Domov zpěváka Ondřeje Rumla ovládla hudba a lvi

Aby toho sympatická dvojice neměla snad málo kosmopolitního, byt zdobí sbírka sošek a obrazů lvů afrických. Náš hostitel je má rád a také se v tomto znamení narodil. V oblibě má i dřevo.

„Moje největší manuální práce tady byla rekonstrukce prkenné podlahy, kterou jsem přebrousil, znovu vyspároval a před nalakováním namořil bílou barvou. Líbí se mi to tak,“ pochvaluje si své dílo třiatřicetiletý zpěvák, kterému poslední dobou přece jenom ještě větší radost dodává nová deska nazvaná Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha.

„Začínal jsem tady před osmi lety jako podnájemník. Líbí se mi tady. Je to tu mezi starými baráky z kopce do kopce a opravdu jako v Jablonci. Vzal jsem si hypotéku a byt koupil. Dovedu si představit, že ho jednou budu pronajímat a přitom za Prahou postavím domek se zahrádkou.“

Zatím mladému páru k životu (často večernímu) dvoupokojový byt stačí. Jedna místnost s vysokými stropy je kuchyní s obývacím pokojem v jednom. Vybudované mezipatro zůstalo v mezičase a zatím slouží spíš jako plocha pro květiny. Vedlejší místnost je ložnicí i hudebním salonem. „Když potřebuji, zahraju si tam na piano, i když to úplně neumím. Ale co potřebuji, to zvládnu.“

V ložnici Ondřej zvolil své oblíbené teplé barvy – od oranžové po žlutohnědou. „Hlavně tu máme většinou zatažené závěsy, protože často dlouho ráno spíme a máme rádi přítmí. Až to uvidí máma, vynadá mi, že nemám naklizeno,“ usmívá se Ondřej, když odsouvá ze záběru sušák na prádlo.

„Kdyby přítelkyně nebyla touto dobou ve Španělsku, tak tu naklizeno je,“ dodává Ondřej k výkladu o svém vztahu k bydlení.

Tramvaje tu nejezdí a pod okny je náměstíčko se vzrostlými stromy. „Je to tu příjemné. Pokud ovšem ráno v sousedství zedníci nespustí nákladní výtah.“

Kuchyňku tvoří jen pár skřínek s pultem oddělujícím pracovní prostor od obývací části místnosti, ale pro potřeby páru skvěle stačí a prostor zútulňuje.

„Většinou jsem u sporáku já. Přítelkyně také vaří, ale stydí se, protože tvrdí, že já to umím líp. Dobrá finta,“ směje se Ondra a ještě dodává pochvalu:

„Skvěle vaří kubánská jídla – často používá černé fazole, rýži. Tu umí určitě lépe než já. K tomu kus masa, někdy sežene zelené banány, které osmaží jako přílohu. Nebo maniok – to se tu dá také sehnat a zvládá vše skvěle připravit. Já většinou vařím polévky, které umím. Navařím hrnec a máme to na několik dnů…“

Kdo si pamatuje Ondrovo úspěšné tažení pěveckou televizní soutěží, musí konstatovat, že poslední dobou nabral ku prospěchu pár kilo na váze.

„Když jsem získal roli v obnovené premiéře muzikálu Hamlet, Janek Ledecký chtěl, abych nabral nějakou svalovou hmotu. Dokonce jsme se vsadili o lahev. Já přibral, ale dodnes jsem od něj výhru nedostal. Pravda je, že rocková verze Hamleta byla jedna z nejlepších věcí, na které jsem dělal a moc mě to bavilo,“ vzpomíná s úsměvem na svoji dráhu muzikálového herce získávajícího v oboru na váze.

„Tenkrát jsem chodil asi tři čtyři měsíce – třikrát čtyřikrát v týdnu – do posilovny. Měl jsem k tomu i speciální jídelníček. Opravdu jsem přibral! Muzikál skončil a já do posilovny přestal chodit. Váha se mi ale k mé spokojenosti ustálila. Vyběhnu kopec a necítím problém. Mám kamaráda, který váží tolik, že má problém jít i po rovině.“

Ondřej si vlastníma rukama udělal i v malé předsíni mezipatro – další úložný prostor, kterého tu (ostatně jako všude jinde) není nazbyt.

„Mohl jsem při tom být pečlivější, ale i tak to slouží dobře.“ A ještě nějaký čas určitě bude. I když představa o změně, jak víme, už existuje.

„Nedovedl jsem si představit, že bych do smrti bydlel po podnájmech a různě se stěhoval. Vlastní bydlení i vize domku za Prahou mi dává docela klid a jsem teď spokojený.“