Dům plný kytar je domovem spokojeného samorosta

Téměř na samotě v obci Jackov, kousek od Moravských Budějovic, si užívá nejen okolní přírody, ale i kouzla práce – koníčku ve vlastním tempu a v příjemném prostředí. Jeho mottem je: Dělat věci, ze kterých mám dobrý pocit.

Střídmé, praktické a přitom útulné zařízení domova tříčlenné rodiny je mu zázemím pro precizní zpracování nástrojů (Vlček Basses), které si oblíbila řada našich i zahraničních umělců z různých žánrů. Od jazzu po country.

„Jak to tak bývá, když jsem chtěl hrát na kytaru podle svých představ, tak jsem si ji pro sebe postavil, to byla moje první – před dvaadvaceti lety,“ vzpomíná původní profesí mechanik letadlových přístrojů. „Zrovna když jsem v Hradišti dostudoval tento zvláštní obor, Boeing koupil konkurenční letecké závody a brzy bylo po práci. Tak jsem řadu let dělal na NC obráběcích strojích.“

Zručnost a zkušenost z různých oborů včetně znalosti chování odlišných dřev v součtu dává našemu hostiteli schopnost vyrobit kompletní hudební nástroj nezaměnitelných kvalit. Od opracování dřeva až po namontování vlastnoručně dodělaných elektro součástek (kupovaných dílů je na jeho nástrojích minimum).

Sledovat jej při práci v dílně je hotový koncert! Na úspěšnost v jeho současné profesi mohlo mít vliv i to, že děda byl truhlář. Na většinu věcí si ale musel přijít sám…

„Dnes si na kytaru zahraji jen pro sebe, protože už mě baví hrát si jenom podle svého. Teď jsem se seznámil s muzikantem, se kterým si vyhovíme a rozumíme si, navíc bydlí nedaleko odsud. Tak uvidím, jestli se vrátíme třeba i ke koncertům. Pamatuji si, že když jsem dělal dokola na směny (i noční), tak člověk úplně přijde o svůj život. Teď jsem spokojený.“

Na místě, kde dnes stojí dobře vymyšlený a prostorný dům, bývala téměř na stejném půdorysu stodola.

„Před dvaceti lety jsme ji zbourali a kameny i cihly z ní použili na novou stavbu. Šílená práce, ale mám z toho dobrý pocit. Jinak je tady všude hlavně hodně dřeva. A hluboké základy – čtyřicet centimetrů betonu základové desky a pod ní ještě čtyřicet centimetrů tepelné izolace. Díky tomu tu je nejen v přízemí obrovská tepelná pohoda. Když v zimě svítí slunce, tak vlastně netopíme, protože vzduch se ohřeje přes velká okna. Na všechno nám stačí krb s průduchy do patra. A ty kolikrát ani nevyužíváme,“ pochvaluje si Miroslav Vlček.

Vyrůstal v nedalekých Moravských Budějovicích, také v domě se zahradou. Tady mu vyhovuje ještě větší prostor v zeleni. Na velkém pozemku za domem vybudoval sklep a vedle něho i pec speciálně na pizzu („Máme ji rádi. Samozřejmě v ní lze upéct také chléb nebo i kachnu,“ usmívá se Miroslav).

Je zde místo i na kůlny se dřevem, další zázemí a také na zastřešenou „čajovnu“ s výhledem za humna. Veliká pohoda – celoroční!

„Zahradu sekáme před domem jen občas, hektary za domem dvakrát do roka… Zvířata, kromě koček, nemáme. Všechno by to byly starosti navíc. A kdo by je zabíjel!“ prozrazuje mimoděk Miroslav Vlček svůj pohled na naplňování života.

„Už jak vezmete dřevo do ruky, musíte cítit, jakou bude mít rezonanci, a pak ho můžete začít ručně opracovávat. Takového výsledku strojním opracováním nikdy nedocílíte.“

Asi nepřekvapí, že si náš hostitel vyrábí i nábytek – stůl, polici pod televizi… „Mám ze dřeva takový odpad, že by bylo škoda ho vyhodit…“ Což neznamená, že by všechny bytové doplňky byly vyrobené z amerického ořechu, indického palisandru, afrického mahagonu nebo evropského javoru.

„Návrh na dům jsem si vymyslel sám, ale plány mi překreslila kamarádka architektka, která mi poradila i s různými detaily.“ Hlavní vstup přes prostornou předsíň je ze zadní strany domu. Na slunečnou terasu před domem vedou velká okna i dveře. Z obývacího pokoje i dílny.

Dřevěné schodiště zdobí i obrazy, památka na otce malíře. Prostě se tu vlastně všude snoubí mistrovské řemeslo s uměním.