David Koller se ve svém domě se zahradou a vinicí cítí spokojený

Jenže čas utíká i rockerům a po letech radostného užívání, včetně nahrávání ve studiu, zjišťuje, že bydlet – a nahrávat – na dvou adresách (ta druhá je v Praze) může být nejen inspirativní, ale i vyčerpávající.

„Objevil jsem to tu před třiceti lety asi i díky kamarádovi a spoluhráči z Jasné páky Michalovi Ambrožovi. Přivdala se sem jeho sestra a já u nich při návštěvách přespával. Vždycky se mi tady líbilo, až jsem se rozhodl tady koupit přes realitku víkendový dům. Nebude se mi s tímto prostředím jednou loučit snadno,“ přemítá, když nás vede přes kamenné terasy za domem k vinici. Stromy už tu nabíraly na květ, poletovaly včely a vše na úpatí Svatého kopečku jen umocňovalo kouzlo rozhledu.

Ještě nedávno si David Koller myslel, že překonávání vzdálenosti mezi Prahou a Brnem po nevyzpytatelné dálnici vyřeší přelétáváním vrtulníkem.

„Opravdu jsem si udělal pilotní průkaz na malý vrtulník. I kvůli romantickým důvodům, ale když mi tady v garáži, kam se ta helikoptéra vejde, na kopci u kamaráda překousaly kuny kabely u auta, tak jsem pochopil, že ani to není spolehlivá cesta. A tak si chodím zalétat jen půjčeným vrtulníkem.“

Brzy se ukázalo, že rekonstrukce starého řadového domku – vlastně blízko centra – nemá smysl. „Projekt mi udělal známý mikulovský architekt, s kterým jsem probral, co vše tady potřebuji mít. Když na úřadě schvalovali plány, moc nechápali, proč tu máme pět záchodů a koupelen,“ usmívá se otec čtyř synů – pětatřicetiletého, osmnáctiletého, šestnáctiletého a tříletého… Jeden studuje v Brně a má to tu také za svou oblíbenou základnu.

V přízemní místnosti je hudební režie s mixážními pulty a reproduktory. A vedle nahrávací studio. Vznikalo tady i – po osmi letech – poslední album DK-LP XXIII. Tři roky si David s kapelou ukládal skladby do šuplíku, a dnes má všech devět i videoklipy. Včetně písničky Spokojená.

Hudební režie je další „perlička“ projektu. Vlastně je to speciálně vybetonovaná místnost v místnosti s dvojitými dveřmi. Když je zavřete, neslyšíte zevnitř ani notu. Do studia se pro změnu vchází z příjemné zimní zahrady – do místnosti s krbem! A dalšími dveřmi vedoucími ke kuchyňce, která může být zároveň elektro dílnou sousedící s koupelnou a saunou, se prochází do původního sklípku pod zemí. S kamennou podlahou pamatující habány.

„Ředitel mikulovského zámku mi říkal, že se tady všude něco našlo. Jen na Tanečním vrchu (Tanzberg), jak se mu dřív říkalo, protože se tam jen pálily ohně a tancovalo a přinášely oběti, nic. Až katolíci, aby ukázali, kdo je tady pánem, z toho udělali Svatý kopec.“

Přízemí domu je vlastně vyhrazeno muzikantům a návštěvám. V patře vystavěném vedle původní půdní přístavby a s kamenným štítem jsou pokoje pro členy rodiny – od ložnice s dětskou postýlkou po studentský pokoj s horolezeckou stěnou. A kuchyní s jídelním stolem a přímým vstupem na terasu.

Po kamenném chodníčku je to pár metrů do letní kuchyně zapuštěné do svahu. Dále se stoupá k modernímu domečku pro hosty – kostka smontovaná a obyvatelná za pár hodin… Vedle ní je místo i na vířivku. A za brankou se otevírá možná netušený a vzpomínaný ráj! Místní přátelé Davidovi pomáhají s jeho odrůdou vína.

„Založil jsem i záhony na zeleninu a přes sousedovu zahradu sem náklaďáky navážely novou zem. Napřed kompost a na to dvacet centimetrů dobré zeminy. O ruce se nebojím a dříví opilej nesekám.“

„Nejdříve jsme si tady mysleli jen na chalupu. Původní stavení vymalovali, odvlhčili, udělali pár úprav a po první zimě to tady vypadalo, jako když jsem to koupil. Tak jsem nechal zbourat střechu a na původní zdi jsem postavil patro. A nakonec tady dva prostřední synové vychodili základku. Ale někdy sem chodí paní uklízet nic, protože tu nikdo nebyl. Temperovat to tu dneska také není jen tak, a něco teď prodávat, to taky není to pravé. Nikam nepospíchám, ale v hlavě to už máme. Nemluvě o tom, že za pár let půjde do školy i nejmladší syn,“ konstatuje přece jen zpěvák a skladatel se vzpomínkou:

„Tenkrát, na konci devadesátek, jsem měl už Prahy plný zuby. Myslel jsem si na Šumavu, ale tam je na mě zima i v létě. Mám rád i místní teplo a vlastně trvale tu bydlíme posledních deset let. Jakmile nechávám cestou sem za sebou Brno, tak ze mě padá stres.

Ale jinak se moje věci celá léta vejdou do jednoho kufru a můžu jet dál. Ten kufr mám v Praze. My muzikanti jsme trošku kočovní. A dokud budu mít živou kapelu, tak budeme jezdit hrát.“

Může se vám hodit na Zboží.cz: LP XXIII - David Koller, ČeskosLOVEnsko - David Koller [CD]