Článek
Jako dárek k březnovým narozeninám mohl režisér brát i opětovné nastudování muzikálu Lucrezia Borgia. Tentokrát už ne v Národním divadle, ale v Divadle Hybernia, a opět s Bárou Basikovou v hlavní roli, s novým nastudováním a spoustou nových tváří.
V podkroví, kde Libor Vaculík pracuje na populárních muzikálech i Faustovi pro Národní divadlo, je klid.
Rekonstrukce a přístavba
Schodiště do podkroví a k pracovně zdobí řada plakátů z jeho úspěšných inscenací, např. Tři mušketýři, Kat Mydlář nebo Mona Lisa. „Nejvíce se o mně psalo v bulváru, když jsem během zkoušek na Monu Lisu vyhodil Ivetu Bartošovou,“ usmívá se lehce hořce zkušený a respektovaný divadelník. Na návštěvy má poslední dobou čas jen v sobotu, jinak je pořád v divadle na zkouškách.
Současný design určuje zákoutí v přízemí, které původně bylo samostatnou místností.
Při pohledu na volný prostor uprostřed obývacího pokoje se nabízí otázka, zda doma náš hostitel cvičí tělo i tancem. „Dávno ne! Tancování už bylo dost. Ale pohybu mám pořád hodně. Mám z čeho brát, protože jsem začínal jako šestileté dítě s krasobruslením, pokračoval gymnastikou, pak jsem vystudoval konzervatoř, vysokou…“
To ale neznamená, že by k domu nenechal přistavět zimní zahradu - téměř zkušebnu - s vířivkou, saunou, volným prostorem, posilovacím strojem i posezením u krbu. A s prosklenou stěnou umožňující přímý vstup do zahrady za domem.
Libor Vaculík
„Posledními stavebními pracemi bylo vydláždění prostoru před garáží i vstupem do domu a vystavění zídky místo původního plotu. Psi se na mě trochu hněvali, protože už nemůžou koukat do ulice a hrát si s okolojdoucími pejskaři.“ Klasickou vilku, zakoupenou v dosti zdevastovaném stavu, během let Libor Vaculík rekonstruoval i rozšiřoval pod odborným dohledem kamaráda stavaře.
Životní změna během čtrnácti dnů
„Před lety jsem byl v sousedství na návštěvě u kolegyně z divadla - tanečnice Kačky Rejmanové-Benešové, a tak se mi u nich při grilování na zahradě zalíbilo, že jsem se jí svěřil, jak by se mi jednou líbilo - až budu tzv. velký - bydlet v baráku na podobném místě. Za čtrnáct dnů mi volala, že sousedka prodává dům! Tou dobou jsem bydlel v Londýnské ulici. Prodal jsem bratislavský i pražský byt a pustil se do budování. Od Prahy si tu rád odpočinu.“
Volnou plochu uprostřed místnosti ozvláštňuje dodatečně vybudovaný sloup s osvětlenými nikami.
Nová okna, vybourání příček, nový plot, fasáda… „Jsem schopný maximálně zašroubovat žárovku. Naštěstí kamarád má stavební firmu, takže má i klíče od domu a případné práce je schopný zařídit i bez mé přítomnosti. Já hlavně přicházím s nápady. Jako třeba na sloup s nikami i fontánkou uprostřed místnosti, která se mi zdála po vybourání příček zase zbytečně otevřená.
Pravda, s nápadem na zabudování fontánky přišel vzpomínaný kamarád. Ale jako zn.: Humor. Jenže já mu řekl, ať to opravdu zrealizuje, čímž jsem ho docela vytočil. Ano, jsem hodně kreativní a chci, aby bylo nějakým způsobem kreativní i moje bydlení. Proto i různě barevné stěny.“
Z druhé strany je uvnitř sloupu dokonce i fontánka a stékající voda.
Pestré barvy i styly
Polovinu přízemí domu tvoří obývací pokoj s jídelnou. Sezení na jedné straně je v moderním a střídmém střihu, protilehlá část s jídelním stolem a komodami je v historizujícím stylu a s dřevěným nábytkem - dva příjemné protiklady.
Nepřehlédnutelné jsou krby. V přízemí i v podkroví. Připočítat můžeme i tzv. černou kuchyni v zimní zahradě a zahradní krb pod pergolou. Vybrat si tu posezení podle nálady a počasí (případně podle počtu hostů) opravdu není v ohraničeném království problém.
Rekonstrukce udělala z chátrajícího domu vilku poskytující pohodlí i soukromí. Ze zahrady lze vstoupit i do přístavby velikosti malého tanečního sálu. S patřičným zázemím.
„Ještě jsem měl představu, že bych z podkroví udělal venkovní schody rovnou na zvýšenou terasu u obývacího pokoje, ale soused si řekl za podpis na stavební povolení o sto tisíc. Tak to jsem mu nedopřál. Lidi se snaží zbohatnout na všem…“
Barový pult s krbem odděluje kuchyň od největší části přízemí.
Chtělo by se napsat, že ušetřené peníze Libor Vaculík asi prostavěl v podkrovní koupelně. Tak je velkorysá! Sprchový kout, vana, dvě umyvadla a ještě vestavěná skříň využívající za zasunovacím zrcadlem sklon střechy na úložný prostor. Původně tu byl pokoj s oknem do zahrady.
Byt jako pojistka
„Mám tu i nějaké dárky z divadla odkazující na divadelní představení. Sám sbírám sádrové husy, nevím proč - líbí se mi. Mám je tady různě po domě. A k doladění interiéru počítám i oblíbenou nástěnku s fotografiemi přátel a blízkých lidí. Dneska mají všichni fotky v počítači, takže je vlastně nemají před očima. Okoukal jsem to u přátel v Německu. Tak tu mám Radku Fišarovou, Milku Vašáryovou, Kamilku Magálovou, výtvarníka Aleše Votavu, který čtrnáct dnů po vyfocení zemřel na rakovinu. Dělali jsme spolu inscenace v brněnském Národním divadle.“
Ani v podkroví nechybí krb.
Ještě poměrně nedávno si náš hostitel neuměl představit, že by bydlel jinde než v centru města. „Už bych se zpátky nestěhoval. Sice mám ještě malý byt v Žitné, který nyní pronajímám, ale mám ho jako záložní. Až mě jednou nikdo na režii a choreografii nebude chtít, tak to tady vždycky budu moci v nejhorším případě prodat a mít peníze na život.“
