu sami. Z divadla rovnou do montérek. A Ivana v tomhle byla úžasná, vůbec jí nedělalo problém postavit se k míchačce. Chodili se tam na nás dívat lidi jako na cíl výletu. Syn jednou odposlechl, jak si sousedi říkají, že tady staví ti herci, že mají ještě vilu na Praze 6 a tohle mají jako chatu… Samozřejmě jsme měli kulový! Když jsme se rozešli, každý jsme šli jinam.
Pro nové bydlení mi v Praze nabízeli byty za takové peníze, že jsem se rozhodl postavit si zase vlastní dům. Uvažoval jsem i o rekonstrukci starého stavení, ale naštěstí jsem se rozhodl jinak. Za rok to tu postavila firma, a bylo to,“ pochvaluje si po deseti letech obývání typizovaného domku s obytným podkrovím.
Metro a muzikály
„Proti původnímu projektu jsme změnili jen pár dispozičních detailů. V přízemí měly být mimo kuchyň ještě dva samostatné pokoje. Stěnu jsme zrušili a je tu jeden velký obytný a prosvětlený prostor. Jen s optickým předělem - obloukem pod stropem.
Taky ten baráček není to co onen čtyřpodlažní, kde jsme začali nahoře uklízet a když jsme se dostali dolů, tak se mohlo začít nanovo. Tady se uklízí docela dobře. Ne že bych tak vybíral projekt, uvažoval jsem hlavně podle toho, kolik bylo na výstavbu peněz. A toto bylo přijatelné, včetně ceny pozemku, který už není v Praze. Řekněme, že za tři milióny jste svým vlastním pánem. I na zahradě. S bytem se to nedá srovnat - pravda, když je v divadle dvouhodinová přestávka, tak si domů na oběd nezaskočíte. To je asi jediná nevýhoda. Jinak jsem autem na metru za pár minut - do centra autem vůbec nezajíždím.“
Metrem zajíždí Ivan Vyskočil i do divadla Metro Na Perštýně („Zrovna včera jsme hráli Tanec mezi vejci, komedii, na kterou lidi chodí snad už třináct let.“). Ještě o stanici blíže to má do muzikálových divadel Broadway a Hybernia (sešli jsme se krátce před premiérou crazy muzikálové parodie Kdo chce zabít Davida).
Boj o zeleň
Z domu vedou dveře do zahrady hned ze tří stran. Kontakt s přírodou je tu zřejmý.
„Moc nesnesu uzavřené prostory. Taky jsem bydlel v paneláku a vůbec mi to nevadilo, ale přece jenom otevřít dveře a vyjít na zahradu, být venku, to je něco jiného. Opravdu nechápu, že sousedi kácejí stromy. Pak ani nevědí, kam se schovat před sluncem. Nehledě na to, že vykácením krajních stromů ohrožují i ty další!“
U Vyskočilů zdobí zahradu stromy vysázené, ale i ty náletové. „Je tady jílovitá půda, a než se něco ujme, tak to trvá. Teprve nyní je tu trochu trávník. Ale žádný zahradník nejsem. Zahradě se věnuje hlavně syn, který tu teď žije se mnou. A nemůžu si to vynachválit. Už proto, že nám nikdo neříká: Ať sem ten pes nechodí, našlape tady… Když přijdu pozdě, tak mi to nikdo nevyčítá. Naopak - čím později se vrátím, tím víc mě náš Eda vítá!“ nepřestává si chválit svoji životní etapu náš hostitel.
Nezapomněl nám představit ani zvířectvo: Kavkazan Šejtan - turecky čert („kupodivu ho nepojmenovala Aniffe“) je celoročně venku, boudou pohrdá. Slyší na jméno Aleš. Buldog (Eda, Eduard řečený Petr) spí vevnitř. Žako má jméno Papí, kočky jsou Kočky.
Teplo do všech stran
Provoz domu ukázal, že krbová kamna jsou tak výkonná, že dokážou vyhřát i další místnosti. Stačilo vybourat okénko ve stěně, aby teplo mohlo jít rovnou i do předsíně, a otvor do stropu, takže se teplý vzduch rozvádí i podkrovím. Jinak vše slouží od začátku tak, jak má.
„Dokonce jsme tu neměli ani žádný problém během výstavby. Vsadili jsme na firmu, která postavila chalupu sestře v Českém ráji (celá rodina, kromě mě, jsou Švýcaři. Bratr a sestra emigrovali). Teď si tady sestra pořídila chalupu a nechala si poradit, aby ji strhli a postavili znovu. Tak mají pohodlnou roubenku a semilská firma se osvědčila u nich a potom i tady. Je pravda, že jsem si na ně nevymýšlel žádné špeky. Jen jsem nepochopil, proč podle původního projektu byla zavřená půda. Takže tam máme žebřík a další úložný prostor, kterého tady jinak moc není.“
K brance nás doprovodili, až na papouška, všichni. Dokonce i druhá Kočka přišla.