Článek
"Jsem ze severní Moravy, z Krnova, a po škole na brněnské JAMU mi opravdu přálo štěstí. Už ve čtvrťáku mi zavolal Jakub Špalek ze souboru Kašpar a nabídl mi roli - němou, ale hned jsem ji vzala. V souboru hraji dodnes a Divadlo v Celetné považuji za svoji domovskou scénu," konstatuje devětadvacetiletá Monika Zoubková, která si před časem užila velkého publika ve Švandově divadle při hře Absolvent.
"Nabídka mě nadchla a cítila jsem ji jako velkou příležitost a po přečtení scénáře jsem si říkala, že snad tu roli nemůžu ani přijmout. A hrát po boku Ivany Chýlkové, paní Gabriely Vránové nebo pana Jaroslava Satoranského a dalších je zážitek. Navíc před plným hledištěm velkého divadla. Diváci chodí i na zájezdová představení. Hraní si užívám, ale někdy je mi líto, že na vážnější věci si do Celetné někdy najde cestu jen pár lidí."
Do Prahy na prázdniny
Monika Zoubková žije a hraje v hlavním městě už několik let. Rodiče - lékaři - jsou sice z Prahy, ale šli hned po medicíně za prací s bytem.
"V té době už měli moji sestru. Mám dva sourozence a na rozdíl od většiny dětí, které z města odjíždějí během prázdnin na venkov, tak my jezdily do Prahy. A vždycky jsem si tu přála bydlet. A že se mi to podařilo spojit i s prací, považuji za velké štěstí. I když si rodiče dlouho mysleli, že budu také lékařka. Ale dneska jezdí na každou moji premiéru. A až se přestěhuji do nového - loft bytu v bývalé továrně, tak sem do garsonky po dědovi bude zase kvůli práci jezdit na pár dní v měsíci maminka."
Zářivě červená pohovka se dá i rozložit. Foto Právo/Václav Jirsa
Malé, ale funkční
Jednopokojový byt doznal největších změn v koupelně, kde umakartové jádro vylepšila obložená koupelna s moderním sprchovým koutem. Jinak se v interiéru měnil jen nábytek. Ten ze světlého dřeva vystřídaly originálně pospojované plechové skříňky v efektní červené a černé barvě.
Zakoupeny byly v obchodním domě IKEA - oddělení kancelářský nábytek. K tomu červená rozkládací sedačka, stolek s laptopem (velký počítač tu zabral moc místa) a pak už jen zvýšený pult oddělující kuchyňskou linku od zbývajícího prostoru. U pracovně-jídelní desky jsou pohodlné barové stoličky.
Plechové skříňky jsou neobvyklé a díky svému barevnému ladění velmi výrazné. Foto Právo/Václav Jirsa
Plná, ale vzdušná
Obytná místnost zůstává i přes minimum prostoru vzdušná. Kromě obrázků od malého synovce na poličce s knihami pokoj zdobí už jen jeden obraz. Ovšem téměř přes celou stěnu. Nesmíme zapomenout na odkládací stolek na knihy. Spolu s lampou a dalšími doplňky má šedostříbrnou barvu, a doplňuje tak decentní paletu barev ve sladěném bytečku.
"Obraz mám už od školy a pořád ho převážím do míst mého bydliště. Ze Strašnic jsem ho nesla na zádech a kolemjdoucí se dost divili. Namaloval ho před pár roky kamarád Ondřej, brněnský scénograf, ale nevím, kde mu je dnes konec."
Jídelní kout zdobí také fotografie osmiletého synovce, vedle je zarámovaná ještě fotografie černošské holčičky Mariam Kukiriza z Ugandy, kterou Monika na dálku před čtyřmi roky adoptovala a ročně jí posílá sedm tisíc korun na školné.
Stěny zdobí množství fotografií. Foto Právo/Václav Jirsa
"Když si to uvědomíte, tak to není tolik peněz a tomu dítěti dopomohou ke zdravotní péči i školnímu vzdělání. Píšeme si, pravidelně mi posílají její vysvědčení. Dneska už je jí osm let, stejně jako synovci Matějovi. Mám z nich radost."
Rýsující se plány
Tovární komín dodnes připomíná původní účel stavby s vysokými stropy - ideální na instalování mezipatra v otevřeném bytovém prostoru.
"Na možnost pořízení bytu v této lokalitě mě upozornil kamarád a zajímavá byla i poměrně příznivá cena. Není to v žádné luxusní čtvrti. Když jsem prostor viděla poprvé, byly tam jen holé zdi. Stavba se protahovala a pořád tam odstraňuji nedodělky, ale už se to rýsuje a těším se do nového a samozřejmě většího," konstatuje spokojeně Monika.
Byt je malý, ale účelně zařízený. Foto Právo/Václav Jirsa
Tentokrát se už naše hostitelka se zařízením interiéru nespoléhala jen sama na sebe a využila pomoci kamaráda architekta. "Ještě tam nemám ani kuchyň, ani koupelnu. Zatím je tam jenom vana na betoně. Byt má osmdesát metrů čtverečních a zahrádka ve vnitrobloku ohraničená zídkou má dvacet metrů. Už se na venkovní posezení u stolku těším. Musím zařizovat postupně, protože to spolyká spoustu peněz. Výhoda malého bytu v paneláku je i malý nájem..."
Bylinky v truhlíku za oknem garsonky naznačují vztah naší hostitelky k vaření. Ale sama nám s úsměvem upřesnila: "Přes vaření moc nejsem, jsem spíš přes to pěstování bylinek. Už se těším, až si v Libni na jaře zasadím své první rostlinky. Snad se jim tam bude dařit stejně tak dobře jako v Zahradním Městě."