Článek
Po letech manželství s muzikantem Karlem Vágnerem se stále věnuje především svým dětem a kariéru v oboru bytové architektky si poslední čtyři roky buduje se slovy, že tou dobou jiní spíš končí.
Šestadvacetiletý syn Jakub, známý rybář, už žije po svém a ve svém. Třípokojový byt je tedy hlavně novým královstvím pro naši hostitelku, patnáctiletou Terezku - zpěvačku, která již účinkuje v divadle Semafor, a devítiletou Barušku.
.: Hra světel umocňuje atmosféru nejen u kuchyňské linky, ale i v celé místnosti. foto: Právo/Václav Jirsa
Kvůli dcerám a jejich školní docházce se „dívčí družina“ přestěhovala z Průhonic, kde bydlela v kouzelné vilce se zahradou. I tu si paní Monika vybudovala k obrazu svému. Ale: „Je pro mne důležité, aby holky chodily do dobrých škol. A dojíždění bylo opravdu komplikované, časově náročné. Na dálnici mezi kamiony i nebezpečné.“
Okouzlení světlem nejen v bytě
„Kromě toho, že mám vystudovanou bytovou architekturu, jsem absolvovala i divadelní akademii - obor alternativní herectví. Moje velká láska byla Černé divadlo. Principem tohoto divadla je vlastně také světlo. Tak se mi to prolíná i v tomto interiéru.
Vždycky jsem říkala, že bych si hezké bydlení udělala i pod mostem,“ reaguje se smíchem paní Monika na náš obdiv, patřící mimo jiné i nápaditému využití rozličných osvětlovacích těles na různých místech bytu - v kuchyňské lince, za skleněnými policemi, na stropech...
.: Odstraněním příček vznikl centrální obytný prostor jako společná kuchyň a obývací pokoj. foto: Právo/Václav Jirsa
„S pomlkami jsem se bytové kultuře věnovala, ale také jsem hodně cestovala po světě. A dívala se na něj očima své profese. Architekturu mám prostě moc ráda. Líbí se mi, že téměř vše, co si dnes vymyslíte, jde zrealizovat, a to mé kreativitě vyhovuje.
Při své práci mám nejraději, když přijdu do čistého a bílého prostoru, kde nic není. To je ta největší inspirace. Když se mi práce podaří, míra radosti spokojeného zákazníka převyšuje všechno ostatní. Obvykle se klienti stávají i mými dobrými známými, protože během spolupráce se docela sblížíme a poznáme.“
Návrat na Kavčí hory
Konkrétní změna adresy měla i další důvod - přiblížení se k ovdovělé mamince a návrat do krajiny dětství. „Děda tu v roce 1924 koupil vilu se zahradou a ještě mě maminka vozila v kočárku do okolních polí. Vidíte, a dneska je to skoro centrum Prahy!“
.: Bílá barva opticky zvětšuje a eleganci přidává i ložnici s pracovním koutem i místem na hračky. foto: Právo/Václav Jirsa
Už jen podle vyprávění o nedávných budovatelských zážitcích by mohla paní architektka energii rozdávat: „V červenci jsme byli na dovolené a já se po návratu rozhodla pronajmout dům a nastěhovat se do už vyhlídnutého bytu, který byl totálně vybydlený. Měla jsem na to měsíc! Tady ještě byli původní obyvatelé a do domu v Průhonicích už se chtěla nastěhovat jedna moc milá rodina.
Tou dobu jsem spala čtyři hodiny denně a měla vše do detailu zorganizované. Také jsem musela v tomto prostoru, o ploše sedmdesát metrů čtverečních i s balkonem, spočítat metry krychlové pro úložné prostory. A podle toho vše vymyslet tak, abych věděla, že se nám sem věci po převezení vůbec vejdou.“
.: Nové zárubně a dveře v předsíni a nové podhledy stropu zakrývají rozvody potrubí k radiátorům i odvětrání digestoře (vlevo). foto: Právo/Václav Jirsa
Stěhování proběhlo v září a v době naší jarní návštěvy prý už všechny tři vědí, že je jim tu dobře. „Bylo pro mne důležité zařídit další nový interiér tak, aby se v něm děti cítily jako doma. Jsou proto obklopeny věcmi, které už důvěrně znají. Jen Barunka měla trošku problém, protože ona je taková malá víla a na zahradě si velmi často prozpěvovala a tancovala.
Ten kontakt s přírodou jí tu najednou chyběl. Ale zase se tu cítí bezpečnější než ve velkém domě. Terezka mi po měsíci řekla, že si připadá, jako by tu byla odjakživa. To je pro mne, po více než dvaceti letech bydlení v domě za Prahou a neustálého dojíždění do centra, docela příjemná změna.“
Od varné desky je vidět na televizi
Od počítače a rýsovacího prkna (i to tu našlo místo v šikovně uspořádané vestavěné skříni) zpátky k dětem a plotně. Kuchyň je i zde srdcem domácnosti, kde se dobře vaří i povídá u stolu. Digestoř nad varnou deskou v ostrůvku je zavěšena tak vysoko, aby pod ní a přes hrnce bylo vidět na televizi.
.: Starožitný solitér dodává modernímu interiéru na klidu a útulnosti (vlevo). Barvy interiéru musely opticky zvětšovat, protože prostor je malý.foto: Právo/Václav Jirsa
„Mám tři děti... vaření mě ale zase až tak nebaví, protože jsem v kuchyni neustále. A jak to tak bývá, děti mají rády zavedená jídla a na extra recepty si nepotrpí. Minimálně jednou denně vařím teplé jídlo. Být mámou mě ale baví moc a hlavně to považuji za to nejdůležitější ve svém životě.
Opravdu hodně jsem do dětí investovala a také mi dneska dělají radost. Vůbec nelituji, že jsem si s pomocí paní na hlídání nebudovala kariéru.“
.: Do malé koupelny se vejde umyvadlo, vana se skleněnou zástěnou, WC, bidet, pračka se sušičkou i skříň na čisticí prostředky.foto: Právo/Václav Jirsa
Než náš čas pro návštěvu rychle uplynul (paní Monika musela vyzvednout dceru ze školy), přecházeli jsme v rozhovoru od architektury k dětem a plynule zpět.
„Vzpomínám si, jak malý Jakub spinkal v krásném bleděmodrém pokojíčku s bílými obláčky. Dneska interiér vůbec nepotřebuje. Nejšťastnější je v přírodě. Nevím, jak jsem mohla přivést na svět a vychovat takového dobrodruha! I když já jsem vlastně jako dítě byla také dobrodruh. Akorát s tím rozdílem, že Jakub prozkoumává deštné pralesy v povodí Amazonky a mým teritoriem byly Kavčí hory.
Československá televize se tu začala stavět, když mi bylo osm let. Mám tam pod základy schovaný poklad!“
