Domovy sochaře Petra Nováka

Najdete tady nejen jeho ateliér, ale i unikátní galerii s desítkami soch lidí i zvířat. „Vlastně ani nevím, co označit za hlavní domov,“ říká s nadsázkou Petr Novák, který podlehl kráse zdejšího kamene, hlavně pískovce.

Jeho poznámka o domově je zcela pochopitelná. Ráno totiž sedne doma v Jaroměři na kolo a přesune se do Josefova, který je už dávno součástí tohoto města. Tam někdy až do noci opracovává to, co mu doslova projde rukama. „Mám naštěstí tolerantní ženu, která má pochopení pro mou pevnostní zaujatost,“ dodává sochař.

Petr Novák absolvoval hořickou kamenickou průmyslovku a Akademii výtvarných umění v Praze. V dětství ale snil střídavě o kariéře námořníka nebo malíře. Když pomineme jeho vlastní tvorbu, kam se od jeho čtyřicítky výrazně otiskla láska ke koním, zanechal klasické sochařské a kamenické otisky v hlavním městě, např. sloupky v zábradlí mostu Legií u Národního divadla.

„Měnily se ty poškozené, někdy v sedmdesátých letech. Potom jsem pracoval na kopiích vnější výzdoby Národního divadla,“ vzpomíná na sochařské začátky.

Do jeho života zasáhla i změna poměrů v listopadu 1989. Doslova jako vandrovník ze starých časů, s taškou přes rameno, ve které měl chleba a konzervu se sardinkami, se vydal do Rakouska a do Itálie. Tu navštívil už jako student, ale domníval se, že to byla jeho první a zároveň poslední životní cesta.

„Hranice mezi Rakouskem a Itálií jsem přešel pěšky. Celníci kroutili hlavami, kde jsem nechal auto, takový podivín byl v těchto místech kuriozitou,“ říká celoživotní majitel řidičského průkazu, ale taky celoživotní nemajitel auta. Itálie se stala jeho trvalou láskou, v Benátkách dokonce vystavoval.

Když na počátku tisíciletí vyhrál soutěž na sochu cválajícího koně pro soukromého investora, otevřel se mu nový svět. Kůň v mnoha podobách ho od té doby provází téměř nepřetržitě. Dvě skulptury jsou ale pro něho zásadní.

Tou první je jezdecká socha Tomáše Garrigua Masaryka v Lánech, druhé sousoší připomíná u Střezetic jezdeckou bitvu prusko-rakouské války v roce 1866. „Měl jsem tu myšlenku v hlavě dlouhá léta, chtěl jsem postihnout fakt, že ve válkách neumírají jen vojáci a další lidé, ale trpí i zvířata. V minulosti pochopitelně nejvíc koně,“ připomíná sochař, jehož dílo je ve Střezeticích k vidění od roku 2016.

V Petrově Gypsotéce, což je jedna z mnoha komnat v Bastionu IV, najdete desítky studií, kde nescházejí ani koně. Zastavujeme se u jezdecké makety císaře Napoleona. Sochař přiznává, že sošku ztvárňoval se silným vnitřním nepokojem. Napoleon přece za sebou zanechal kromě slávy i zpustošené země, města, krajiny, statisíce mrtvých a raněných.

„Někdo mi pak řekl, ať se na Napoleona zkusím podívat i jako na člověka, který například zcela změnil právo a před soudem tak měl chudák stejná práva a šance jako boháč, což bylo do té doby nemyslitelné,“ přiznává umělec.

Kůň vstoupil do sochařova prostředí i doslova. Před lety si Petr Novák pořídil bělouše Dragana z plemene šagia arab. Má k němu v bastionu doslova pár metrů. Navíc stálo toto nádherné zvíře i modelem ke střezetickému pomníku prusko-rakouské války.

Dům v úzké jaroměřské uličce, ve kterém rodina žije už tři desetiletí, je společným výtvarným dílem Petra Nováka a jeho paní Táni.

Sochař tu přenechal větší část kreativity své ženě, pro kterou je to čistě vedlejší a zábavná aktivita. Vytváří třeba ručně vázané a tkané tašky a dům zdobí její vitrážová stínidla.

Při vstupu do zahrady hned za vrátky je velký kamenný stůl (Petrův výtvor) stíněný šikovně střiženým stromem, který poskytuje v létě příjemný stín. A hned za ním stojí Petrova diplomová práce - socha, jak jinak. Originální tu je i odvod vody podél domu.

„Kdysi tu bylo klasické betonové zakrytí, ale vytesal jsem z kamene něco jako malý potok,“ komentuje umělec klikatou stezku pro vodu. Ta se stáčí ke svahu, kde se zároveň rozbočuje do mírnějšího klesání. Na křižovatce stojí malá vytesaná žába. Tu vymyslela sochařova žena.

„Když teče vody málo, žába ji zadrží a pošle do zahrady, aby se voda držela v krajině, jak se teď moderně říká. A když jí je hodně, voda se přelije přes žábu a nedrží se kolem domu.“

Secesní rodinný dům z roku 1911 si udržuje atmosféru starých časů mírně doplněnou současností. Kam oko pohlédne, tam najdete vedle výtvorů Táni Novákové přirozeně i Petrovy doplňky.

Dají se k nim počítat nejen sošky zachycující dceru a syna v dětském období, ale třeba i obrazy nebo dřevěné hračky, protože sochařova kreativita nekončila nikdy jen u kamene nebo bronzových odlitků. Část klik nahradil vlastními zvířecími motivy. Za pelestí manželské postele se stěna změnila v malířské plátno.

Vzpomínkou na dětská léta potomků je malovaný strop v jejich pokoji v patře. Petr Novák dodnes vzpomíná, jak ho bolelo za krkem, ale pro děti, kterým tu vyrobil i postele a zákoutí, vytvořil jedinečné prostředí. Pohled na modrou oblohu skrze sloupy řeckého chrámu se neomrzí ani dospělým!

Může se vám hodit na Firmy.cz: