Chalupářský ráj moderátorky a herečky Michaely Dolinové

„Maminka měla dům v Beskydech, kam jsem už tolik nejezdila, bylo to pro mne na víkendy daleko a ona se ho ze stejného důvodu rozhodla prodat. Byl plný oblíbených věcí, kterých jsme se ještě nechtěli vzdát, takže došlo na nápad koupit prázdninovou chalupu někde blíže – i proto, abychom nábytek z prodaného stavení mohli někde uskladnit,“ usmívá se Michaela, která navíc přesně ví, jaké bude při návštěvě chalupy počasí.

Vždyť je moderátorkou Nejlepšího počasí – na TV Barrandov. Vrátila se tak k oboru, který považovala za uzavřenou minulost.

„Byla jsem svého času v televizi první, kdo moderoval s bříškem. Myslím, že jsem tehdy tzv. prolomila ledy. Po mně se ostatní moderátorky jakoby rozrodily. Opravdu nemá smysl se honit za pofidérní televizní kariérou a obětovat přitom mateřství. Zní to pateticky, ale je to tak.“

Druhým magnetem přitahujícím herečku k chalupaření, a tedy i do zahrady, jsou jabloně.

„Česání jablek je pro mne úplně fyzická rozkoš. Když vám zůstane v ruce vlastní jablko, které opatrně ukládáte do košíku, je to krásný pocit. Říkávám, že už kvůli těm jablkům stálo za to chalupu koupit.“

I tak se Michaela považuje za vyloženě městský typ. „Vyrůstala jsem ve Frýdku-Místku a pak přišla už do Prahy. Ale stačila jsem si vytvořit vztah k přírodě a zažít pocit, jaké to je, když něco člověk opravdu vlastní a musí se o to starat. I proto jsem si nemyslela, že bych si sama někdy chalupu pořizovala. A ještě jako sklad nábytku,“ usmívá se Michaela.

„I když jsme spoustu věcí rozdali i prodali, stále zůstávalo dost věcí, s kterými se hlavně maminka nechtěla rozloučit. Při hledání nové nemovitosti jsme měli jediné kritérium – aby se nacházela severně od Prahy a my se k ní snadno a rychle dostávali. Už je to deset let, kdy jsem manžela pověřila pátráním. Opravdu objevil místo, které nás zaujalo svou kouzelnou zahradou, velkou půdou a malým domečkem pro děti. Skutečný stav domu jsem neřešila.“

Kamenná stavba s hlubokými sklepy z pískovce se pracně vytápí, takže na zimu tam příliš nejezdí. „Není to roubenka pro ten kraj tak typická, ale i tak má místo své kouzlo. Raději nevzpomínat na martyrium při celkové rekonstrukci! Vlastně jsme přidělali dvě nové místnosti, koupelnu a záchod. Nově řešili elektřinu a rozvody vody. A při tom jsem si ještě nechala udělat novou kadibudku v zahradě! Oceňují ji i početné návštěvy, ale jinak je to mé výsostné území – s kouzelným, ranním výhledem na stromy – které si v klidu, kdy ještě všichni spí, užívám. Každému kadibudku s výhledem doporučuji,“ usmívá se naše hostitelka.

„Máme tam i skvělého souseda – našeho strážného anděla, který vždy připomíná: chalupa je hra, kdy je pořád co dělat. Já miluji pobývání na zahradě – uvnitř je to na vaření a na přespání.“

Při natáčecích dnech předpovědí Nejlepšího počasí a počtu divadelních představení zase tolik dnů na chalupaření Michaele Dolinové nezbývá. Tím víc je v celé rodině ceněna její dojezdová vzdálenost.

„Všimla jsem si, že mě samotnou začaly předpovědi počasí zajímat až s dorůstajícími dcerami. Člověk přece jenom jinak plánuje, kdy kde bude a kdy vyrazí na výlet… Klidně vám z hlavy řeknu, jak bude do neděle.“

Sešli jsme se v době všeobecného vzpomínání na teplé dny a hereččiných příprav na nové představení, které má vlastně i spojitost s naším tématem – s architekturou a prostředím, kterým se každý z nás rád obklopuje.

„Už zkoušíme v sále Boccaccio hotelu Bohemia. Kouzelné místo pro kabaretní představení, kde se natáčel i film Anděl s ďáblem v těle. Krásně jakoby rokokový – prvo republikový sál. Už se tam těším i na představení Už zase miluju s podtitulem Příběh jednoho pianisty a dvou náruživých Múz. Je to hodně hudební komedie, kde si se Sandrou Pogodovou a Vaškem Tobrmanem užijeme hlavně zpívání. To víte, herečky si chtějí zazpívat něco smysluplného. Humor rozhodně chybět nebude.“

Možná její neklidná povaha může za to, že Michaela nijak nelpí na stálé adrese. „Jsem se současným čtyřpokojovým bytem v novém bytovém domě s balkonem spokojená – ale na rozdíl od manžela si dovedu představit, že bych se jednou zase stěhovala jinam. Vadí mi, že nám v průhledu postavili další dům, a na to jsem si opravdu tři roky těžko zvykala.

Přišlo mi to jako klasická arogance dnešních developerů, kteří nehledí na skutečnou spokojenost a komfort bydlících. Využijí každého volného metru na úkor přirozeného prostoru každého domu. Takže si příště vyberu byt v domě na kraji nějaké rokle. Dcery mají každá svůj pokoj a je jim doma nejen dobře, ale ještě ušetří za nějaké podnájmy. Samozřejmě že se doba, kdy budou chtít být ve svém, blíží. Až dostudují…

Když jsem se před dvěma měsíci manžela zeptala, kdy a zda půjdeme do jiného bytu, byl překvapený. Současný byt byl pro nás oba před osmi lety nový začátek. On si myslí, že už tam zůstaneme, a já mám představu o menším bytě, s velkou terasou a hezkým výhledem… Jsem neposedná a stěhovat se budu klidně i v šedesáti.“

Chalupa je pro naši hostitelku, jak říká, tím skutečným majetkem, na který si může sáhnout.

„Propadám tam úplně majetnickým sklonům, o kterých jsem neměla tušení. Jak tak sedím na zápraží, maluju si, že tam budou jezdit moje děti a jejich děti a že budou na bábu Dolinku v dobrém vzpomínat. A taky je kam dávat ty krabice s keramickými servisy, knihami a starými časopisy, které už nikdo nikdy neprolistuje, což je sice škoda, ale děti si budou tvořit svoje dějiny a neměly by být zatíženy našimi hmatatelnými vzpomínkami.

Rodiče by neměli zanechávat nadbytečné věci potomkům jenom proto, že se jich oni sami nedokázali zbavit.“