Článek
„Měl jsem při výběru štěstí jako při koupi prvního auta, kytary i psa,“ pochvaluje si Petr Štěpán lokalitu i atmosféru stavení uprostřed okolních zahrad se starými stromy.
„Původně jsme si mysleli, že budeme během rekonstrukce podkroví žít ve dvou přízemních místnostech. Ale velmi brzy nám řemeslníci vysvětlili, že když se dělají nové rozvody nahoře, budou se muset udělat i dole. Také se ukázalo, že je nutné celou stavbu zpevnit ocelovými pláty a vše se, jak to tak bývá, prodražovalo. Už to tu ale vypadá podle našich představ a postupně se věnujeme i zahradě.“
Z Eastwicku do Karlína
V okolí nejsou jediní, kdo modernizuje původní domky, ale přesto si tu prý připadají díky klidu jako při víkendovém pobytu na chatě. „V parných dnech jsem říkával kamarádům z Brna, ať se k nám na zahradu přijedou vykoupat a svlažit,“ usmívá se Petr Štěpán spokojený hlavně s tím, že už jsou tady tři roky doma a v pohodě.
„Když jsem se s Luckou před šesti lety poznal při natáčení televizního filmu – detektivky Škodná – tak jsme pak ještě nějaký čas bydleli v Brně i v Praze. Já jsem hostoval v Divadle Pod Palmovkou, Lucka jezdila po republice s jiným divadelním souborem a bylo to docela divoké a únavné. Teď se nám to tu už hezky ustálilo, i když i teď je někdy ježdění moc. Také proto jsme bydlení pojali jako na chalupě," vysvětluje herec.
"Máme kolem sebe rádi hezké věci a takové, ke kterým máme osobní vztah. Shodli jsme se, že interiér se sklem, kovem a designovými detaily není pro nás. Řádí tu pes i děti. Nejsme sice nějací nepořádníci, zálibu ve věčném uklízení ale nemáme a upřednostňujeme pohodlí,“ dodává.
Petra Štěpána jsme navštívili v době, kdy v jeho hereckém programu je hostování brněnského souboru v Hudebním divadle Karlín s úspěšným muzikálem Čarodějky z Eastwicku. Za hlavní mužskou roli Darryla získal v roce 2007 Cenu Thálie. Tentokrát – na přelomu listopadu a prosince – Petr nebude muset pendlovat po stále ucpané tepně D1. Mezi reprízami jim spřátelená pražská scéna zajistila ubytování.
V době naší návštěvy paní domu pro změnu zkoušela v Městském divadle Brno hru Jakub a jeho pán v režii Stanislava Moši. A aby to bylo ještě pestřejší, Petr se připravuje se souborem i na brněnské inscenování Bídníků v Bratislavě.
Kdo vám to, paničko, dělal před námi?
Zásadní rekonstrukce domku i tady přinesla tolik netušených zážitků a nervů se zedníky, že si náš hostitel nemohl nevzpomenout na divadelní hru dánského autora Řemeslníci.
„Hra je založena na velmi prostém námětu, který všichni známe. Nejeden dialog například začíná otázkou: A kdo vám to, paničko, dělal před námi? Zažil jsem tady tolik lidí, kteří jako by vystoupili z té hry, až mi to přišlo neskutečné! I my jsme se museli s jednou firmou rozloučit a vše naštěstí dodělat s jinou. Původní stavbyvedoucí k nám přestal docházet, prý proto, že se bál, CO ZASE BUDE… Nebo mi dodavatel do telefonu tvrdil, že stěna – u které jsem stál a právě ji přeměřil – je dvakrát silnější, než jsem zjistil já.“
Novou divadelní hlášku by mohl Petr zakomponovat do příští hry po dialogu s šéfy firmy u něho na stavbě. Už rozezlen je usvědčil ze špatně odvedené práce, neodpovídající plánům. Na otázku, co z toho teď vydumali, opáčili: No, tak tož jako, že máme asi máslo na hlavě. „Až pak sem přišli opravdu šikovní chlapi a ti dělali jako na svém.“
Otevřený prostor pro pohodu
Ke konečnému stylu zabydlení zvětšené obytné plochy došli přirozenou cestou, bez dlouhého domlouvání. „Řekli jsme si, že tu chceme kámen, dřevo, do budoucna i kované doplňky. Zašli jsme do obchodu a zjistili, že se nám líbí podobné věci. A já nakonec zjistil, že mě baví dělat rukama a realizovat se i na zahradě. To by mě ještě před pár lety nenapadlo!
Na rozdíl od mého bratra, který se doma takovým věcem věnoval – a máma mi ho během mého studia gymnázia oprávněně dávala za příklad – já byl spíš ten kavárenský typ,“ usmívá se Petr, když nám ukazuje rodící se kamennou zídku na zahradě za domem.
„Byly to nášlapné kameny v cestičce do nikam, kterou tu měla paní před námi. Kvůli trávníku jsem je vyndal a použil o kus dál. Pravda, trávník je teď vydupaný, protože tam přes léto stál pingpongový stůl.“
Petra Štěpána budovatelské úsilí ani po zkouškách nervů neopustilo a nyní se soustředí na dokončení pergoly s krbem. I tam se vejde ke stolu hodně kamarádů z divadla, kteří si sem rádi zajíždějí odpočinout od města.
„Je to tu otevřený prostor. Nedělám to tady proto, abych machroval před sousedy. Nehledě na to, že není čím. Nemáme potřebu mít na zdech drahé obrazy. Většina věcí je tu hlavně funkčních a na zdech máme třeba obrázky v zajímavých dřevěných rámečcích z dovolené v Thajsku.“