Dana Makrlíková zachraňuje zahrady i domy

A co více! Z léta opuštěné ruiny a zarostlé, zpustlé zahrady udělala během dvou let skvělé místo! Aby toho nebylo málo, na partu zedníků vzpomíná jako na kamarády.

„To ale neznamená, že by s nimi nebyly i problémy, a že bych na ně nebyla přísná. Už jsem natrénovaná a nečekám, že vše bude probíhat, jak se domluví předem. Jsem i psychicky odolná – tedy zvyklá mít nervy na pochodu,“ dodává s úsměvem mimo jiné autorka nedávno vydané (už druhé) knihy Zahrady od Dany. Na jaře to byl nejprodávanější titul Albatrosu.

Samozřejmě se v ní – i fotograficky – odráží realita jejího nového domova.

„Jsem tu ráda a s výsledkem jsem spokojená – samozřejmě ještě není vše úplně dotažené. Ale nemyslím si, že tady zestárnu. Nejsem typ, co zapouští kořeny. Budování a rekonstruování mě opravdu baví. A jakmile se naskytne nová výzva, klidně půjdeme o dům dál,“ konstatuje paní Dana a mimoděk tím potvrzuje svůj temperament a nezastavitelnou pracovitost.

Podporu má i ve svém partnerovi, který je sice profesí starožitník, ale při modernizacích Danu podporuje. A obdivuje. Při nastěhování se do znovuzrozeného stavení, které bývalo sídlem místního nadlesního, jí věnoval fotoknihu zachycující stav místa takříkajíc před a po. Srovnání opravdu těžko uvěřitelné!

„Bůh ví, jaký dům mě třeba za pár let zavolá, abych ho zachránila. Baví mě to a naplňuje. V osmnácti jsem chtěla být i právnička a udělala jsem přijímačky na fakultu architektury ČVUT, nakonec jsem ale nastoupila na techniku do Liberce… To už jsem si malovala zahrady a později vystudovala i zemědělku. Ještě předtím mě k sobě do televize vzal Přemek Podlaha. Nakonec jsem potkala chlapa, který to má podobně a teď pro změnu předělává dům po svém dědečkovi…“

„Poslední majitel neměl dědice a já to tu koupila v aukci od státu. Cena byla výhodná, protože by to koupil jen blázen… V domě byl nepořádek metr vysoko a zadní stavení – výminek a kůlny – byla také polorozpadlá. Zahrada zarostlá jako v Šípkové Růžence. Osm let tu nikdo nebyl a předtím se starý pán léta o nic také nestaral.

Hledali jsme něco kolem Prahy, abychom to měli kousek do práce. Mně je to vlastně jedno, protože realizuji zahrady kolem celé Prahy. Hledali jsme místo, které by mělo charisma, protože to nás zajímá oba. A mělo to velký pozemek, kde bych se mohla vyřádit.

Dům z ulice nebylo vůbec vidět a byla to ostuda obce. Chtěli ho koupit i jiní, ale kvůli tomu, aby ho zbourali. Žádná výzva pro mě není dostatečně velká,“ usmívá se Dana s tím, že do místností vstoupilo po dvaceti letech slunce. „Proto jsem si ho nazvala Sluneční dům a je celý žlutý.

Původně byl jistě také krásný, prý včetně zahrady, ale abychom ho zachránili a vrátili mu charisma, tak to byly dvouleté peripetie.

Ve vilce jsme, zejména pod dohledem partnera, ctili původní ráz i v historizujícím zařízení interiéru. V dnešním hostinském domečku, kde má teď zázemí hlavně moje maminka, jsem měla volnou ruku a interiér je moderní, i když nová fasáda koresponduje s domem, ke kterému je přistavěna zimní zahrada – nejen mé nejoblíbenější místo v domě.“

K romantickému domu patří romantická zahrada, na kterou se ovšem vejde i ta užitková. Jak ráda připomíná Dana, i užitková zahrada může být hezká a upravená.

„Nejsem kovářova kobyla, která chodí bosa. Když chci lidem na zahradách vytvářet krásno, tak ho musím mít i kolem sebe. Jinak by mi to nešlo. I když mám spolupracovníky, kterým se musím postarat o práci a výdělek, tak na našich realizacích musí být pořád vidět, že jsou od srdce. Nic nedělám od stolu – začínám a končím osobně na každé z realizovaných zahrad s rukama v zemi.

I kdyby mě to mělo skolit, nehledě na to, že jsem v nemocnici nedávno byla, tak musím vše rychle realizovat. Každou kytku držím v ruce a je to od onoho srdce. Je to asi i dar. Včetně toho, že když někam přijdu, hned mi naskočí, jak by měl vypadat výsledek.“

Dana Makrlíková sama připouští, že je tak trochu neřízená střela, takže se tu nebála postupovat ve stavebních pracích proti zvyklostem. Fasáda se dělala na začátku, protože si už chtěla osázet zeleň. Stejně tak plot před pozemkem.

A po necelém roce obývání je zřejmé, že se další dílo – zase – podařilo!

Může se vám hodit na Firmy.cz: LEONE GARDEN